Abyste to však ani v takovém případě neměli obtížné, podívejme se do země, jež se v poslední době těší stále větší přízni českých turistů - do Řecka. Místní kuchyně je totiž jako stvořená pro experimentování: velký výběr jednoduchých pokrmů, které je možno libovolně kombinovat. Takže vlastně nikdy nemůžete šlápnout vedle.
Pokud už do slunného Řecka zavítáte a usednete ke stolu v některé z místních taveren, zkuste hned od počátku zapomenout na stravovací návyky z domova. Pokud se totiž hodláte nasytit jedním vydatným jídlem, připravte se na těžkou noc.
Středomořské klima vyžaduje něco zcela jiného: lehká jídla v malých porcích. Řekové to vědí a přizpůsobují tomu i svůj jídelníček. Takže raději zapomeňte na biftek s oblohou, ale zkuste například pestrou směs předkrmů a k tomu salát.
A teď co je vlastně co.
Pokud si na začátek poručíte například selský salát (choriatiki salata), vězte že se vám dostane mísa čerstvě pokrájených rajčat, paprik a okurek, to vše zalité nezbytným olivovým olejem, zasypané kořením a ozdobené kousky ovčího sýru feta spolu s olivami. S několika plátky nabízeného bílého chleba je to jídlo samo o sobě.
Jste-li i nadále při chuti, můžete s jídelním lístkem "popojet". Z předkrmů se nabízejí například tyto: tzatziki - jogurtová pasta s okurkami a česnekem, saganaki - smažený sýr s plátkem citronu, dolmades - vinné listy plněné rýží a naložené v citronové omáčce, gigantes - velké bílé fazole v červené omáčce či smažené papriky a baklažány. Pokud kterýkoli z těchto předkrmů doplníte miskou oliv, máte pohromadě téměř celé jídlo.
Jen skutečně velký jedlík se dostane i dalším chodům. K těm nejznámějším patří suvlaki - nejrůznější druhy masa připravované na špíz nebo musaka - jakýsi masový koláč.
K jídlu ještě jedna malá poznámka. Vzhledem k tomu, že téměř každý řecký pokrm má něco společného s olivovým olejem, je třeba zvláště na počátku pobytu s touto jinak úžasnou ingrediencí šetřit. Středoevropský žaludek si na její zvýšený přísun musí nejprve zvyknout.
A jsme u nápojů. Snad každý se už setkal s názvem retsina. Je to bílé víno s příchutí pryskyřice a přestože mu někteří lidé jen těžko přicházejí na chuť, vzhledem ke své vyjímečnosti stojí určitě za ochutnání. Pokud dáte přednost některému nepryskyřičnému vínu, nemůžete nikdy udělat chybu. Řecko má ve výrobě vinných moků několikatisíciletou tradici a tak i to nejobyčejnější víno je pořád velmi dobré. V restauraci proto postačí objednat si "house wine" - domácí víno, které čísník nosí rozlévané do skleněných karaf a jež vyjde několikrát levněji než víno značkové.
Kromě vína však Řekové rádi i něco tvrdšího. Téměř nikdy nezapomenou na skleničku tsipura či ouza - nápojů podobných pastisu. Obojí se může ředit vodou a v takovém případě získáte nápoj mléčně bílé barvy. Lahev či džbánek vody (voda - nero) ostatně tvoří nedílnou součást řecké tabule.
Stejně nedílnou součástí je však i káva, jejíž pití je v Řecku velice rozšířené. Připravuje se na mnoho způsobů, většinou je však velice sladká. V případě, že chcete neslazenou, musíte si objednat "sketo kafe". A zapomenout nelze ani na "frapé" - stále oblíbenější ledovou kávu, která zvláště v horku dokonale osvěží.
Místní kuchyně je jako stvořená pro experimentování: velký výběr jednoduchých pokrmů, které je možno libovolně kombinovat
 Pestrá směs jednoduchých jídel - základ řecké hostiny |
