Neděle 5. dubna 2020, svátek má Miroslava
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 5. dubna 2020 Miroslava

Střed Islandu? Jen kameny a ticho, říká mladík, který ho přešel pěšky

aktualizováno 
Jeho prvním cestovatelským zážitkem byla cesta do Indie. Tehdy bylo Davidovi Hotařovi osmnáct. Ani ne 24 hodin po maturitě sedli s kamarádem do letadla směr Dillí. Neměli plán, ale měli čas. Celý měsíc. A tak se z nich stali cestovatelé, kteří nehledají pohodlí, ale zážitky. Naposledy na pěším přechodu Islandu.

Procházíme pod ledovcem do první zastávky - Thórsmörk. | foto: David Hotař

Island jste prošli s kamarádem Davidem Czempkou takzvaně nalehko. Jaké jste měli s tímto typem cestování zkušenosti a kam jste se s malou bagáží dříve vydali?
Než jsme vyrazili na přechod Islandu, procestovali jsme s Davidem velkou část Evropy. Především stopem, ale hodně i pěšky. Vždy jsme podnikali výlety na zhruba dva týdny a pokaždé, když jsme se z nich vraceli, jsme zjistili, že nosíme něco zbytečného. Tehdy jsme nevěděli vůbec nic o ultralight backpackingu (cestování nalehko – pozn. red.). Asi před dvěma roky jsme začali měnit způsob, jakým se na cesty připravujeme a přiznám se, že Island byl pro nás první opravdová zkouška.

Ostrov ohně a ledu je v posledních letech cestovatelský hit. Proč jste si vybrali zrovna Island?
Upřímně, nějak extra jsme nad tím nepřemýšleli. Naším hlavní motivem byly levné letenky, které jsme kupovali s ročním předstihem. Ani jsme tehdy neplánovali, že jej budeme chtít přejít pěšky. Rozhodli jsme se asi tři měsíce před odletem. Na Island jede každý proto, aby navštívil Golden Circle, nebo si půjčil auto s pohonem 4x4 a projel vnitrozemí. Ale pro mě osobně je takový styl cestování až moc komfortní a nevidím v tom žádné dobrodružství.

Jak jste vybírali trasu přechodu?
Věděli jsme, že chceme jít z jihu na sever, takže jsme si otevřeli mapy na internetu, naklikali body a přitom se vyhýbali velkým řekám. S sebou jsme pak ještě brali mapu v měřítku 1:250 000 (sháněli jsme ji na poslední chvíli v Rejkjavíku), která nám toho stejně moc neřekla. Takže pak to bylo jen na buzole a střelce na sever.

Čím vás zaujalo právě vnitrozemí?
Je to jedno z nejpustších míst na světě. Krom ovcí tam toho moc nenajdete. Vegetace nulová, jen sopečný prach, kameny a totální ticho. Který normální člověk by se tam nechtěl podívat a strávit tam 15 dní?

Fotogalerie

Rozhodli jste se pro přechod. Není to pěšky zbytečně pomalé?
Pokud vám jde o čas, tak určitě ano. My ho měli naštěstí dost. Za tři týdny se dá stihnout i daleko delší trasa. Navíc to dobrodružství a zážitky se s tím „komfortnějším“ cestováním nedají vůbec srovnávat. Ten pocit, když zjistíte, že na místa, kterými procházíte, s velkou pravděpodobností nevkročil ještě žádný člověk, je k nezaplacení.

Jak velkou vzdálenost jste ušli za den?
Zhruba 25 až 35 kilometrů.

Bylo něco, na co jste se na Island vyloženě těšili, ale nevyšlo to?
Osobně jsem čekal víc polárních září. Všeho všudy jsme viděli jen dvě, ale je to pochopitelné, vzhledem k tomu, že jsme tam byli na konci srpna a první týden v září. Jinak musím říct, že Island splnil všechna má očekávání a ještě víc.

Potkalo vás na cestě něco, co vás překvapilo?
Pokaždé, když jsme si mysleli, že jsme naprosto ztracení, jsme záhadným způsobem objevili nějakou chatu. To nám umožnilo párkrát spát i pod střechou. Jednou jsme dokonce ve vnitrozemí natrefili na auto. Z něj vystoupili čtyři po zuby ozbrojení chlapi a šli proti nám. Nemusím říkat, jaké pocity jsme z toho měli. Naštěstí se ukázalo, že tam loví husy. Těch překvapení bylo samozřejmě víc. Třeba i to, jak rychle se mění počasí a jak jednoduše se můžete ztratit.

Hádali jste se?
Ne. Kompromisy a flegmatický přístup k věci u nás těžce převládají. Navíc se známe už od školky, takže každý víme, co od toho druhého čekat. Ponorku jsme zatím neměli na žádné z našich cest.

Když jediné, na co celý den myslíte, je jídlo…

Když jediné, na co celý den myslíte, je jídlo…

Zažili jste nějaké krizové situace?
Jediná krize, kterou si pamatuji, nás potkala, když jsme se před pohořím Kerlingarfjoll několikrát ztratili v husté mlze a velmi silném větru. Neviděli jsme na 50 metrů dopředu a přiznám se, že v ten moment jsem dost znejistěl.

Šli jste nalehko a do míst, kde není moc civilizace. Jak jste si poradili s jídlem?
Batoh s výbavou vážil okolo 7,5 kg, což samo o sobě znamenalo, že jsme nebrali nic, co jsme nepovažovali za nutné. Nad to musíme počítat i s jídlem, kterého jsme na první 4 dny měli asi 4,5 kg. Po čtyřech dnech jsme měli zařízené zásobování v Landmanalaugeru, na konci jednoho z nejkrásnějších trailů na světě jménem Laugavegur. Na těch dalších 11 dní jsme pak měli na zádech asi 20 až 22 kg.

Když má vesnice všeho všudy ani ne 100 obyvatel, můžete si zakreslit každý dům...

Když má vesnice všeho všudy ani ne 100 obyvatel, můžete si zakreslit každý dům rovnou na dopravní ceduli.

Největší “vesnice” kterou jsme za celou cestu potkali. Kerlingarfjöll. Asi 1 km...

Největší “vesnice” kterou jsme za celou cestu potkali. Kerlingarfjöll. Asi 1 km od ni se nachází termální prameny.

A jak to bylo s orientací? Měli jste kromě buzoly a map i navigaci?
Měli jsme jen GPS na mobilu. I přes varování hned několika lidí jsme to moc neřešili. Zkrátka jsme si řekli, že když půjdeme na sever, nemáme se jak ztratit.

Takže jste si trasu nijak pečlivě neplánovali?
Plánovali jsme ji velmi spontánně a podle situace. Orientace ve vnitrozemí byla jednoduchá, hlavně zásluhou příznivého počasí.

Vypadá to jako naprostá pohoda. Co bylo z vašeho pohledu na pěším přechodu Islandu nejnáročnější?
Jednoznačně příprava. I když jsme na ni moc času neměli, tak jsme ji nechtěli podcenit. Poslední den před odjezdem jsme s kolegou seděli nad výbavou a vším, co nás čeká, asi 12 hodin v kuse a to pak zapříčinilo velmi kvalitní spánkový deficit.

A co bylo nejnáročnější fyzicky?
Asi trail Laugavegur, kde často chodíte jen nahoru a dolů. Jinak je to jen o tom, že jste celý den na nohou. Mentálně musíte být i připraveni na to, že na vás přijde syndrom vnitrozemí. Což znamená, že jste tak trochu na psychiatra.

Západy slunce byly nejdelší, co jsem kdy zažil. Slunce úplně zapadlo až okolo...

Západy slunce byly nejdelší, co jsem kdy zažil. Slunce úplně zapadlo až okolo desáté hodiny večer.

Dala vám někdy příroda za vyučenou?
Jednou, zrovna den před mými narozeninami. Tehdy jsme si řekli, že ten večer kašleme na to, abychom hledali nějaké místo, kde nefouká. Stan jsme si postavili na planině hned pod ledovcem. Večer pak přišel silný vítr a kolega, kterého začala plachta stanu pleskat přes obličej, musel náš přístřešek držet vlastníma rukama. Já mezitím pohodlně spal, jelikož jsem měl špunty v uších a pásku přes oči. Za ten dárek k narozeninám v podobě klidného spánku mu děkuji ještě dnes.

Měli jste sbaleno do batohů o objemu 40 a 50 litrů. Nechybělo vám na cestě něco?
Jednou jsme si říkali, že by se nám hodily nepromokavé ponožky, které jsme vyhodili z batohů v posledním kole příprav, protože měly o 100 gramů víc, než jsme byli ochotni nést. Jinak nic. Dokonce si myslím, že příště bychom se dokázali sbalit ještě efektivněji.

A nesli jste něco, co jste vůbec nepotřebovali?
Nejméně jsme využili moskytiéru na hlavu (jen asi dvakrát), ale jinak vše, co jsme měli s sebou, jsme používali prakticky pořád. Hlavně filtr na vodu, protože ovce tam jsou všude a znečišťují každou vodu.

David Hotař

  • Narodil se před 23 lety
  • Kromě cestování jsou jeho dalšími koníčky paragliding, slackline nebo bouldering.
  • S paraglidingem začal před dvěma lety a letos plánuje pár krátkých výletů do Rakouska a Itálie.
  • Chtěl by se věnovat hlavně cross country přeletům a zkombinovat je s pěší turistikou.
  • Vlastní vývojářskou agenturu Devx a outdoorový e-shop s lehkým vybavením Travelight cz.
Autor:
  • Nejčtenější

Italská duše trpí. Běžte domů, křičí na sebe sousedé z balkonů ve Florencii

Ulice toskánské metropole Florencie, které jsou jindy plné turistů a kde se milenci z mostu Ponte Vecchio vždy kochali...

Ne každý se chce vrátit. Pět příběhů Čechů, kteří zůstali v zahraničí

Zpřísňující se opatření, rušení leteckých spojů a zavírání hranic dostalo mnoho Čechů ve světě do svízelné situace....

Potíže ve vzduchu i na zemi. Letectví zažívá pád a neví, kde leží dno

Letecký provoz nad Evropou se v posledních týdnech prakticky zastavil. Do hlubokých potíží se přitom neřítí jen...

Kde udělali soudruzi chybu? V Německu uchovávají v duchu NDR celé město

Pokud se občas ptáte stejně jako Jiří Kodet ve filmu Pelíšky, odpověď možná dostanete v braniborském Eisenhüttenstadtu....

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Toxická a nádherně modrá laguna lákala turisty, policie ji obarvila načerno

Ani celonárodní karanténa nezabránila anglickým uživatelům Instagramu, aby se hromadně vydávali ke dvěma bývalým...

Premium

KOMENTÁŘ: Po dvou měsících přijde rozvrat. Nečekejme na pomoc, konejme!

Karanténní prázdniny může ekonomika státu vydržet měsíc. Po dvouměsíčním výpadku už hrozí naprostý rozvrat výroby,...

Premium

Španělská nepoučitelnost. Proč zde koronavirus řádí jako v Itálii nebo Číně

Dlouhé týdny Španělé sledovali, co se děje v Číně, Íránu a Itálii. Ale nepoučili se. Laxní politici opakují stejné...

Premium

Storno přijde draho, Češi nechají cestovkám desetitisíce za ­propadlé zájezdy

Přijít o desítky tisíc za neuskutečněné zájezdy je problém, se kterým se potýká řada českých klientů cestovních...

  • Další z rubriky

OBRAZEM: Svět se uzavřel do samoty. Přelidněná místa teď zejí prázdnotou

Ještě před několika dny tady byla hlava na hlavě, teď byste tu dřív našli pověstnou jehlu v kupce sena. Podívejte se na...

Milovníci Lega, pozor, oblíbené kostičky budou v oceánu i za tisíc let

Ve světových oceánech plavou miliony malých plastových kostiček známé stavebnice Lego. Nový výzkum, o kterém informoval...

Kde udělali soudruzi chybu? V Německu uchovávají v duchu NDR celé město

Pokud se občas ptáte stejně jako Jiří Kodet ve filmu Pelíšky, odpověď možná dostanete v braniborském Eisenhüttenstadtu....

KVÍZ: I hranice mají historii. Víte, proč vznikl volný pohyb osob v Evropě?

Někteří si pamatují doby, kdy bylo hraniční pásmo naší země téměř neproniknutelnou bariérou. Pro někoho je volný vstup...

Najdete na iDNES.cz