Puštíci západní patří v USA k ohroženým druhům. Své si už užili kvůli kácení lesů a tedy úbytku původních stanovišť. Jejich počty dlouhodobě klesají, a pracovníci Úřadu pro ochranu ryb a volně žijících živočichů USA dnes vynakládají nemalé zdroje na to, aby jejich vymírání zabránili. Ale snadné to není, protože v současnosti největším nepřítelem puštíků západních jsou jiné sovy, puštíci proužkovaní.
Na jedné straně tedy stojí puštík západní, jehož domovem jsou horské lesy států Oregon, Washington a severu Kalifornie. Na druhé puštíci proužkovaní, kteří preferuje spíše mírnější klima, ale ani s podnebím v teritoriu puštíka západního problémy nemají. A protože jsou o něco větší, přizpůsobivější a také o dost agresivnější, dostávají od nich puštíci západní takříkajíc na zadek.
Puštík západní to nemá lehké. Počítá se k ohroženým druhům i kvůli těžbě amerických lesů.
Puštíci proužkovaní nepředstavovali pro puštíky západní problém, dokud se drželi „na východ od Mississippi“. Jenže nedrželi, a jejich pronikání do teritorií puštíků západních má nyní podobu invaze. Obsazují příhodné dutiny ve stromech, konkurují při lovu potravy, množí se rychleji. A taky jim likvidují hnízda.
Tam, kde se v teritoriu původních puštíků západních objevili puštíci proužkovaní, začaly počty „domácích“ klesat až o devět procent ročně, potvrzují studie. Až k vyhubení. Šance na záchranu puštíků západních po příchodu puštíků proužkovaných tedy razantně klesají a reálně hrozí, že ti původní budou příchozími zcela vytlačeni.
Představení z Úřadu pro ochranu ryb a volně žijících živočichů USA se tedy rozhodli k radikálnímu, byť ne zrovna lichotivému řešení. Chtějí spustit program plošné eradikace, při níž by v následujících letech hubili v teritoriu „domácích“ ony „invazní“ puštíky proužkované tempem přibližně 20–46 tisíc kusů ročně. A to až po po dobu třiceti následujících let.
O něco větší, silnější a agresivnější. Puštík proužkovaný je pro puštíky západní nebezpečnou konkurencí.
Toto řešení, zatím ve formě návrhu, předložili k veřejnému připomínkování a v případě schválení by okamžitě začalo vybíjení puštíků proužkovaných.
Strategie, kdy pro záchranu sov je třeba sovy vybíjet – byť jde o sovy jiného druhu, ale pro laika na pohled vcelku zaměnitelné – se pochopitelně ve Státech nesetkala s velkým ohlasem.
Ptáci, kteří cestují na lodích, nejspíš nejsou líní, ale zatraceně chytří |
Lidé totiž jen obtížně chápou, proč je jedna sova hodnotnější než druhá. Potažmo, jak může likvidace jednoho druhu prospět tomu druhému. A také se citlivější veřejnost obecně staví do opozice proti zabíjení jakýchkoliv živočichů ve jménu ochrany přírody.
Pracovníci Úřadu pro ochranu ryb a volně žijících živočichů USA připouští, že tak silnou negativní reakci nečekali. Přispět k záchraně puštíka západního odstřelem puštíků proužkovaných je technicky snazší, než lidem vysvětlit, že aktivní ochrana přírody není jen o líbivých gestech a vysazování stromečků.
