Mohutný vápencový hřbet Hochschwabu se tyčí do výšky až 2 277 metrů asi sto kilometrů jihozápadně od Vídně. Směrem dál na východ už Alpy jen klesají.
S výjimkou mnohem menších (a také frekventovanějších) masivů Rax a Schneeberg nad průsmykem Semmering jde o nejvýchodněji položenou alpskou skupinu, která má skutečně vysokohorský charakter.
V západovýchodním směru je hřbet Hochschwabu, dlouhý necelých padesát kilometrů, omezen průsmyky Präbichl (1 226 m) a Seeberg (1 246 m). Oběma sedly prochází silnice, což na první pohled sice z Hochschwabu dělá dobře dostupné pohoří, nicméně jiné možnosti nástupu na hlavní hřeben jsou omezené a také nízko položené.
V úvahu prakticky přichází už jen obec Tragöss na jižním úpatí, v takovém případě ale budete vycházet z nadmořské výšky pouhých 900 metrů.
My volíme přechod celého hřebene se startem na Präbichlu, kam jezdí z Leobenu či Eisenerzu každou hodinu autobus. Kolem průsmyku se sice rozkládá malé lyžařské středisko, v létě tu ale panuje téměř mrtvolný klid.
Výstupová cesta směrem k chatě Leobner Hütte (1 550 m) zprvu připomíná všechno jen ne frekventovanou turistickou trasu. Místy sotva znatelný chodníček se klikatí vzhůru lesem, občas přelézáme spadlé kmeny a překonáváme úseky se značným příčným spádem.
Už před chatou se ale začínají otevírat výhledy do daleka: nejprve k jihu do údolí, kterým jsme na Präbichl přijeli, a na hory v centrálním Štýrsku, po překonání sedla Hirscheggsattel (1 690 m) také k severu. Přímo nad námi se tyčí krásný skalnatý hřeben Griesmauer a ve vzdálenosti asi pěti kilometrů pak charakteristická skalnatá pyramida štítu Frauenmauer (1 827 m).
Pohled od chaty Leobner Hütte na masiv Hochturm (2 081 m)
Na východní úbočí posledně jmenovaného kopce míříme, a to přímo k vyústění jeskyně Frauenmauerhöhle. Jedná se o výjimečný přírodní úkaz, tzv. průchozí jeskyni, která má dva vchody a tím prakticky „provrtává“ obří skalní masiv. Šest set padesát metrů dlouhá dutina je přirozeného původu a lze jí projít, povolené je to ale jen za asistence certifikovaného průvodce. Höhlenführer, jak zní krásný německý název této profese, je tu k dispozici ve stanovených časech o víkendech.
Východní vstup do jeskyně je impozantní svým rozměrem, „brána“ je nejméně deset metrů vysoká. Dovnitř nakoukneme alespoň pár desítek metrů – je ale jasné, že i se svítilnou není obtížné se v podzemním labyrintu ztratit. Raději tedy pokračujeme dál a za chvíli míjíme stádečko kozorožců. Jeden statný samec nám ve vzdálenosti sotva deseti metrů pózuje dlouhé minuty. Příliš mnoho turistů tudy evidentně nechodí.
Východní vyústění jeskyně Frauenmauerhöhle
Závěr dne rámuje ohromující panoráma dominantní hory Brandstein (2 003 m) na severním obzoru. Nocleh na lučinaté planině u salaší Pfaffingalm splňuje všechny představy o pobytu v lůně čisté přírody, ticho tam kromě vzdálených zvuků různých zvířat neruší vůbec nic.
Vysokohorským krasem
Druhý den pokračujeme směrem k východu po náhorní plošině poseté tisíci závrtů i větších krasových sníženin. Je to terén krásný, také však nepřehledný. Neustále musíme překonávat hrany mezi jednotlivými depresemi a všímáme si, že větší závrty, které pokračují otvorem do hlubin vedoucích neznámo kam, jsou částečně zakryté nalámanou kosodřevinou. To aby tam nespadl dobytek.
V jedné z větších sníženin „sedí“ dokonale ukrytá chata Andothsalm. Jistě jedno z nejmalebnějších míst, která při přechodu Hochschwabu potkáváme. Trochu širší horizonty se pak otevřou na velké planině s několika salašemi a chatou Sonnschienhütte. Tady poprvé zažíváme také mírný turistický „cvrkot“, pivo a další tekutiny na terase u chaty tečou proudem.
Jezero Sackwiesensee
Další malebnou zastávkou na trase je jezero Sackwiesensee, jediná vodní plocha na trase. Pauza přijde vhod, protože za jezerem začíná nejnáročnější úsek celé trasy: výstup na centrální hřbet Hochschwabu. Chata Häuslalm značí poslední výspu civilizace a také poslední zdroj vody, dál nabíráme výškové metry pustou a suchou vápencovou krajinou. Kosodřevina a občasné stromy mizí přibližně v hladině 1 700 metrů a pak už famózním vyhlídkám nebrání vůbec nic.
Severnímu obzoru vévodí mohutný, osamocený masiv Ötscheru (1 893 m), dole pod námi jen tušíme divoký tok řeky Salzy. Na jižním obzoru přehlédneme celý hřebem Fischbašských Alp a masiv Gleinalm, za sebou rozpoznáváme „včerejší“ štíty včetně Frauenmaueru.
Přibližně po třech hodinách pochodu od jezera začínáme mít na dosah nejvyšší vrchol Hochschwab (2 277 m). Výstup si ale necháváme na ráno a traverzujeme úbočím přímo k chatě Schiestlhaus (2 160 m). Ta je přirozeným záchytným bodem v nejvyšší části pohoří a je pozoruhodná sama o sobě: jde totiž o jednu z prvních energeticky neutrálních staveb v Alpách.
Chata Schiestlhaus leží ideálně na úpatí nejvyššího vrcholu.
Schiestlhaus otevřel v roce 2005 v místě, kde dříve fungovala starší chata. Při novostavbě bylo vše podřízeno co nejmenší spotřebě energie: elektřinu generují solární panely, pečlivě se využívá odpadní teplo. Jediným zdrojem vody jsou atmosférické srážky, sbírané do velké nádrže.
Po hřebeni Aflenzer Staritzen
Ráno vybíháme z chaty nalehko na vrchol Hochschwabu, což vydá směrem vzhůru na slabou půlhodinku. Od vrcholového kříže poprvé dobře vidíme obě hlavní možnosti pro pokračování naší trasy: jak krásný hřeben Aflenzer Staritzen, tak hluboké údolí při jeho jižním úpatí, které vede do obce Seewiesen.
Vzhledem k výborné viditelnosti se rozhodujeme pro hřeben, na který se ovšem musíme dostat přes hluboké sedlo pod vrchem Hutkogel (2 035 m). Po výšvihu ze sedla se terén narovná a následuje nádherná část po dlouhém lučinatém hřebeni jen s minimálním převýšením. Sem tam potkáváme nějakého výletníka, mnohem více ale vidíme zvířata. Kamzíkům i svišťům se tu evidentně daří.
Pohled z hřebene Aflenzer Staritzen k západu. Na obzoru je vidět vrchol Hochashwab (2 277 m).
Užíváme si téměř letecké pohledy do okolních údolí, obec Seewiesen leží o nějakých 1 100 metrů níže. Obzor před námi ovládá další mohutná vápencová hora, osamocený masiv Hoher Veitsch (1 981 m). A na severním horizontu, za posledními výběžky Alp, tušíme údolí Dunaje.
Sestup z hřebene Aflenzer Staritzen patří k těm drsným, úzká a velmi strmá pěšinka se záhy zanoří mezi kosodřevinu a posléze do hustého lesa. Najdou se tu místa, kde bychom opravdu uklouznout nechtěli. Nakonec se ale obzor rozevře a dostáváme se do sedla Seebergsattel (1 246 m), kde přechod Hochschwabu končí.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditTrasa Logistika Jízdní řády rakouských autobusů najdete na adrese www.postbus.at, železnice jsou na www.oebb.at. Vlakové jízdenky z/do Česka je obvykle nejvýhodnější pořídit předem na webu Českých drah (www.cd.cz). |
