Na hřebeni Ostrého Roháče

Na hřebeni Ostrého Roháče | foto: Jan Hocek, pro iDNES.cz

Žabky stranou, tady vás čekají řetězy. Přechod Roháčů, který vyžaduje odvahu

  • 64
Ačkoliv Západní Tatry svou výškou nedosahují parametrů mnohem známějších Vysokých Tater, skýtají Roháče, jak se jim také přezdívá, nádhernou přírodu. Obvykle i méně turistů a skvělé možnosti pro horskou turistiku.

Nenechme se ukolébat tím, že nižší výška zdejších kopců oproti štítům sousedních Vysokých Tater znamená pohodovou turistiku bez vysokohorských rizik a všeho, co k pohybu ve vysokých horách patří.

Roháče jsou totiž v mnoha ohledech náročnější než Vysoké Tatry. Najdeme tu velká převýšení, mnohem méně horských chat nabízejících úkryt ve špatném počasí a červeně značená hřebenovka mezi vrcholem Baníkov a Ostrým Roháčem je asi nejtěžší turistická (tedy značená) cesta v Tatrách vůbec.

V Roháčích můžete putovat dlouhými a pustými dolinami, po travnatých hřebenech, ale také exponovaným skalnatým terénem, kde ocelové řetězy tvoří jedinou jistou oporu na úzkém hřebeni.

Na druhou stranu tu na malém prostoru najdete hustou síť turistických tras, a tedy spoustu možností a variant horských túr. K radosti návštěvníků přibyla nedávno vedle Žiarské chaty a Chaty pod Náružím další možnost pro přespání, kdy lze nyní nocovat na Tatliakově chatě.

Protože klasický přechod celého hřebene Roháčů je nemyslitelný bez dlouhých sestupů do dolin kvůli přenocování a následných namáhavých výstupů (spát „nadivoko“ je zakázáno), rozhodli jsme se pro třídenní přechod hor napříč v jejich nejhezčí části, tedy mezi Žiarskou a Tatliakovou chatou. V obou chatách můžete strávit více nocí a podniknout túry nalehko.

Okruh přes nejtěžší hřeben Tater

Začínáme na Liptovské (tedy jižní) straně Roháčů a přijíždíme na parkoviště u Žiarské doliny. Kdo nemá auto, dostane se sem autobusem z nedalekého Liptovského Mikuláše. Nástup na Žiarskou chatu odtud vede po modré značce údolím, střídavě lesem, po pasekách nebo asfaltové cestě.

Těchto pět ne příliš zajímavých kilometrů si můžete ušetřit a vyjet až k chatě autem. Pokud jste zde ubytováni, dostanete jednorázovou propustku pro vjezd. Úzká napůl rozbitá asfaltka je „tak akorát“ na to, aby ji v létě zvládl běžný osobák.

Žiarska chata leží na liptovské straně Západních Tater.

Žiarská chata je oblíbený cíl i zastávka na cestě mnoha návštěvníků. Kdo se tu chce ubytovat, měl by si v sezoně zajistit místo včas. K dispozici jsou pokoje s postelemi a povlečením i společná noclehárna, kde budete potřebovat vlastní spacák.

Následující den vyrážíme nalehko na celodenní túru. Z mnoha variant volíme klasické kolečko Plačlivé – Smutné sedlo – Tri kopy – Baníkov – Jalovecké sedlo.

Ranní příjemné stoupání dolinou do Žiarského sedla nás vede nejprve kosodřevinou a pak horskými loukami do sedla, odkud je to na vrchol Plačlivého už strmější. Tady nás čeká zasloužená odměna v podobě nádherného kruhového výhledu. 

Nejblíže od nás se zvedá silueta Ostrého Roháče, který dal Západním Tatrám své jméno, na dosah leží mohutná rozsocha Barance, v dálce na východě vystupuje charakteristická pyramida Kriváně a ostatních štítů Vysokých Tater. Na opačné straně pozorujeme náš další cíl, hřeben Tří kop a Baníkova.

Pohled z Plačlivého k západu: dole je Smutná dolina, uprostřed Smutné sedlo s patrnou cestou a nad ním Tri kopy, vlevo za nimi Baníkov.

Některá místa jsou dost "vzdušná" a vyžadují jistý krok.

Sestupujeme do Smutného sedla a před námi je nyní technicky nejnáročnější část a jeden z nejtěžších turistických úseků v Tatrách vůbec: přechod skalnatého hřebenu Tri kopy a východního hřebene Baníkova. Kdo má strach z výšek a necítí se na skalních srázech dobře, bude na tuto trasu jistě dlouho vzpomínat. Nejtěžší pasáže sice jsou jištěny řetězy, ale některá místa jsou hodně „vzdušná“ a vyžadují jistý krok i dobré klimatické podmínky.

Rozvážně postupujeme na vrchol Hrubá kopa, odkud máme Baníkov už skoro na dosah. Chvilku tady odpočíváme a užíváme si výhledů i horské samoty. Když posléze překonáváme poslední řetězy pod Baníkovem, jsme docela rádi, když staneme u jeho vrcholového rozcestníku.

Na vrcholu Hrubé kopy. Uprostřed vzadu Baníkov

Závěrečný sestup k chatě vede přes vrchol Príslop do Jaloveckého sedla a pak loukami a kosodřevinou ke Žiarské chatě. Těsně před chatou se s úlevou ochlazujeme v potoce pod malebným Šarafiovým vodopádem.

Na druhé straně Roháčů

Následující den se potřebujeme dostat na druhou stranu hřebene, kde máme zamluven nocleh v Tatliakově chatě. Původní plán jít přes Ostrý Roháč jsme nakonec museli přehodnotit, protože přechod Ostrého Roháče je nejenom těžší než Tri kopy a Baníkov, ale navíc bychom jej museli absolvovat s batohy. Volíme tedy nejsnadnější variantu přechodu přes Smutné sedlo a k Tatliakově chatě sestupujeme malebnou Smutnou dolinou, kde pozorujeme hvízdající sviště.

Ubytováváme se v hezkém pokoji v podkroví a odpoledne vyrážíme nalehko na hraniční vrchol Rákoň, odkud se otevírají hezké rozhledy na polskou i slovenskou část Západních Tater. Z travnatého hřebene lze sestoupit na polskou stranu do Chocholowské doliny, kde leží turistická chata Schronisko na Polanie Chochołowskiej.

Výstup do Smutného sedla

Večer u Tatliakova jezera

Letní slunce pomalu klesá k horizontu a ozařuje severozápadní stěny Plačlivého a Ostrého roháče, které se kolmo zvedají z Roháčské doliny. Tatliakova chata leží na kouzelném místě, hned u stejnojmenného jezera, v jehož zrcadlově klidné hladině těsně před západem slunce pozorujeme a fotíme oranžovým světlem zbarvené skalní stěny.

Kolem Roháčských ples

Náš poslední den v Roháčích. Potřebujeme dojít na chatu Zverovka, odkud nám jede autobus. Chceme si však odpustit nudný pochod po údolní asfaltce, která byla postavena jako přístupová cesta k nově vybudovaným ubytovacím zařízením v dolině, k čemuž nakonec nedošlo, a tak dnes tato asfaltka v panenské přírodě vypadá poněkud podivně. Vyrážíme tedy od Tatliakovy chaty po delší trase vedoucí kolem Roháčských ples, čímž se mimo jiné vyhneme asi třetině asfaltu.

Pět nádherných ledovcových horských jezer leží ve stejnojmenné přírodní rezervaci a v obrovském přírodním amfiteátru pod majestátným trojčelím Volovce, Ostrého Roháče a Plačlivého. Tento roháčský klenot patří rozhodně k nejnavštěvovanějším místům Západních Tater, náš ranní start z chaty nám však umožňuje tu být docela o samotě a v klidu si vychutnat horskou atmosféru.

Roháčské plesa

Teprve při sestupu do Spálené doliny potkáváme výletníky směřující k jezerům z opačné strany a jsme rádi za ubytování v Tatliakově chatě, které nám umožnilo, abychom byli v této tatranské nádheře skoro sami.

Dnešní krátká etapa nám však připraví ještě jeden přírodní unikát, kterým je Roháčský vodopád, svou výškou 23 metrů nejvyšší vodopád Západních Tater. Vodnatý Studený potok se tu řítí ze skalní štěrbiny do hluboké rokle a kromě hlavního vodopádu vytváří ještě několik divokých kaskád.

Naše toulání Západními Tatrami je téměř u konce, nyní nám zbývá už jen ujít poslední tři kilometry po asfaltu ke Zverovce na autobus.

Může se hodit

Náročnost: těžká vícedenní horská túra, celkem 34 km, stoupání 3 350 m, cca 16 hodin.

Sezona: od 15.6. do 31.10. (mimo toto období je většina horských cest uzavřena).

Ubytování Žiarska chata: v apartmánech s vlastní koupelnou a WC, nebo ve dvou, tří a čtyř-lůžkových pokojích; sociální zařízení jsou na chodbě. Dále možnost ubytování ve společné noclehárně s vlastním spacím pytlem.
 http://www.ziarskachata.com/

Ubytování Tatliakova chata: V nově zrekonstruovaných podkrovních prostorách s kapacitou 25 lůžek. Pokoje mají vlastní umyvadlo, některé i vlastní záchod a sprchu. Společná sprcha a WC se nacházejí na chodbě. V případě nouze je možné využít noclehárnu s matracemi (vlastní spací pytel).
 http://tatliacka.sk/

Doprava: začátek i konec túry jsou obsluhovány autobusovými linkami.

, pro iDNES.cz