Bez strachu horolezec nepřežije. Reinhold Messner to říká klidně, bez patosu. Muž, který stanul na všech čtrnácti osmitisícovkách bez kyslíku, přijel do Česka představit svůj poslední projekt The Final Expedition. Jeho cílem je předat mladším generacím zkušenosti s tradičním horolezectvím – takovým, které se obejde bez moderních technologií i komfortu.
„Horolezectví vzniklo v Alpách, proto se mu říká alpinismus. My Evropané máme odpovědnost za to, aby tato aktivita, která se stala celosvětovým fenoménem, měla i budoucnost,“ vysvětlil Messner na tiskové konferenci.
Když se poddáte, končíte. Chytne vás chaos, říká o rakovině horolezec Trávníček![]() |
Projekt vzniká ve spolupráci s českým dokumentaristou Petrem Horkým a horolezcem Janem Trávníčkem. Jeho ambicí je vrátit horám původní smysl – dobrodružství, nikoli výkon měřený čísly.
„Sport a horolezectví nejsou totéž, protože to nelze měřit,“ tvrdí Messner. „Dobrodružství znamená jít do neznáma. Nevíte, kam jdete. Ticho, atmosféra i nebezpečí jsou jeho součástí. A nejdůležitější věcí v tradičním horolezectví a také ve skalním lezení je střet s tím, jak daleko jste od bezpečí,“ rozvádí myšlenku Messner.
Cesta na Mount Everest je jako dálnice, zlobí se Reinhold Messner |
Podle něj ztrácí alpinismus svou podstatu ve chvíli, kdy se z něj stane bezpečný produkt. „Turisté si dnes platí za to, aby nezemřeli. Dřív jsme do hor chodili s vědomím, že zemřít můžeme,“ dodává.
V souvislosti s touto myšlenkou kritizuje i to, že Mount Everest a další osmitisícovky jsou dnes dostupnější a civilizovanější. Tím se podle něj vytrácí duch hor i samotného alpinismu. „Dnes jdete do cestovní kanceláře a koupíte si výstup jako zájezd. Základní tábor, vrchol, návrat domů. Ale nebyl to Everest,“ dodává.
Reinhold Messner
|
Nevylezená hora má větší kouzlo
Navzdory kritice ale Messner nevidí budoucnost černě. Tradiční alpinismus, tedy takový, který vede po neprošlapaných cestách bez předem připravených lan, kyslíkových masek a průvodců, podle legendy stále přežívá.
„Existuje více než deset tisíc hor, které ještě nebyly vylezeny. Existují miliony starých možností, jak vytvořit nové trasy. Nevylezená hora je víc mystická,“ říká horolezec.
Na horách je kyslíkový přístroj doping, to je bez debat, říká Radek Jaroš![]() |
Jednou z nich je pro něj i nepálská Machapuchare, na kterou se kvůli jejímu posvátnému statusu nesmí lézt. „Posvátné hory jsou po celém světě. Na některé z nich jsem mohl vylézt, na některé zase ne, jako na Machapuchare v Nepálu. To je moje nejoblíbenější hora, protože je nezdolaná,“ říká Messner s úsměvem.
Messner se ve své řeči opakovaně vrací ke strachu. Ne jako k něčemu, co je třeba překonat, ale jako k něčemu, co člověka chrání. „Strach nám říká: ‚Až sem a dál už ne.‘ My lidé máme omezené možnosti. A právě proto je strach součástí naší přirozenosti. Bez strachu by horolezec zemřel. Neměl by šanci,“ tvrdí Messner. Na výpravu má podle něj člověk vyrazit, když cítí, že jsou strach a odvaha v rovnováze.
Co dokáže legenda naučit
Horolezec Jan Trávníček, který na projektu The Final Expedition participuje, o Reinholdovi Messnerovi tvrdí, že je skromný a zároveň inspirativní. Dodal, že je rád, že se z jejich vztahu pomalu stal více přátelský než pracovní.
„Já se strašně učím a jsem trošku ve stresu, protože chodím všude pozdě a on mě naučil chodit včas,“ říká horolezec Tráva, jak mu známí přezdívají, se smíchem. Prozradil také, že Messnerovi se v Praze líbilo.
Poslední veřejné vystoupení horolezce Messnera v Česku. Ve Zlíně ho vítaly davy![]() |
Na Pražském hradě jej přijal prezident Petr Pavel. „Pro mě je to setkání s člověkem, který celý život posouval hranice možného a ukazoval, že člověk dokáže neuvěřitelné věci – a přitom všem zůstal úplně normální,“ říká na adresu horolezce Messnera hlava státu.
O zkušenostech s legendárním alpinistou mluvil i dokumentarista a polárník Petr Horký. „Za 25 let, kdy jsme se potkávali na natáčení, se pro mě Messner stal určitým životním mentorem, vždy zaznělo něco, co mě inspirovalo nebo bylo osobně důležité,“ dodává polárník.
Jedenaosmdesátiletý Messner míří dál. Ne za vrcholy, ale za myšlenkou, že hory by měly zůstat místem, kde si člověk není jistý vůbec ničím. Ani tím, jestli se vrátí.





















