Pokud jste někdy cestovali po moři, hejna ptáků vyprovázejících vaši loď z přístavu si jistě v paměti vybavíte. Zrovna taková letka ukřičených racků je skutečně nepřehlédnutelná a nepřeslechnutelná. Sleduje trasu plavidla, krouží kolem něj dlouhé kilometry, doufá v objevení nějaké dobroty. Jako neukázněná ptačí kapela tím dotváří prvotní zážitek z plavby. Alespoň než se postupně vytratí z oblohy, snad aby zmizeli zpět k pevnině.
Ale zdaleka ne všichni opeřenci postupují stejně. Řada druhů ptáků se bez zbytečné parády – v úplné tichosti a pokud možno velmi nenápadně – vyskytuje během plavby přímo na lodi. Bez kroužení a štěbetání posedávají na zábradlí, stožárech a stříškách. Často přelétávají mezi jednotlivými palubami. Ale na vlnách se pohupující loď většinou úplně neopouští.
Potravu tu nehledají. Vezou se. Stejně jako vy, jen bez lodního lístku. Narazíte na ně na obřích kontejnerových nákladních lodích, na tankerech, zaoceánských výletních plovoucích hotelech i na obyčejných trajektech. Pasažérům i námořníkům přijde jejich přítomnost natolik obyčejná a samozřejmá, že pokud se na ni nesoustředí, ji v podstatě nevnímají.
Roztáhnout křídla, zvednout kotvy
Jenže zrovna takové věci, které se jeví být naprosto přirozené a všední, umí pořádně dráždit odborníky. Tedy aspoň ty, kteří umí přemýšlet v širších souvislostech a jsou náležitě zvědaví. Profesor zoologie z univerzity v sicilském Palermu, Maurizio Sarà, k takovým patří. A právě na jeho popud se předloni skupina italských ornitologů začala podrobně věnovat celému dosud vědou nepodchycenému fenoménu ptáků cestujících na lodích.
Rackové vyprovázejí každou loď, ale do dálek s ní většinou necestují.
Proč by něco takového dělali? Dosavadní zprávy o přítomnosti ptactva na lodích byly takzvaně anekdotické. To znamená, že se o nich vědělo, ale tyto případy povětšinou nebyly objektivně zdokumentovány a zaškatulkovány. A ani se nevědělo, jestli si stejně umí počínat všechny druhy ptáků. Jestli v rámci jedné lodi jde o jednotlivé exempláře, anebo o celé tucty ptáků. A hlavně, nevědělo se ani to, jak dlouho vlastně s lodí cestují. Jestli je to opravdu tak, že si jen odpočinou před další cestou nad hladinou moře, aby se vyhnuli bouřím, anebo zda skutečně s plavidlem podniknou celou trasu od přístavu k přístavu.
Obecně se dosud usuzovalo, že si ptáci na lodích dávají jen krátkou pauzu. Ale profesor Sarà se dokázal dobrat několika solidně doložených případů, které dokazující opak.
Například v roce 2019 usedla, kvůli nevlídnému počasí, sovice sněžní na palubu kontejnerové lodi, a vozila se s ní tři dny Severním mořem. O pět let dříve se menší dravec, moták lužní, vydal lodí z Albánie do Libye. Prozradila ho data z GPS náramku, kterým byl označen. Podobnou zkratku si téhož roku dopřáli i dva orli křiklaví, kteří se svezli z Řecka do Egypta. A v roce 2013 vyrazilo dalších sedm ptačích exemplářů – opět šlo o sovice sněžní – z Kanady do Francie. Lodí cestovaly celý týden.
Doložen je i případ, kdy se pták (kolpík bílý), označený GPS náramkem v Itálii, dostal na lodi až do Brazílie. Úplně mimo svůj rajón, respektive areál přirozeného výskytu.
Vzhůru na palubu
Ptáci tedy umí setrvat na lodi o dost déle, než by se asi čekalo. Tu a tam dokážou doputovat po moři na jiný kontinent, a dovedou si tak hodně usnadnit i pravidelný tah do zimovišť či hnízdišť.
Jak často se něco takového děje? Na tím po dvě poslední sezony bádali ornitologové, které Sarà nechal pětadvacet dní korzovat Středozemním mořem na palubě civilních a nákladních lodí.
Závěry jejich pozorování jsou cenné nejen tím, že jde o vůbec první solidní zdokumentování fenoménu ptactva cestujícího lodí přímo z terénu. Ale i proto, že vůbec poprvé badatelé postihli druhy těch méně nápadných ptáků. Tedy nejen dravců, volavek anebo sov, ale i malých pěvců. A zrovna ti, jak se zdá, možnost přestávky či delšího pobytu na palubě plující lodi vítají.
Ornitologové vypozorovali na 55 druhů ptáků, kteří na palubě lodí během plavby usednou. Průměrně šlo o 2,8 jedinců třinácti nejčastějších druhů denně. Průměrná doba jejich zastávky byla 42 minut, ale zrovna tento údaj měl dost velký rozptyl – někdy se ptáci zastavili jen na několik minut, jindy na palubě lodí přenocovali. K druhům, které na lodích nocovaly, se počítali například pěnice pokřovní, dudek chocholatý, hrdlička zahradní a konipas luční. Na lodích cestovali i vrabci, bramborníčci, rehci, rákosníci, vodouši a taky vlaštovky. Mezi černými pasažéry nechyběli ani volavky stříbřité a kvakoši noční.
Podle ornitologů se pravděpodobnost, že se na palubě zastaví pták, zvyšovala se silou větru a oblačností. Ptáci se také častěji zastavovali při protivětru a spíše se nezastavovali, když vítr foukal z jiných směrů než proti nim.
Vlaštovky patří k druhům, které si na lodi umí udělat krátkou zastávku.
Reakce na změny
K čemu jsou tato prvotní badatelská zjištění užitečná? Středozemní moře patří k vůbec nejrušnějším námořním trasám světa. I z toho mála, co vypozoroval Maurizio Sarà a jeho kolegové, se dá odhadnout, že lodě slouží během pravidelných tahů ptactva k odpočinku nejméně čtyřem milionům ptáků. Každý den.
Ty počty budou pravděpodobně mnohem vyšší a dá se odtušit, že budou narůstat spolu s nepřízní počasí. „Toto ptačí chování může představovat novodobou strategii přežití, reakci ptáků na měnící se podmínky okolního prostředí,“ vysvětluje Sarà.
Dálkové přelety během pravidelné sezonní migrace totiž patří k těm nejriskantnějším počinům v životě ptáků. Jsou to cesty, které nepřežije každý pátý až každý čtvrtý z těch, kteří se na tuto pouť vydají. A to, že využijí lodě jako zastávky – ať už v případě nepříznivých povětrnostních podmínek anebo jako hlavní způsob dálkové přepravy – zvyšuje jejich šance na přežití.
Tato finta by mohla být ptákům zrovna tak prospěšná jako zrádná. Vyčerpávající tah totiž obvykle přežijí jen ti nejsilnější. Což ti „líní, ale chytří“, kteří se vezou na lodích, nutně být nemusejí.
Jespák bojovný migruje mezi Skandinávií a rovníkovou Afrikou. I on si umí cestu ukrátit lodí.
Prozatím jsou ptáci cestující lodí jen jakousi přírodovědnou kuriozitou, okrajovou zajímavostí, která by s časem mohla získávat na významu. Černí ptačí pasažéři, kteří bez palubních lístků cestují přes oceány a moře – a díky tomu přežijí úskalí pravidelných migrací – totiž k podobnému chování možná povedou i své mladé. Může to být do budoucna ekologická výhoda i past.
S jistou nadsázkou se dá říct, že vlaštovky, které z kraje září vysedávají na drátech – a o nichž dětem rádi říkáme, že z drátů poslouchají předpověď počasí před odletem – tak dost možná nesledují předpověď počasí. Ale spíš jízdní řády lodí, aby k nám na jaře mohly z teplých krajů zase připlout zpátky.
