Návrat do minulosti
Překonat rychlost 1 235 kilometrů v hodině, tedy rychlost zvuku? Jistě, žádný problém. Ale kdo by to tak asi zaplatil? Samozřejmě, že vy!
Trochu popustíme uzdu fantazii a začneme návratem do minulosti. Tím, že se čas posunul o pětašedesát let nazpátek a vy právě stojíte na ranveji Heathrow. Londýnského letiště, které se nedávno otevřelo transatlantickým letům. Vás jeden takový právě čeká.
Po rozvrzaných schůdcích opatrně vystupujete do kabiny letounu, provozovaného společností BOAC, tedy předchůdce společnosti British Airways. Nejspíš do jednoho z tehdy nejmodernějších strojů, takže buď do Boeing 707 nebo Comet 4. A po usednutí do sedadla sami sebe doutníkem a skotskou na účet letecké společnosti uklidňujete, že už to brzy budete mít za sebou. Když všechno dobře půjde, v New Yorku na mezinárodním letišti Idlewild, byste měli přistávat nejpozději za osm hodin.
Teď už můžeme přestat snít a poskočit o pětašedesát let kupředu, do přítomnosti. Těch změn zaznamenáte spoustu.
Například tu jsou nové terminály a bezpečnostní kontroly. O tom, že byste na Heathrow nastupovali do letadla přímo z ranveje, nemůže být ani řeč. Bezpečnost je tu na prvním místě. V kabině letadla si určitě doutník nezapálíte a letecká společnost vás bez příplatku rozmazlovat nebude. Už nepoletíte s BOAC, Tu samou leteckou cestu přes Atlantik nejspíš podniknete v docela novém Boeingu 777 nebo Airbusu A350. A byť možná budete v New Yorku přistávat na tom samém letišti, už se nejmenuje Idlewild, ale nese jméno jistého zesnulého amerického prezidenta.
Co se ovšem téměř nezměnilo? Doba letu.
Z Londýna do New Yorku vám to dnes bude trvat sedm a půl hodiny. Ale dost možná taky těch osm hodin, jako dříve.
Za těch pětašedesát let člověk přistál na Měsíci, naučili jsme se transplantovat srdce, lidstvo objevilo mikroprocesory a internet, přečetli jsme vlastní genom a objevili umělou inteligenci.
Auta jsou dnes, v hrubém průměru, o šedesát kilometrů v hodině rychlejší. Rychlovlaky dnes dosahují celých násobků rychlosti železnic v roce 1960. Ale let z Londýna do New Yorku se za tu dobu podařilo zkrátit jen o necelých třicet minut. A to ještě se štěstím. Jak je to možné?
