Rijeka slouží jako přístav už od 13. století. Námořníci ho využívali díky jeho strategické poloze v Jaderském moři a umístění v Kvarnerském zálivu. V průběhu času byla Rijeka hlavním přístavem Rakouska-Uherska, Jugoslávie a nyní je největším přístavem Chorvatska s propustností nákladu přes 12,8 milionu tun (2023), převážně ropy, běžného, hromadného nákladu, obilí, olejnin a ovoce.
Přístav odbavuje největší část dovozu a vývozu země, což umožňuje jeho výjimečná geografická a dopravní poloha. Řada lodních linek spojuje Rijeku s Blízkým a Dálným východem a s dalšími místy ve Středomoří (Itálie, Malta, Řecko, Egypt). Navíc hloubka vody v přístavu má kolem osmnácti metrů a umožňuje přístup největším lodím, které mohou zakotvit na šedesáti kotvištích.
Vlnolam v rijeckém přístavu slouží také jako promenáda.
Důležitá část historie přístavu se začala odehrávat po rakousko-uherském vyrovnání v roce 1867 a po vybudování železničního spojení s Vídní a Budapeští. Tehdy se Rijeka stala jediným námořním uherským přístavem. Objem přepravy, nákladu i lidí byl obrovský.
Před první světovou válkou byla dokonce Rijeka největším emigrantským přístavem v rakousko-uherské monarchii. Během deseti let, až do roku 1914, z něj odjelo přes tři sta třicet tři tisíc lidí. Většinou se jednalo o Maďary, Slováky a Rumuny, kteří opouštěli svoji domovinu, aby našli práci a lepší život v USA. Legální emigrace byla totiž možná jen přes rijecký přístav. Ti, kteří utíkali tajně, například před vojenskou službou, dluhy a zákonem, volili cizí přístavy. Maďarsko-americkou linku provozovala britsko-americká lodní společnost Cunard Line. Loď opouštěla Rijeku každý druhý pátek a cesta do New Yorku obvykle trvala osmnáct dní.
Vzhledem k tomu, že parník jezdil jen dvakrát do měsíce, lidé museli čekat na plavbu v Rijece. Pro jejich ubytování sloužil hotel Emigrant, který dodnes stojí blízko přístavu v ulici Milutina Barača. V suterénu železobetonové budovy byly čekárny, ambulance, sociální zařízení, dezinfekční místnosti a pokladny. V prvním a druhém patře se nacházely ložnice a shromažďovací prostory pro emigranty, kteří již prošli lékařskou a hygienickou kontrolou.
Muzeum a kaple pro námořníky
Mezi lodě Cunard Line patřil také parník Carpathia, který se na své plavbě z New Yorku do Rijeky 15. dubna 1912 odklonil od kurzu, aby zachránil cestující z potopeného Titaniku. Kapitán podnikl rychlou jízdu a odvážně prokličkoval ledovcovým polem. Tímto statečným činem zachránil přes sedm set trosečníků ze záchranných člunů, které plavaly na hladině.
V posádce Carpathie sloužilo víc než osmdesát lidí z chorvatského pobřeží, z Istrie a z Kvarneru, včetně osmnáctiletého číšníka Josipa Cara. Společně s ostatními námořníky pomáhali dostat nešťastníky na palubu a tehdy jeden cestující z Titaniku dal mladíkovi do rukou záchrannou vestu. Ta se skládala z osmi malých a čtyř velkých korkových destiček, potažených plátnem. Převlékala se přes hlavu a vepředu zavazovala tkanicemi. Car si ponechal záchrannou vestu na památku a dovezl ji do Rijeky. Do přístavu dorazila Carpathia 6. května 1912 a místní ji přivítali na Rudolfově molu (dnes molo Orlando) s velkými ovacemi. Loď se stala symbolem hrdinství, nezištné pomoci a legendou námořní historie.
Součástí svatyně Panny Marie Trsatské je votivní kaple.
Záchranná vesta z Titaniku patří k unikátním památkám.
Záchranná vesta z Titaniku zůstala v Carově vlastnictví do třicátých let minulého století. Poté jeho rodina předala unikátní exemplář městskému muzeu ve čtvrti Sušak. Dnes se památka nachází v Historickém a námořním muzeu v Rijece a je jednou z mála dochovaných vest z Titaniku (prameny uvádějí šest až čtrnáct kusů).
Na moři se odjakživa stávaly různé katastrofy a námořníci z Rijeky vždy prosili o záchranu Pannu Marii Trsatskou. Pokud přežili, z vděku věnovali dar do svatyně bohorodičky, jejíž součástí je i votivní kaple ve čtvrti Trsat. Její stěny jsou plné malých modelů lodí, obrazů plavidel v bouři, křížů a růženců. Kaple je dodnes cílem mnoha námořníků a jejich rodin, kteří zde děkují Panně Marii Trsatské za ochranu, záchranu a šťastný návrat domů prostřednictvím různých nápisů, poděkování a modliteb.
Torpéda z Jadranu
Rijeka také ovlivnila dějiny první a druhé světové války. Místní rodák a důstojník rakousko-uherského válečného námořnictva Ivan Blaž Lupis-Vukić totiž vynalezl předchůdce torpéda. Malou loď bez posádky naplněnou výbušninou a ovládanou pomocí lan z pobřeží ani její zdokonalenou verzi s hodinovým mechanismem ale rakouské námořnictvo nepřijalo. Proto se Chorvat spojil s britským inženýrem Robertem Whiteheadem pracujícím v Rijece, který na základě jeho myšlenky vyvinul zbraň, která se velmi podobala dnešním torpédům.
Vynález torpéda ovlivnil historii válečného námořnictva.
Rakouské námořnictvo zakoupilo vynález jako první, poté následovaly další světové mocnosti a od roku 1880 bylo torpédo nedílnou součástí výzbroje vojenského námořnictva.
V Rijece se pak zanedlouho rozběhla první továrna na výrobu torpéd na světě a město se dostalo na špičku tehdejší světové průmyslové inovace a výroby. Po zhotovení torpéd musel závod provést četné odpalovací zkoušky, aby zbraně dosáhly maximální technické přesnosti a efektivity. Pak se torpéda vracela do továrny k dalšímu zpracování a k opakovanému odpalování do té doby, než byla stoprocentně funkční. Pro splnění všech požadavků zákazníků se například měnila specifikace torpéd, množství výbušniny či rychlost.
Odpalovací stanice byla součástí továrny na výrobu torpéd.
Továrna vyráběla torpéda do roku 1966 a veškeré zkoušky probíhaly na pobřeží, na testovací stanici s odpalovací rampou. Ta byla nejprve postavena ze dřeva, později ji nahradily další typy stanic, včetně první stanice pro testování leteckých torpéd. Do současnosti se zachovala odpalovací stanice z třicátých let minulého století, jež se nachází v docích v ulici Milutina Barača. Mohutný, betonový obr je sice jedním z kotevních bodů Evropské cesty průmyslového dědictví (ERIH), ale jeho stav tomu neodpovídá. Unikátní památka čeká na rekonstrukci a příznivci industriálního turismu na její otevření.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditV rijeckém přístavu byl vybudován přes tisíc sedm set metrů dlouhý vlnolam, který slouží jako promenáda pro veřejnost. Hned vedle přístavu můžete ochutnat výborné rybí speciality, například v bistru Mornar. Pokud se vypravíte do čtvrti Trsat, navštivte také hrad ze 13. století, z jehož hradeb je nádherný výhled na Rijeku, přístav, Kvarnerský záliv a Jaderské moře. V ulici Milutina Barača si lze zvnějšku prohlédnut hotel Emigrant, bývalou továrnu na výrobu torpéd a vilu, kde bydlel Robert Whitehead. |
