V týdnu před Velikonocemi se v kostelech zdobí hrob Krista, na Velký pátek se na vesnicích nese Kristova rakev. Jejich vrcholem je noční mše na Bílou sobotu.
Bohoslužeb se účastní téměř všichni Řekové, zpravidla v místě, odkud pocházejí nebo kde žijí jejich rodiče. Velikonoce jsou totiž rodinnými svátky, které tráví příbuzní společně.
Přesně o půlnoci ze soboty na neděli pravoslavní popové ve slavnostním velikonočním rouchu oznámí věřícím, že "Christós Anésti" (Kristus) vstal z mrtvých. Na konci mše si věřící mezi sebou zapalují svíčky a nesou si světlo z kostela domů.
Vzkříšení Krista se začíná ihned slavit, všude vládne sváteční atmosféra, vyzváněji zvony, v některých městech vybuchují i ohňostroje.
Ještě v noci se jí polévka majiritsa, připravená z jehněčích vnitřností, tsurekia - mazance se zapečenými obarvenými vejci a další kulinářské speciality.
Rozdávají se červená vejce jako dárek ke zprávě, že Kristus vstal z mrtvých.
V neděli se pak na venkově na každé zahradě nebo dvorku sejde celá široká rodina u tradičního rožnění jehňat a kůzlat. Všude je veselo, popíjí se ouzo, hraje hudba, voní pečené maso a připravuje se bohatá tabule, u které se pak při dobrém jídle a moku sedí i několik hodin...
Řekové si umějí svátky vychutnat a radovat se i bez nadměrného holdování alkoholu. Prostě zapomenou na starosti, odpustí si případné křivdy, tančí a zpívají, slaví setkání se svými blízkými a přáteli, chlubí se svými dětmi a jsou šťastní. Právě tyto chvíle vytvářejí a upevňují tradiční řeckou rodinou soudržnost.
