Svatý rok zahájil papež František už 24. prosince 2024. Na jeho pokyn se otevřely obvykle zapečetěné brány čtyř nejvýznamnějších papežských bazilik v Římě.
Poutníci sem nejezdí pouze obdivovat jejich krásu – po překročení jejich prahu mohou za jistých okolností získat odpustek pro sebe nebo své blízké v očistci. Podmínky stanovil papež v bule Spes non confundit – v překladu Víra nezklame.
Padesátý rok posvětíte a vyhlásíte v zemi svobodu všem jejím obyvatelům. Bude to pro vás léto milostivé, kdy se každý vrátíte ke svému vlastnictví a všichni se vrátí ke své čeledi.
Leviticus 25:10
Biblická tradice
Letos se Svatý rok slaví již po pětadvacáté, poprvé byl vyhlášen roku 1300. Myšlenka je ovšem mnohem starší, kořeny má už ve Starém zákoně. V knize Leviticus se píše, že každých padesát let se mají odpouštět dluhy a propouštět otroci.
Papež Bonifác VIII., který stojí za tradicí křesťanského Svatého roku, reagoval v roce 1300 na mimořádný příliv poutníků do Říma. Ti zde prosili o Boží milost v souvislosti s morem, všeobecnou politickou nestabilitou, ale také kulatým datem.
Magie roku 1300Je dobře známo, že středověk si liboval v symbolických číslech. V kulatá data se lidé nejednou loučili se životem a očekávali konec světa. Považovali je za magické okamžiky, kdy je Boží přítomnost a zároveň nevole nejcitelnější. Nešlo přitom o pouhé lidové pověry. Do Říma v roce 1300 putovaly i významné osobnosti a vzdělanci: malíři Giotto a Cimabue, Dante Alighieri či Karel z Valois, syn francouzského krále Filipa III. |
Podle Bonifáce se měl Svatý rok, v pramenech označovaný jako „jubileum“, opakovat každých sto let. Kvůli velkému zájmu však papežové postupně zkrátili interval na padesát, 33 a nakonec na 25 let, což je frekvence, která je platná dodnes. Stejně jako kdysi, i dnes v tyto roky proudí do Říma miliony poutníků. Hromadně se modlí za Boží náklonnost i odpuštění.
Zaměřte se na opomíjená místa
Naše pohnutky byly úplně jiné. Chtěli jsme znova navštívit místa, která jsme naposledy viděli jako děti. Ke Svatému roku jsme se tedy nachomýtli tak trochu jako slepý k houslím. Že se vůbec koná, jsme zjistili až po objednání letenek a ubytování.
Turistické pasti Věčného města a jak se do nich v Římě nechytit |
Pochopitelně nás tedy vyděsilo zjištění, že se Řím v roce 2025 připravuje na dvojnásobný počet návštěvníků, podle odhadů na neuvěřitelných 65 až 80 milionů lidí. Jak na tato čísla pohlížejí místní, kteří i v „běžných“ letech bojují s důsledky overturismu, si lze snadno domyslet.
Nu, měli jsme je tedy potrápit i svou přítomností. Utěšovali jsme se tím, že v polovině ledna jistě bude situace na normálu. Ukázalo se, že v to samé doufaly statisíce lidí.
Nejcitelnější to bylo na tradičně turisticky vytížených místech. Ačkoliv byl běžný den a počasí nevlídné, u fontány di Trevi se tísnil čtyři řady hluboký dav. Musela jsem si počkat, než jsem se dostala dopředu a mohla si památku vyfotit. Jiní tolik trpělivosti neměli. Když jsem si dala s focením na čas, ozývaly se za mnou zvuky nevole. Podobně vypadala situace na Španělských schodech. O vatikánských muzeích a Sixtinské kapli raději ani nemluvím. I když, pravda, tam bývá přeplněno pořád.
Nejvíce mě ovšem zarazilo Koloseum. Před deseti lety tu bylo pár lidí, na všechno byl čas a prostor, teď jsme se museli probojovávat mezi armádou deštníků. K vitrínám s archeologickými nálezy v podstatě nebylo možné se dostat. I na Foru Romanu bylo plno, ačkoliv nás trápil vytrvalý déšť.
Všechny cesty nevedou nutně do ŘímaPokud jste věřící, vězte, že kromě Říma se jubilejní oslavy konají i v dalších katolických centrech po celém světě. Biskupové určili chrámy nebo poutní místa, kde věřící mohou podobně jako v Římě získat jubilejní milosti. Najdeme je i v Česku, jen v pražské arcidiecézi jich je deset. Seznam míst naleznete zde. |
Když mám být zcela upřímná, nejlepší rada pro turisty směřující do Říma zní: nejezděte tam. Alespoň ne letos. A když už, zamiřte na běžně opomíjená místa: třeba do katakomb, které naleznete podél antické cesty Via Appia na okraji města, do Caracallových lázní, Neronova Zlatého domu (Domus Aurea), malebných uliček Trastevere, případně do méně známých kostelů.
My jsme vytouženou chvilku klidu našli v bazilice sv. Klimenta, kde je pohřbený sv. Cyril, jeden z věrozvěstů. Její podzemí je téměř mystickým místem, kdysi tu byl v podzemní svatyni uctíván bůh Mithra. Relativní klid vládl i v kostele San Pietro in Vincoli, kde se nachází slavný pomník papeže Julia II. od Michelangela, a také v gotickém kostele Santa Maria sopra Minerva.
Katolický pupek světa
Na druhou stranu, cesta do Říma má letos i své nesporné výhody. Podstatná část památek prošla minulý rok nákladnou rekonstrukcí, aby ve Svatý rok dobře reprezentovala. Byla mezi nimi fontána di Trevi i všechny fontány na Piazza Navona, Andělský most či Michelangelova Pieta v chrámu sv. Petra.
Zatímco loni tedy byly sociální sítě plné frustrovaných fotek a videí obestavěných památek, letos vše září novotou. Lešení s největší pravděpodobností neuvidíte ani jedno. Některá místa, třeba okolí majestátního památníku Viktora Emanuela II., jsou však i nadále špatně dostupná kvůli stavbě nové linky metra. Ta má být dokončena až v roce 2034.
Kulturní dějiny svatých relikvií. Jak se měnil vztah křesťanů k ostatkům mrtvých? |
Pokud vám davy nevadí, Řím si letos užijete i z jiného důvodu. Ona religiózní atmosféra má něco do sebe. Během našeho pobytu jsme zažili bohoslužby ve dvou nejvýznamnějších katolických chrámech, bazilice sv. Petra ve Vatikánu a bazilice Panny Marie Sněžné. Kromě nábožné úcty jsme si odnesli také pocit, že jsme zažili něco výjimečného, přeci jen se jedná o katolický pupek světa. A co víc, do obou těchto chrámů jsme společně s věřícími prošli Svatými dveřmi.
Čtyři plus jedny dveře
Svaté dveře se kromě bazilik sv. Petra a Panny Marie Sněžné nacházejí ještě v bazilice sv. Pavla za hradbami a sv. Jana na Lateránu. Papež František se tentokrát rozhodl otevřít ještě jedny zvláštní v římské věznici Rebibbia, čímž chtěl vyjádřit svou solidaritu s vězni.
Čtyři tradiční brány bývaly ještě donedávna zazdívané. Papež (nebo jeho zástupce) na ně v jubilejní roky symbolicky poklepal stříbrným kladívkem a zedníci pak zdivo odstranili. Protože mu však tato starodávná zvyklost přišla nebezpečná, papež Jan Pavel II. v roce 2000 rituál zjednodušil. Dveře se dnes namísto zazdívání pouze zavírají a zapečeťují.
Dveře v bazilice sv. Petra tradičně otvírá sám papež. V dalších třech papežských bazilikách jsou to jeho zástupci.
Ve sv. Petrovi jde o bronzová vrata, nejsevernější ze tří vchodů. Pocházejí z roku 1950 a je pod nimi podepsán sochař Vico Consorti. Pro věřící je velkou ctí jimi projít. Mnoho z nich se neváhá zastavit a s téměř mateřským zalíbením se jich chvíli dotýkat. Zastaví tím také proud lidí za sebou, což jim ale samozřejmě nikdo nevyčítá. I pro bezvěrce je to fascinující, téměř dojemný výjev.
Protože je podmínkou k získání odpustku zpověď, lemují stěny papežských bazilik zpovědnice. Ty jsou nyní mimořádně vytížené. Každá je opatřená štítkem, v jakém jazyce se tu věřící domluví. Nejdelší fronty jsme zaznamenali u polských a španělských. Nebylo to žádné překvapení, tyto dva jazyky zaznívají letos zdaleka nejčastěji i v samotných římských ulicích. K dispozici je i zpovědnice česká, před tou ovšem nečekal nikdo.
Důraz je kladen nejen na duchovní stránku, ale také na tu fyzickou. O bezpečí poutníků se stará armáda, jejíž členové s dlouhými zbraněmi jsou strategicky rozmístěni po městě, v nejhojnějším počtu na nádražích.
Před významnými kostely je samozřejmostí důkladná prohlídka tašek a kabelek jako na letišti, každý musí projít bezpečnostním rámem. Možná je to trochu otrava a návštěva se tím prodlouží, na druhou stranu je vidět, že se Italové na Svatý rok dobře připravili a nic neponechávají náhodě.
