náhledy
Dvaatřicetiletý syn Jan vyrazil se svým otcem letos do světa zřejmě naposledy.
Autor: Luděk Ovesný
Muž z oceli by klidně mohl být i film o putováních Jaroslava Holíka. "Po první cestě jsem si ale nemohl tři dny sednout," vzpomíná.
Autor: Luděk Ovesný
Dobrodruhův minimotocykl jede nanejvýš padesátikilometrovou rychlostí. Svižněji to však v řadě úseků cesty stejně nejde.
Autor: Luděk Ovesný
Jaroslav Holík vyrazil už na svou desátou výpravu na stroji, který sám sestavil.
Autor: Luděk Ovesný
Ve vozidle, které bude Jaroslava Holíka na jeho putování doprovázet, nesmí scházet pivo jako bakšiš pro ruské policisty.
Autor: Luděk Ovesný
Minimotorky se v roce 2004 dostaly za polární kruh.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
Letošní cesta zavede Jaroslava a Jana Holíkovi až do pohoří Pamír.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
V roce 2005 jeli Holíkovi na Etnu. Snímek byl pořízený v Dolomitech.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
Jan Holík stoupá po kamení na Elbrus.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
Jan Holík (vpravo) a jeho kamarád František Ševčík chytali v roce 2007 bronz na úpatí Elbrusu.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
V roce 2007 se Holíkovi projížděli po hořící stepi. "Když Ukrajinci pokosí obilí, tak pole zapálí," vypráví Jaroslav Holík.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
Před chrámem Vasila Blaženého na Rudém náměstí v Moskvě byly minimotorky z Březůvek zaparkované v roce 2004 (na snímku je chybné datum).
Autor: archiv Jaroslava Holíka
Na Elbrus se v roce 2007 vypravili s Jaroslavem Holíkem také syn Jan a dcera Ilona.
Autor: archiv Jaroslava Holíka
Jaroslav Holík minimotorky vyrábí pro sebe i další zájemce.
Autor: archiv Jaroslava Holíka