Příběh Hitlerovy "krvavé" polární železnice

  17:46aktualizováno  17:46
Vlak tiše sviští po kolejích kopírujících zákruty fjordu. Zakrátko zastaví a všichni cestující vystoupí do stanice vybetonované do úpatí sněhem pokrytých hor. Tato železnice končí v Bodö, největším městě arktické oblasti Norska se 34.000 obyvatel, přestože Adolf Hitler, jehož vojska okupovala Norsko v letech 1940 až 1945, si tehdy přál, aby pokračovala ještě stovky kilometrů dále na sever do Kirkenesu na ruských hranicích. Kdyby se jeho vize realizovala, pomohlo by mu to napadnout Sovětský svaz ze severu, odříznout životadárnou cestu spojeneckých námořních konvojů do sovětského přístavu Murmansk a zajistit bezpečnou dopravu železné rudy ze švédského dolu Kiruna do Německa.

Tisíce ruských, polských a jugoslávských válečných zajatců zaplatilo za tento plán životy, Hitlerova "velká polární železnice" ale nebyla nikdy postavena. Mezi vězni byla známa jako "krvavá cesta".

A když se pak ti, co její stavbu přežili, vrátili v roce 1945 do Sovětského svazu, dal diktátor Josif Stalin řadu z nich odsoudit za kolaboraci s nacisty a poslat do gulagů. Toto pokoření bylo pro ně mnohem horší než přestálá utrpení. "V Norsku jsme byli v rukou nepřítele. Zacházel s námi tak, jak se od něj dalo očekávat. V Rusku to pak bylo především morálně tvrdé," vzpomíná ve východosibiřském městě Magadanu
Vladimir Svertělov, 79letý Rus, který přežil Hitlerův i Stalinův útlak.

V muzeu "krvavé cesty" v Rognanu, otevřeném v roce 1995 v rámci snahy představit z valné části zapomenutou součást války na krajním severu, jsou informace o ruských vězních stále velmi vzácné. "Nevíme toho moc o ruských zajatcích, Sověti si všechny záznamy odvezli v roce 1945 a kontakty s nimi byly od té doby ojedinělé," říká ředitel muzea Jan Ivar Trones.

Svertělov a 30.000 dalších vězňů postavili zhruba 200 kilometrů železnice na sever od Mosjönu, přes polární kruh až téměř k Rognanu. K sovětským hranicím ale pořád ještě chybělo 700 kilometrů.

Oblast Saltdal, v jejímž středu leží město Rognan, měla v té době kolem 3000 obyvatel. Když viděli, jak nacističtí dozorci s válečnými zajatci zacházejí, obrátila se většina z nich proti okupantům. Walteru Johansenovi bylo teprve deset let, když se v roce 1942 stal svědkem příjezdu prvního lodi s lidským nákladem jugoslávských válečných zajatců. "Loď se nemohla přiblížit ke břehu, a tak (Němci) přinutili vězně skočit do ledové vody a plavat."

Zakrátko pak vznikla mezi místními obyvateli a zajatci celá komunikační a pomocná síť. Norové ukládali pod kameny na cestě vězňů z práce a do práce jídlo, pronášeli dopisy mezi jednotlivými zajateckými tábory. Ti nejodvážnější z nich organizovali útěky zajatců do neutrálního Švédska. Někteří byli za tuto činnost zatčeni a posláni do koncentračního tábora. V roce 1945 pak nacisté odešli, kolem 10.000 jejich vězňů, převážně velmi zubožených Rusů, ale zůstalo rozeseto v táborech podél železnice, kde čekali na repatriaci.

Tehdy si čtyřiadvacetiletý norský železniční dělník Ivar Knoph usmyslel, že přemaluje obrovský hákový kříž, shlížející na město z výšky skalního útesu, norskou vlajkou. Hledal pro svůj záměr dobrovolníky, nikdo ale nechtěl riskovat. "Požádal jsem Rusy o pomoc. Zeptali se mě, kolik lidí potřebuji. Dvě stě, tři sta? Řekl jsem, že jen pár chlapů. Nakonec jich přišlo přes tucet." Když byla práce zdárně skončena, uspořádal dnes 80letý Knoph s Rusy na vrcholu skaliska velkolepou party. "Rusové přinesli nějakou whisky a koňak po německých důstojnících."

Pro mnohé Rusy to byla ale příliš krátká oslava. Svertělov, který byl jako příslušník průzkumné jednotky deportován do Norska po svém dopadení v tehdejším Leningradu v roce 1942, chodil denně do přístavu v Rognanu vyhlížet sovětskou loď, která by ho odvezla do vlasti. Pro velký nával se dostal až na čtvrtou, na
rozloučenou pak ruským zajatcům mávaly ze břehu stovky Norů. Když se Svertělov a ostatní dostali konečně zpátky domů, nebyli nikdy puštěni na svobodu. On sám byl odsouzen k deseti letům nucených prací za kolaboraci s nacisty a poslán do
kobaltových dolů na Kolymě ve východní Sibiři. Z "krvavé cesty" se tak dostal na nechvalně proslulou "cestu kostí".

V roce 1949 vstoupilo Norsko do NATO. Bývalé zajatecké tábory byly demolovány, aby je Rusové nemohli navštěvovat. Ruské hroby v Saltdalu byly přemístěny na odlehlý ostrov Tjotta. Po válce prodloužili Norové severní železnici pouze do Bodö,
nějakých 50 kilometrů západně od Rognanu. Do jejího protažení dál na sever se už žádná z dalších norských vlád nepustila. Stavba někdejší "krvavé cesty" byla dokončena v roce 1962 - právě v roce, kdy sovětské úřady zprostily Svertělova obvinění.

Autor:

Nejčtenější

Máme plno, ale končíme. Stát zrušil rezervace a zavřel Richtrovy boudy

Zavřené Richtrovy boudy v Krkonoších (13.1.2019).

Na seznam zavřených krkonošských bud přibyla další položka. Státem vlastněné Richtrovy boudy nad Pecí pod Sněžkou od...

Vědci odhalili tajemství soch na Velikonočním ostrově. Označují vodu

Velikonoční ostrov - Kráter Rano Raraku - místo, kde sochy moai vznikaly

Po letech dohadů, za jakým účelem byly postaveny mystické sochy na Velikonočním ostrově, přišli vědci s rozluštěním...

SLEPÁ MAPA: Tvrdá lekce zeměpisu. Najděte evropské řeky

Ilustrační snímek

Labe, Temže, Dunaj. Kdo by neznal názvy těchto významných evropských řek. Jejich královnou je jednoznačně Volha,...

Na Poštovnu dorazil jediný dobrovolník, i tak je bouda ze sněhu venku

Odklízení sněhu u Poštovny na Sněžce (17.1.2019).

Jen jeden dobrovolník vyslyšel už ve čtvrtek volání o pomoc z Poštovny na Sněžce. V bílé tmě a extrémním větru...

Koloběžkou do Španělska. Žena z Tanvaldu jela poděkovat za život

Martina Josífek Zelinková na své pouti

V roce 2017, ve 46 letech, jí diagnostikovali zhoubný nádor. Po krátké, ale zničující léčbě sedla na koloběžku a odjela...

Další z rubriky

Češi utratili za letenky miliardy, obrovský nárůst mají dálkové linky

Cestování, letenka, pas, dovolená

Češi si na dovolených dopřávají luxus a pohodlí, letadlem nejčastěji létáme do all inclusive destinací v Řecku a...

Svět nejsou jen války, sopky a kolony na D1, říká cestovatelka

Cestovatelka Dana Trávníčková

Navštívila sto dvacet zemí, viděla všechny světadíly a ve své současné životní etapě o nich píše. „Jak svět ve...

Island varuje. Pozorování polární záře za volantem může zabíjet

Polární záře vyvolaná oblakem nabitých částic ze Slunce, který k Zemi dorazil...

Islandská policie požádala turisty, kteří do země přijíždějí pozorovat polární záři, aby se kvůli tomu nepřestali...

Najdete na iDNES.cz