To platí především (ale ne výlučně) pro Jihomoravany. Neboť oni mají do dolnorakouské vísky Petronell-Carnuntum jednoznačně nejblíže. Tam u Dunaje, na dosah Bratislavy a poblíž Vídně, mohou všichni pocítit dotek mocného impéria, kde noblesu, vyspělost a vysokou kulturní úroveň doprovázely intriky, krvavé gladiátorské hry i divoké orgie.
Na území současné vesnice Petronell-Carnuntum a sousedního městečka Bad Deutsch-Altenburg zbudovali počátkem našeho letopočtu Římané malý vojenský tábor. Z něj se postupně stalo starověké město Carnuntum a metropole provincie Horní Panonie. V dobách jeho největší slávy zde žilo až padesát tisíc obyvatel.
Carnuntum se skládalo ze dvou oddělených částí: civilního města a ohromného vojenského tábora. Oproti mnoha ostatním metropolím římských provincií, které se později transformovaly na důležitá sídla středověku i současnosti, Carnuntum po obsazení území Huny postupně zaniklo.
Velkolepá Pohanská brána
Dávná existence důležitého antického centra v srdci Evropy a kousek od Vídně fascinovala badatele, archeology i cestovatele už během předminulého století. Pro experty oprávněně věstila bohaté nálezy. A výletníkům učarovala romantickými ruinami. Teď se Carnuntum řadí k exkluzivním turistickým cílům Dolního Rakouska.
Klíčové objekty tvoří součást archeoparku „Římské město Carnuntum“. Civilní čtvrť ležela tam, kde později vznikla vesnice Petronell. Na jihozápad od ní se v polích tyčí zbytky Pohanské brány. Ta představuje symbol Carnunta. Ačkoli se jedná o trosky, pořád působí monumentálně. Nejkrásněji vynikne v pozdním odpoledni. Tehdy ji efektně nasvítí západní slunce a fotografové tu pořídí parádní úlovek.
Opodál se nachází amfiteátr s gladiátorskou školou. Teď místo lítých exotických šelem vládne osiřelé aréně mnohem prostší zástupce fauny – sysel obecný. Co chvíli se z trávy ozve výstražné syslí hvízdnutí nebo se před nohami mihne vyplašené zvířátko, když zběsile prchá do bezpečí nory.
Zde se psaly dějiny
Brána a amfiteátr s gladiátorskou školou jsou volně přístupné. Ostatní klíčové pamětihodnosti pak už tvoří součást prohlídkových míst. Ta jsou tři – městská čtvrť v Petronellu-Carnuntu, amfiteátr vojenského tábora a muzeum Carnuntinum v sousedním městečku Bad Deutsch-Altenburg.
Pohanská brána i dnes vzbuzuje respekt.
Městskou část otevírá návštěvnické centrum s lapidáriem a expozicí. Panely obsahují slovenskou mutaci textu, k dispozici je též dostatek publikací. Během státních svátků se konají rovněž prohlídky ve slovenštině. Totéž platí i pro svátky u nás a češtinu. Vstupné se sice pohybuje ve vyšší hladině, rozhodně však za něj návštěvník obdrží adekvátní zážitek. Zároveň webová prezentace láká na příležitostné slevy. Kdo obejde všechna tři místa během jediného dne, ten obdrží malou pozornost.
Římské město není pouze shluk zakonzervovaných vykopávek. Zde se dostala ke slovu experimentální archeologie. Odkryté základy budov spolu s nálezy poskytly inspiraci, až se podařilo vdechnout dobovou atmosféru několika volně zrekonstruovaným objektům, co návštěvníka obklopí kulisou slavné minulosti: luxusní vila, rozkošné lázně, městské ulice i kupecké domy působí tak, jako kdyby si jejich obyvatelé jen odskočili.
Ústřední místnost lázní – basilica thermarum. Tady se odpočívalo, převlékalo, relaxovalo.
Místy snaha o dokonalou autentičnost pobaví: naaranžovaná zelenina na pultu je skutečně čerstvá a zdi latríny zdobí neumělé kresbičky typické pro tato místa. Jižní ráz městu pak dodávají fíkovníky i ukázkové keříky divoké vinné révy.
Carnuntum sice leželo u hranic římského impéria, rozhodně ale neplatilo za ztracenou vartu: ve městě pobýval Marcus Aurelius, Lucius Septimius Severus tu byl prohlášen císařem a především 11. listopadu roku 308 Carnuntum hostilo „konferenci císařů“, která jasně načrtla budoucí uspořádání říše, včetně rozdělení moci.
Vůně divokého fenyklu
Stranou hlavních pamětihodností setrvávají vykopávky velkých lázní a paláce. Poblíž nich zároveň uhodí do očí pompézní zámek. Ve stínu antiky zůstává nádherná románská kaple, která září uprostřed parčíku nedaleko vstupu do areálu civilního města. O víkendech dvakrát denně bezplatně pendluje mezi civilním městem, amfiteátrem vojenské čtvrti a muzeem Carnuntinum kyvadlový autobus.
Kamenná aréna vojenského tábora. Dříve byla dřevěná.
Já jsem se vypravil pěšky a dobře jsem udělal. Na konci vesnice jsem totiž v podzemí kulturního domu objevil malou lokální expozici se zajímavými archeologickými nálezy a odkrytou částí systému římského vodovodu i kanalizace. Sem už zavítá málokdo. Odtud jsem k amfiteátru vojenské čtvrti pokračoval po značené trase pro pěší i cyklisty. Náhle jsem v rozpálené rovině mezi poli zavětřil vůni typickou pro Středomoří. Zaostřil jsem pohled. Podél prašné cesty houfně rostl divoký fenykl. Těžko posoudit, jestli se už tady vyskytuje přirozeně, nebo či se v okolí Petronellu dříve standardně pěstoval.
Prohlídku amfiteátru doplňuje výstava. Tam se návštěvníci dozvědí vše okolo gladiátorských her. Amfiteátr též zajišťuje zázemí kulturním akcím. Vrchol sezony pak korunuje velkolepý Římský festival.
Přemyslův Hainburg i lužní pralesy
Naopak komorní tiché prostředí plné drahocenných artefaktů nabízí expozice muzea v městečku Bad Deutsch-Altenburg. Římanům tu určitě zalahodily termální prameny, které pořád napájejí místní lázně. Za jejich časů se v kopci nad městem bělala ohromná kamenná svatyně. Bohužel ji však zničil kamenolom.
Okraji městečka dominuje úchvatný středověký kostel, kde se navzájem prolíná románský sloh s gotikou. Ve zdivu chrámu jsou ale zasazeny klasické římské cihly. Ty poznáme podle kolku.
Ovšem pohár přitažlivých míst ještě zdaleka nekončí: o pahorku Türkenhügel se říká, že jde o mohylu, pod kterou by mohl být pohřbený legendární maďarský náčelník Arpád, nebo snad možná i obávaný vůdce Hunů Attila.
Dunaj s panoramatem Hainburgu
S naší historií naopak souvisí hrad v sousedním Hainburgu an der Donau. Tam si král Přemysl Otakar II. vzal za ženu Markétu Babenberskou. Pitoreskní starobylé městečko v podhradí, poeticky posazené u Dunaje, vroubí vyprahlé skalnaté kopce, které patří k nejzazšímu výběžku Karpat.
Zatímco Carnuntum zformovali Římané, tak strmý Braunsberg nad Hainburgem zdobí replika keltské hlásky. Odtud se naskytne hezký výhled na rozlehlé lužní porosty národního parku Donau-Auen (Dunajské luhy), který se táhne podél protějšího břehu řeky. Ten se místy pyšní příjemnými plážemi.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
Může se hoditJak se tam dostat Autem se se tam rovněž dostanete venkovskou jízdou po okreskách Moravského pole, či odskokem z dálnice od našich hranic u Mikulova s výjezdem na Wagram. V obou případech Dunaj překonáte po mostě za obcí Bad Deutsch-Altenburg. Stejný přejezd řeky využijí také cyklisté, co od Vídně putují levobřežní trasou Dunajské cyklostezky přes národní park Dunajské luhy (Donau-Auen). Kolem Petronellu-Carnunta zase vede dálková Svatojakubská cesta. I o mě si kvůli velkému batohu místí mysleli, že jsem pěší poutník. Pokud bych si opravdu mohl vybrat ideální dopravní prostředek k dopravě do Carnunta a přesunu po okolí, rozhodně bych zvolil kolo. Poněvadž všemi klíčovými sídly – Hainburgem, vesnicí Petronell-Carnuntum i lázněmi Bad Deutsch-Altenburg prochází řada značených stezek a tras: dálkových, regionálních i lokálních. Mapami zdarma vás vybaví infocentra (např. Hainburg a Petronell-Carnuntum). Cesta přímým vlakem ze stanice Vídeň-Praterstern zabere necelou hodinku. Do Hainburgu zase díky přímým autobusovým spojům městské dopravy loni jezdila nakupovat půlka Bratislavy, aktuálně sem dopravu zajišťuje společnost Slovak Lines Express. Momentálně nelze v Hainburgu nasednout na vlak do stanice Petronell-Carnuntum. Teď vlakové spojení nahradila autobusová linka Postbusu SV907. Přeprava kol je vyloučena. Internet |
