zavřít
1 / 31
náhledy
Zurčení vody, šum listů, chladivý vánek. Pohoda. Jenže kromě vydatné porce klidu tu nechybí ani vzrušení a napětí. Pokud jste našli to správné místo, s každou nabranou lopatou říčního štěrku se zvyšují šance na to, že tu objevíte zlato. Rýžováním si můžete plnit své dobrodružné sny po celé Evropě.
Autor: Profimedia.cz
Té technice se říkalo ruina montium, doslova tedy „rozebrání hory“. Římané jí před dvěma tisíci lety dovedli ke zničující dokonalosti. Voda z řek se při ní sváděla akvadukty až k horskému masivu, který předtím zkušení horníci narušili sérií vrtů, štol a tunelů.
Autor: Profimedia.cz
Stovky kilometrů akvaduktů a přepustí i otrocká dřina 60 tisíc kopáčů se při jednom takovém ruina montium podepsaly pod destrukci španělských Las Médulas, z nichž zůstaly jen erodované skalní věže. K čemu tolik práce? Kvůli zlatu.
Autor: Profimedia.cz
Kopce u městečka Ponferrada ho nesly tolik, že se Římanům námaha bohatě vyplatila. Každý rok odtud vytěžili 6 600 kilogramů, dohromady pak 1 650 tun. A ty dobré zprávy? Neodnesli si všechno. A ve většině řek po proudu od Las Médulas je rýžování povoleno.
Autor: Profimedia.cz
Zlatou legendou, v níž se to rovněž hemží Římany, disponuje i Portugalsko. Za doby jejich nadvlády bylo území součástí Lusitanie, provincie založené a spravované vojenskými vysloužilci. Jejich doly u Escádia Grande a Castromil patřily z inženýrského hlediska k antické špičce.
Autor: Profimedia.cz
Opuštěným dolům se raději vyhněte. Ty římské jsou památkově chráněné, a ty z pozdější doby obvykle mají své majitele. Nikdo vám však nebude bránit, když se s pánví usadíte k potokům v údolí řeky Ceira u městečka Góis.
Autor: Profimedia.cz
Zdejší náplavy jsou jemného zlatého písku a drobných zlatinek pořád plné. Portugalsko patří k zemím s dosud největšími nevytěženými zlatými rezervami v celé Evropě, a proti dobrodruhům, kteří u vody hledají zlato a romantiku, nic nemají.
Autor: Profimedia.cz
Jak se hledá zlato na samém konci světa? Skvěle. Ve francouzském departmentu Finistère – jeho název vychází z latiny a znamená konec země – má totiž rýžování zlata předlouhou tradici.
Autor: Profimedia.cz
Rybařit k řece Lopérec jezdí jen ti, kteří netuší o zdejších zlatavých říčních nánosech. Za slibné označují zlatokopové i přítoky řeky, ale které přesně, to už si pochopitelně nechávají pro sebe.
Autor: Profimedia.cz
Jemné zlatinky tu leží pod silným nánosem. Proto se tu zlato získává proplavováním ve žlabech a splavech. Není to jemná práce jako s pánví, ale spíš pořádná dřina s lopatou.
Autor: Profimedia.cz
V rakouském pohoří Vysoké Taury (Hohe Tauern), které je dnes součástí národního parku, se zlato dobývalo odnepaměti. Rezervoár drahého kovu se přitom neztenčil. Přítoky řeky Salzach totiž setrvale uvolňují zlato z horniny narušované ledovci.
Autor: Profimedia.cz
Deset procent výnosu světové těžby zlata v 15. století pocházelo odtud, fungovalo tu přes 500 zlatokopeckých osad. A podle odhadů geologů by tu pořád mělo v horách odpočívat kolem 120 tun zlata.
Autor: Profimedia.cz
V roce 1974 přišli dva nadšenci, Rudolf Ertl a Raimund Granögger, se zajímavým nápadem. Zvídavým turistům přichystali ve Vysokých Taurách senzaci zlaté horečky, a nabídli jim výpravy za rýžováním zlata přímo v údolích Rauris a Gastein. Dnes tyto atrakce na mapě Evropy zlatě září.
Autor: Profimedia.cz
Porosty pinií, olivové háje a pláže. Pohoda nejseverněji položeného ostrova v Egejském moři je zkrátka zážitek. Thasos nicméně vábí i zlatokopy. Zdejší říční náplavy totiž v sobě nesou stopy zlata. Ne mnoho, jen trochu. A to přesto, že v antice byly ze zdejšího zlata raženy všechny řecké mince.
Autor: Profimedia.cz
V krátkosti – někde tu pořád musí ležet ono původní a dosud neobjevené historické naleziště. Místo, odkud vydobývali staří Řekové zlato. Prospektoři si tu fádní dovolenou u moře ozvláštňují výpravami do příkrých údolí podél říček a doufají ve štěstí.
Autor: Profimedia.cz
Mezi nejžhavější tipy k hledání zlata na Thasosu patří hory mezi Kinyrou a Potamií. Archeologové tu v 80. letech objevili pozůstatky dílen na zpracování rudy. A dá se odtušit, že ke zdroji to odtud nebude daleko.
Autor: Profimedia.cz
Nefalšovanou zlatou horečkou si prošli i ve Finsku. Propukla v 70. letech 19. století poté, co byl na řece Ivalo nalezen nugget vážící 393 gramů. Senzace vyšuměla po třiceti letech do ztracena, ale ještě dnes jsou břehy řeky rozparcelovány na jednotlivé claimy.
Autor: Profimedia.cz
Ivalo, něžně nazývaná Ivaljoki, si pověst zlaté řeky uchovala dodnes. O víkendu si tu rýžováním na „nosných“ sedmnácti kilometrech toku přivydělává i pětistovka zlatokopů najednou. Je to prý docela výnosné hobby.
Autor: Profimedia.cz
V roce 2018 se v rezervaci u řeky Lemmenjoki podařilo jednomu prospektorovi „náhodou“ nalézt zlatý nugget vážící 225 gramů. A spolu s tím se otevřela otázka, zda by nestálo za pokus zopakovat si tu někdejší finskou zlatou horečku znovu.
Autor: Profimedia.cz
Pokud v Evropě chcete zažít atmosféru připomínající Klondike, vyrazte do italského Piedmontu. V provincii Biella je povodí řeky Elvo až nečekaně zlatodárné.
Autor: Profimedia.cz
Mongrando, Borriana, Cerrione a Salussola. To nejsou tajemná zaklínadla, jen názvy měst podél řeky Elvo, odkud zlatokopové a nadšenci s pánvemi vyrážejí do terénu nejčastěji. Každý rok se tu také koná šampionát v rýžování zlata.
Autor: Profimedia.cz
Zlato v říčních náplavech je tu reliktem po ústupu ledovců. Pro vyzískání drobných nuggetů o velikosti drobků chleba je prý třeba učinit jen málo. Stačí jen hodiny trpělivě pracovat s jemným štěrkem a pánví.
Autor: Profimedia.cz
Polsko je skutečně zlatou zemí a míst, kde se dá zažít dobrodružství při rýžování, nabízí mnoho. Chvalně proslulá je například Czarna Woda, přítok Kaczawy, na níž leží historickou i současnou těžbou proslavené Zlotoryje.
Autor: Profimedia.cz
Do dolů, kde probíhá aktivní těžba, vás samozřejmě nikdo nepustí. Ale paběrkovat podél desítek kilometrů řek a potoků a zkoušet s pánví štěstí, to vám tu nikdo nezakáže.
Autor: Profimedia.cz
Suvenýr, který si tu sami narýžujete z řeky, může mít docela váhu. Proto se tu také každoročně konají zlatokopecké šampionáty a soutěže v rýžování. Vyplatí se je navštívit jen kvůli přehlídce „exponátů“.
Autor: Profimedia.cz
Některá selhání nemrzí. Například švédský král Johan III. se v roce 1581 vůbec nezlobil na svého vrchního prospektora, Hanse Lejela, že u Germunderydu napoprvé nenarazil na měď, jak bylo původně plánováno. Místo ní totiž objevil zlato.
Autor: Profimedia.cz
Švédů si můžeme považovat za mnohé, ale těžba zlata z křemenných žil jim prý moc nešla. Měli nízkou výtěžnost a velmi vysoký podíl odpadu. Až později se ukázalo, že technickou chybou v procesu proplavování „upouštěli“ nejspíš desítky kilogramů zlata do řeky ročně.
Autor: Profimedia.cz
Kde je to poztrácené zlato dnes? Hledat jej můžete v říčních náplavech Eman, v okolí malebné vesničky Ädelfors. Je tu muzeum důlních a hornických prací, ukázky těžby a také místa, kde se můžete o štěstí pokusit sami.
Autor: Profimedia.cz
Česko pochopitelně nestojí stranou, i tady je hledání zlata velmi populárním koníčkem. Nikdo tu však nepospíchá s tím, aby jej náležitě propagoval a učinil z něj masovou záležitost. Čeští zlatokopové jsou sice přátelskou, ale uzavřenou komunitou.
Autor: Profimedia.cz
Když někdo nenajde zlato, nemá se s čím chlubit. A když najde? Stejně se s tím radši nepochlubí, protože si své místečko chce pohlídat. Čeští zlatokopové jen neradi dělají „tečky do mapy“ a svá tajemství si rádi ponechávají pro sebe. Kde tedy u nás zlato hledat?
Autor: Profimedia.cz
Zlaté hory v Jeseníkách jsou sice „zlaté“, ale pro začátečníky je to poněkud náročný terén. Jihočeská Otava zlatonosná byla a zůstává jí i nadále. A legenda připomínající Klondike se pojí i s Bojovským potokem ve Středočeském kraji. Zlato je u nás ledaskde, a je dobrodružstvím ho hledat.
Autor: Profimedia.cz
