Přírodní klenoty celé Evropy
Zkrátka pokud byste se to všechno rozhodli vidět, museli byste sjezdit celou Evropu a nebo…vyrazit do Rumunska, kde tyto přírodní poklady kompletně najdete pod jednou karpatskou střechou.
My jsme se vydali na cestu přesně uprostřed léta. Slunce neúprosně pálilo a nás čekal dvanáctihodinový přejezd přes Slovensko a Maďarsko až k hranicím rumunským.
Už po pár kilometrech na rumunských silnicích začíná řidič vzpomínat na ty krásné roviny maďarské. To mu ještě chudákovi nedochází, že má další tři tisíce kilometrů před sebou a ty povedou kolem celého karpatského oblouku skoro až k Černému moři a zase zpátky.
U rašeliniště Malaştina Mohoş můžete spatřit masožravou Rosnatku
Milí lidé, ukrutné silnice
Na tomto místě by bylo dobré poznamenat, že Rumunsko je kraj neskutečně milých lidí, krásných míst a ukrutných silnic. Výpravy tímto směrem si vyžadují trpělivého řidiče, který příliš nelpí na svém voze a zároveň je dostatečně zručný, aby si ho mohl případně opravit sám. Pravda nelehké požadavky, takže kluci díky!
Ovšem odměnou za tento krajový kolorit, jak jej po čase začnete vnímat, je vám návštěva kýžené lokality. Naše první zastávka je poblíž města Alba Iulia. Zde se nad městečkem Sebeş vypíná červeně zářící 800m dlouhý pískovcový amfiteátr vytvořený působením horizontální a vertikální eroze. Je považován za největší lokalitu zemních pyramid v Rumunsku.
Odtud se přesouváme jen o pár kilometrů dál na sever ke klášteru Rămeţ. To už jsme v pohoří Apuseni, tzv. Hříběcích horách, kde nacházíme kromě již zmíněného kláštera další přírodní pozoruhodnost, kaňon Cheila Rimetelui se skalním mostem.
A hurá k vulkanickým výplodům místních hor. Jsme u čedičové hory Detunata Goala (1.048 m), která tak trochu připomíná výjevy z hororových pohádek. Čeďičové varhany pod sebou nechaly ležet kamenné pole, zpod kterého neustále proudí chlad, takže i v parném létě zde najdete pod kameny sníh.
Detunata Goala
Foto: Jakub Maralík
Ale my, lačni bohatství přejíždíme k bývalému nalezišti zlata, do vesnice Roşia Montană (v překladu Červená hora). Starý důl s přibližně dvěma sty schody slouží jako muzeum hornictví a je otevřen veřejnosti i s rumunsky mluvícím průvodcem.
Naším dalším cílem je místo u obce Avram Iancu, kde se od prodavačky v kiosku a jejích zákazníků dozvídáme detaily o životě zdejšího nejslavnějšího rodáka, jehož jméno dnes nese i vesnice. Slavný - jak jinak - Avram Iancu se zasloužil o zrušení nevolnictví v tehdejším Sedmihradsku.
Ovšem kromě této okolnosti je zdejší kraj pozoruhodný také pěnovcovým svahovým sukem s vodopádem, od kterého jen o pár kroků dál najdete přírodní rezervaci s nalezištěm zkamenělých ulit mořských živočichů, konkrétně Acteonella gigantea.
Pěnovcový vodopád
Foto: Rado Kocián
Pak už nabíráme směr více východní. Několik kilometrů odtud se vydáme na překrásnou vycházku do oblasti apusenských hor zvané Trascau. Celodenní výlet mezi romantickými seníky s typicky vysokými střechami nás zavedl do míst, kde se ztrácí a později opět vyvěrá krasová říčka. Během své cesty skálami vytváří jeskynní systém zvaný Huda lui Paparu.
Dalšími zastávkami jsou například skalní brána Coltii Trascaului a kaňon Turdy, který už z dálky impozantně vyřezává do horizontu svůj podpis.
Turda
Foto: Rado Kocián
Ve městech Praid a Sovata můžeme sfárat do solných dolů, které slouží dětem s onemocněním dýchacího systému jako rehabilitační zóna.
Ještě více na východ se nám otevírá Bikazká soutěska s jezerem Lacu Roşu, které vzniklo sesuvem půdy a zahradilo tak odtok soutěskou protékající říčce. Nad hladinu vyčnívají kmeny stromu, které zde tehdy rostly, a které dodnes "záhadně“ neuhnily.
Jezero Lacul Rosu
Foto: Rado Kocián
Dalšími místy stojícími za zastávku jsou jezero Lacul Sfinta Anna, vzniklé zatopením sopečného kráteru, a nedaleké rašeliniště Malaştina Mohoş, kde lze na vlastní oči vidět růst masožravou Rosnatku.
Ještě stále v dosahu několika kilometrů odvážně vstupujeme do smrtonosné sirné jeskyně Peştera Pucioasa. A přežíváme!
Bahenní sopky
Foto: Rado Kocián
Tak ještě hurá na bahenní sopky Piclele Mare a Mici připomínající měsíční krajinu a dál k termálnímu vykoupání v Baile Herculane. Pak míříme přes Banát, rumunský kousek Česka, pěkně obtěžkáni ne zlatem a šperky, ale krásnými vzpomínkami, zase zpět domů.
Může se hodit
|
Text: MARTA BALZAROVÁ, foto: JAKUB MARALÍK, RADOSLAV KOCIÁN
