Spolupracovníkem na textu knížky Fotbalová chobotnice, kterou vydalo nakladatelství Eminent, byl Pavel Kovář, redaktor časopisu Reflex. Předtím dlouhá léta působil v dnes už zaniklém deníku Lidová demokracie. Po boku legendárního Františka Steinera psal i o fotbalu.
Věděli jste tenkrát v sedmdesátých a osmdesátých letech, jak to doopravdy ve fotbalu chodí? Že i reprezentanti prodávají zápasy a funkcionáři houfně podplácejí rozhodčí?
Od jednoho známého jsme třeba věděli, že Sparta v Kvašňákově éře měla každý zápas doma pojištěný dvaceti tisíci korun pro rozhodčího. Léty tahle částka samozřejmě rostla. Tušili jsme, jak to chodí, ale copak šlo o tom tehdy psát? Jakákoliv výchylka proti normálu se trestala. Šéfredaktoři denně chodili na kobereček na ÚV KSČ. A do těla dostávali i za maličkosti. Nikdo si netroufl napsat, tenhle sudí byl určitě podplacený, tenhle zápas byl předem domluvený.
V knížce se často objevují konkrétní jména. V původní verzi rukopisu jich však bylo podstatně víc i u pikantních historek. Proč se nakonec v knížce neobjevila všechna jména?
Na poslední chvíli nakladatelství i autoři po konzultaci s právníky většinu jmen vyškrtli. Obávali jsme se žalob. Na druhou stranu opis jmen je natolik výmluvný, že zasvěcený fanoušek si je dokáže lehce odvodit a dosadit.
Jaké to bylo při psaní knížky, když vám sekretář Svoboda nalil "čistého vína"? Co vás překvapilo?
Určitě to, jak rafinovaná a propilovaná byla práce s rozhodčími. A také to, jak promyšleně se tvořily černé fondy. Zaujalo mě i to, že peníze z nich dostávali hlavně hráči na přilepšenou.
Má se novinář pídit po tom, co se děje v zákulisí? A jak se mu asi píše referát ze zápasu, když se dozví, že výsledek je domluvený? Vždyť podplacení rozhodčí či hráči dělají z něho i diváků kašpara.
Takovou informaci nelze ověřit. A tak si novinář raději v koutku duše říká, že v tomhle utkání tomu tak není. Vždyť přece hrají tak krásně, snad ani není možné, aby se domluvili. Jenomže často bývá všechno jinak. A trenéři pak tráví hodiny u videozáznamů, aby odhalili vlastního stopera, jenž proti soupeři vyrazil schválně o zlomek vteřiny později... Ovšem nádherné góly do šibenice či po slalomu se koupit nedají. A proto je fotbal, i přes všechny lumpárny, tak krásná hra.
Věděli jste tenkrát v sedmdesátých a osmdesátých letech, jak to doopravdy ve fotbalu chodí? Že i reprezentanti prodávají zápasy a funkcionáři houfně podplácejí rozhodčí?
Od jednoho známého jsme třeba věděli, že Sparta v Kvašňákově éře měla každý zápas doma pojištěný dvaceti tisíci korun pro rozhodčího. Léty tahle částka samozřejmě rostla. Tušili jsme, jak to chodí, ale copak šlo o tom tehdy psát? Jakákoliv výchylka proti normálu se trestala. Šéfredaktoři denně chodili na kobereček na ÚV KSČ. A do těla dostávali i za maličkosti. Nikdo si netroufl napsat, tenhle sudí byl určitě podplacený, tenhle zápas byl předem domluvený.
V knížce se často objevují konkrétní jména. V původní verzi rukopisu jich však bylo podstatně víc i u pikantních historek. Proč se nakonec v knížce neobjevila všechna jména?
Na poslední chvíli nakladatelství i autoři po konzultaci s právníky většinu jmen vyškrtli. Obávali jsme se žalob. Na druhou stranu opis jmen je natolik výmluvný, že zasvěcený fanoušek si je dokáže lehce odvodit a dosadit.
Jaké to bylo při psaní knížky, když vám sekretář Svoboda nalil "čistého vína"? Co vás překvapilo?
Určitě to, jak rafinovaná a propilovaná byla práce s rozhodčími. A také to, jak promyšleně se tvořily černé fondy. Zaujalo mě i to, že peníze z nich dostávali hlavně hráči na přilepšenou.
Má se novinář pídit po tom, co se děje v zákulisí? A jak se mu asi píše referát ze zápasu, když se dozví, že výsledek je domluvený? Vždyť podplacení rozhodčí či hráči dělají z něho i diváků kašpara.
Takovou informaci nelze ověřit. A tak si novinář raději v koutku duše říká, že v tomhle utkání tomu tak není. Vždyť přece hrají tak krásně, snad ani není možné, aby se domluvili. Jenomže často bývá všechno jinak. A trenéři pak tráví hodiny u videozáznamů, aby odhalili vlastního stopera, jenž proti soupeři vyrazil schválně o zlomek vteřiny později... Ovšem nádherné góly do šibenice či po slalomu se koupit nedají. A proto je fotbal, i přes všechny lumpárny, tak krásná hra.
