Název nelže, ale zábava to není
Penisy? Tak ty v islandském falologickém muzeu skutečně nechybí. Nic jiného tu skutečně není. Ani zábava.
Počet obyvatel Reykjavíku stěží dotahuje na 140 000, ale přitom nabízí jednačtyřicet muzeí. To by, čistě početně, dělalo z hlavního město Islandu jedno z nejkulturnějších sídel světa. Háček je v tom, že ona muzea nejsou zpravidla zřizována kvůli místním obyvatelům. Ale spíše pro turisty, kterých se sem ročně vydají bezmála dva miliony. Proto se tu neservíruje poznání, ale laciné senzace.
Ty slibuje už jen svým názvem Islandské falologické muzeum měrou vrchovatou. Co tu mají pěkného? Je to muzeum penisů, takže otázka, co je tu k vidění, je předem zodpovězená.
Zvědavé veřejnosti tu představují výstavku více než dvou stovek penisů, penisových kostí, chrupavek a dalších rozmnožovacích orgánů. Pohledět můžete na 170 centimetrů velký úd plejtváka obrovského, vedle dvoumilimetrového nástroje křečka. Jsou tu penisy býčí, sloní, medvědí, mroží. A také jeden exemplář lidský, pro porovnání. Pod jednou střechou se tu schází penisy velkých i malých živočichů, žijících nejen na Islandu a v okolí. Vzorky jsou vystaveny plasticky, ve vitrínách nebo v konzervačních roztocích. A dál?
To je právě to. Je to muzeum penisů, ten název v ničem nelže. Jenže „víc“ už tu není. Návštěvníci, kteří se krátkou expozicí probrouzdají za pár minut, se zasmějí nebo vyfotí u předem očekávatelných extrémů, a můžou zase jít domů.
Za 3 300 islandských korun (660 Kč) se ale cítí být zrazeni. Ne právem, protože vsadili na senzaci a dostali ji. „Erotické? Vzrušující? To určitě ne. Je to asi ta nejméně sexy věc, jakou si dokážu představit,“ hodnotí v recenzích zklamaní návštěvníci.
