Když mi Lefteris Trakos vypráví o svém dětství, mám pocit, že jsem se ocitla sto, dvě stě let zpátky. Jenže to nesedí, vždyť je pětašedesátník, takže mluvíme o době ne tak dávné.
„Jako kluk jsem chodil za babičkou hodinu a půl přes kopec bos,“ vzpomíná. „Ve tmě jsme si nosili hořící větve, abychom viděli na cestu. Neměli jsme boty, baterky, světlo, nic. První generátor na výrobu elektřiny se objevil v Choře v roce 1965, ale zbytek ostrova byl dál potmě. Já jsem poslední generace, která pamatuje starý Skyros. Už jsem staré kuře.“
Paní říká, že se jí žije špatně, protože jí turisté často chodí až do obýváku. Ale vzápětí mi ukazuje hromadu nějakých barevných hadříků, že prý jsou hand made. Vypadá unaveně.
