Ve svém románu Hrozny hněvu ji spisovatel John Steinbeck pojmenoval matkou cest. Hlavní třída Ameriky či Cesta slávy byla v polovině 80. let nahrazena novými pěti dálnicemi. Určité úseky Route 66 pak převzaly jednotlivé státy, některé soukromníci, jiné byly opuštěny úplně.
Hlavně nepospíchat
Provoz na legendární silnici, jejímž hlavním sloganem je „Get Your Kicks on Route 66“ (Pořádně se odvaž na Route 66), je nyní spíše symbolický, od 90. let 20. století se snaží různé spolky Route 66 zachovat jako technickou památku pro další generace. A po legendě jezdí všemožní dobrodruzi, motorkáři, cyklisté i stopaři.
„Dnešní Route 66 je nostalgická vzpomínka na doby minulé, na cesty pro radost. Provede vás skutečnou Amerikou, ne nejrůznějšími disneylandy. I turistické atrakce na Route 66 jsou připomínkou americké historie, největší slávy za konjunktury v 50. letech, i mizérie let třicátých,“ říká cestovatel Ondřej Mach, který si Matku cest projel autem.
„Od začátku jsme měli v plánu jet po nejstarší možné trase. V reálu to znamenalo mnohdy jízdu po polních cestách přes pastviny, bočními ulicemi zapadlých městeček, k osamělým mostům, kolem desítky let odstavené stavební techniky a opuštěných usedlostí, ponechaných působení zubu času,“ vzpomíná Ondřej. Po nových dálnicích údajně jezdili jen v naprosto nezbytných případech. „Nikam jsme nepospíchali a právě v tom spočívala značná část kouzla cesty Route 66.“
Přes tři časová pásma
Hlavní zásluhu na vybudování východozápadní diagonály měl podnikatel Cyrus Avery (říká se mu otec Route 66). Na jeho popud se v roce 1921 začalo uvažovat o stavbě silnice, která měla zejména přitáhnout pracovní sílu na západ země.
Trasa Route 66, která byla otevřena 11. listopadu 1926, vedla z Grand Parku v Chicagu do Los Angeles (od roku 1936 do Santa Moniky) a měřila 3 940 kilometrů. Procházela třemi časovými pásmy a osmi státy (Illinois, Missouri, Kansas, Oklahoma, Texas, Nové Mexiko, Arizona a Kalifornie), přičemž nejkratší úsek (21 km) je v Kansasu a nejdelší (784 km) v Novém Mexiku.
Legendární americká silnice Route 66 je nyní rájem motorkářů, cyklistů, romantiků nebo lidí, kteří nikam nespěchají.
Route 66 protínala velká města, Chicago, Springfield, Oklahomu, St. Louis a další, vedla přes kalifornskou poušť Mojave i přes několik indiánských území, z nichž největší je rezervace kmene Navajů v Novém Mexiku. Nikdy nekončila u oceánu, ale na dnešní křižovatce Lincolnova bulváru a bulváru Olympic v kalifornském městě Santa Monica.
Do země mléka a medu
Podle Averyho přání měla nést číslo 60. Stejné pojmenování si však přáli stavitelé pro silnice v jiných částech USA. Nakonec Avery navrhl číslo 66, i když se s takovým označením nepočítalo. Dvě šestky měly výhodu v tom, že se snadno pamatují a také při vyslovení mnohem lépe zní.
Jedním z prvních úkolů, který Route 66 připadl, souvisel s lety hospodářské krize, velkého sucha a prachových bouří ve 30. letech. Mnoho rodin z Oklahomy, Texasu či Kansasu tehdy přišlo o obživu a nezbylo jim, než se vydat na západ do Kalifornie, země „mléka a medu“, po Route 66.
Restaurace Route 66 Cafe ve městě Santa Rosa v Novém Mexiku
Počet aut na dálnici stále stoupal. Začalo se jí říkat Hlavní třída Ameriky, často ji využívali řidiči kamionů. Protože silnice kopírovala všechny nerovnosti terénu, získala časem přezdívku krvavá. Větší bezpečnosti pomohlo postupné vyasfaltování silnice. To bylo dokončeno v roce 1938 a nahradilo původní štěrk. Route 66 se stala první americkou silnicí svého druhu pokrytou asfaltem.
Během druhé světové války znovu mířily tisíce lidí po Route 66 na západ. Jejich cílem byly kalifornské podniky zaměřené na válečnou výrobu, dálnici ale využívala k přesunům i armáda.
Po válce přispěl k rostoucímu věhlasu Route 66 slibně se rozvíjející turistický průmysl a podnikatelům v okolí dálnice nastaly zlaté časy. Podél Route 66 se například objevila první rychlá občerstvení (například v kalifornském San Bernardinu byla otevřena první restaurace McDonald’s).
Inspirace ustoupila pokroku
Prapůvod úpadku Route 66 spadá do roku 1956, kdy prezident Dwight Eisenhower podepsal zákon o novém systému amerických dálnic. Eisenhower se totiž jako velitel spojeneckých vojsk v Evropě za druhé světové války zhlédl v německých dálnicích, které umožňovaly rychlejší a plynulejší jízdu než americké. Trasa Route 66 byla upravována tak, aby se vyhnula velkým městům a vedla pokud možno přímým směrem. Některé úseky byly rozšířeny na čtyři pruhy, podél jiných byly vybudovány zcela nové silnice.
Route 66 se stala trvalou součástí americké kultury. Kromě Steinbecka ji proslavil kupříkladu jazzový pianista Bobby Troup, jenž napsal píseň Route 66 (Get Your Kicks On), která se stala hitem a přinesla slávu interpretům jako Nat King Cole, Chuck Berry, The Rolling Stones nebo Depeche Mode. Route 66 vystupovala i ve filmu Bezstarostná jízda s Peterem Fondou a Dennisem Hopperem či v animovaném filmu Auta.
Jak se jezdí po Route 66?Cestovatel Ondřej Mach projel celou historickou trasu autem. "Chcete-li se na Route 66 vydat a užít si cestu, naplánujte si aspoň dva týdny, tři jsou naprosto ideální. Spěch hodíte za hlavu, zastavíte si, kde vás napadne, a necháte se okouzlit Amerikou. Stojí to za to." "Ve většině států je Route 66 stále vyznačena cedulemi „Historic Route – US 66“ se jménem příslušného státu. Jízda podle cedulí je snadná, ale nezavede vás na nejzajímavější místa. Trasa Route 66 se během let měnila a značení si zkrátka vybralo tu nejjednodušší trasu." "Díky nadšencům a pamětníkům si ale můžete koupit velmi podrobného průvodce, který vás povede skutečně zatáčku od zatáčky a na místech, kde se jednotlivé historické trasy větví, vám dá na výběr." "Na polních cestách vám z traktoru zamávají farmáři, u pump vás osloví místní, aby se poptali, jak se vám v Americe líbí, a hlavně aby okoukli cizince. Vy můžete vypnout. Vyjma počátečního bodu v Chicagu jsme neměli rezervované ubytování, ráno jsme vyjížděli a netušili, kde budeme spát, přesto nikdy nebyl problém se dobře vyspat a najíst." "Díky skvělému průvodci jsme se nejen dozvěděli zajímavá fakta o Route 66 a o tom, co je na ní k vidění, ale našli jsme i legendární občerstvovací podniky, jako je třeba Roadkill Cafe s velmi zajímavým jídelníčkem." "Znáte písničku Eagles „Take it easy“: „Standin‘ on the corner in Winslow, Arizona...“ (Postávám na rohu ve Winslow v Arizoně)? Máte možnost právě na tom rohu postát. Zastavte se v „Kardanové lhotě“ z filmu Auta a třeba se vyfoťte s hasičským autem, které jakoby vyjelo z filmového plátna. Během cesty jsem četl Hrozny hněvu od Steinbecka, což zajímavě dokreslovalo atmosféru." |
