Středa 21. října 2020, svátek má Brigita
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 21. října 2020 Brigita

Jako sardinky v moři. Nejrušnější přechod světa najdete v Japonsku

Po přechodu na křižovatce v tokijské čtvrti Šibuja ve špičce projde 2 500 lidí na každou zelenou. Je to největší atrakce Tokia. Šli jsme dav proti davu, čekal jsem náraz, mačkanici a rány lokty, ale promnuli jsme se jako hejno ryb.

Připadám si jako v Číně na koupališti, hlava na hlavě, kam se podívám. Ale jsem na přechodu v Tokiu. Takhle nějak se cítí sardinky, když v hejnu táhnou oceánem.

Ve městě, kde mají císařský palác, staré chrámy i luxusní třídu Ginza, kde můžete koupit třešně, kus za sto korun, jablka, jedno za pětistovku, a hranatý meloun za čtyři a půl tisíce, je přes to všechno nejznámější atrakcí obyčejný přechod přes křižovatku.

Ale tak obyčejný zase není. Kam se podívám, všude lidi. Přede mnou, za mnou, po stranách. Čekáme na zelenou. Pak vyrazíme proti sobě. Dav proti davu. Jak se vyhneme, je záhada.

Takhle by muselo vypadat stěhování národů, kdyby se všechna ta staletí scvrkla do krátkého šotu. Jinak na tom přechodu není nic: asfalt a bílé čáry. Ale těch chodců...

Je to největší přechod světa. Každé dvě minuty se tady dá ve špičce do pochodu dva a půl tisíce lidí. Možná prý ještě o tisíc víc. Ani ne deset minut a před očima mi projde celé Sezimovo Ústí.

Kříží se tady tři trasy metra a sedm vlakových linek.
Čtvrť Šibuja tepe a buší. Na davy křičí neonové billboardy, reklamy, hudba. Je...

Ten přechod je v centru Tokia u stanice Šibuja. Kříží se tady čtyři ulice. Jako mosty je tady pět zeber. Lidská vlna za vlnou tady čeká, až se dá do pohybu. Kamery připraveny, foťáky taky, mobily naraženy na tyče pro selfie. Vždyť říkám, že to je největší atrakce Tokia.

Jsem na příčném přechodu, ten je největší. Stojíme jako hradba, třicet metrů proti nám stojí jiná hradba lidí. Dělí nás jen auta. Už vím, jak se cítili válečníci, když se na sebe koukali, než proti sobě vyrazili. Jsme dav, fungujeme na blikání světel.

Fotogalerie

Jak naskočí zelená, vystartujeme proti sobě. Srážka neodvratná. Masa proti mase, rojnice proti rojnici. Rázujeme proti sobě. Zeď proti zdi. Už vidím bělmo jejich očí a čočky jejich foťáků. Do nárazu zbývá deset metrů, osm, pět, tři...Teď!

Žádné bodyčeky, srážky ani zácpy. Promneme se mezi sebou jako dvě rybí hejna. Je to jeden plynulý pohyb. Jako když kouzelník v prstech při míchání karet spojí dvě hromádky a jedna karta hladce vklouzla vedle druhé. Auta už řvou, že teď je řada na nich.

Natočte si svou ženu

Za dvě minuty si to vyměníme. Vracím se na druhou stranu. Fotím chodce, kteří jdou proti mně, otáčím se a fotím ty, co jdou se mnou. Jdu do pokleku a fotím okamžik, kdy se obě vlny protnou.

Nikdo se na mě nedívá divně. Tady je to normální. Vidím lidi, kteří si tady dělají selfie, vidím chlápka ve fialové košili, který se uprostřed přechodu točí kolem dokola jako zpomalená káča a se svým maličkým foťáčkem se tváří, že je Ingmar Bergman. Vidím dokonce několik řad lidí, kteří jdou za sebou a všichni si dělají selfie. Zvednuté ruce, oči upřené vzhůru, vypadají jako vzrušená náboženská sekta.

Na jednom konci si mezi lidmi postavil chlápek stojan, na něm mobil a natáčí pro potomky a dějiny svoji milovanou, jak jde po přechodu.

Pendluju tam a zpátky, abych si zažil nejrušnější přechod světa, ty dvě minuty, které musím stát na červenou, prožívám, jako bych stál na žhavém uhlí. Potom zkusím něco jiného. Pohled z výšky. Vím, jak na to. Tenhle přechod je taková atrakce, že v průvodcích se píše, odkud se na něj má člověk dívat.

A tak jdu do Starbucks, odtud je to prý nejlepší. Dostanu se tam přes několik obchodů, ten poslední je knihkupectví. Pak se nějak protlačit k oknu. To je problém, protože stejného průvodce si přečetla spousta lidí. Stojí tam, mobily, foťáky, tablety. Cvak, cvak, cvak. A mravenci dole mají pochodové cvičení.

Tenhle přechod je taková atrakce, že v průvodcích se píše, odkud se na něj má...

Tenhle přechod je taková atrakce, že v průvodcích se píše, odkud se na něj má člověk dívat.

Armády chodců se hromadí u hrany chodníku. Blik. A z prázdné křižovatky je najednou barevné mraveniště. Až teď chápu, co to znamená, když se řekne, že ulice je přeplněná. Shora to vypadá, že všichni jdou rázně za svým. Obraz tolika lidí kráčejících na tak malém prostoru – tam dole je kondenzované Japonsko. Energické, ale klidné, spořádané, zdvořilé.

Lidé na přechodu fungují jako japonské tranzistorové rádio dávných časů. Malé součástky, které zapadají do sebe, až je z nich jedna dokonalá věc. Poezie v pohybu. Jako když stovky lidí cvičí naráz tai-či. Spartakiáda na přechodu pro chodce. A dokonale nacvičená.

Co na to říká bronzový pes

Není divu, že se to děje zrovna tady. Stanice Šibuja je jednou ze tří největších v Tokiu, a tudíž i na světě. Kříží se tady tři trasy metra a sedm vlakových linek. Přes dva a půl milionu lidí denně.

Čtvrť Šibuja tepe a buší. Na davy křičí neonové billboardy, reklamy, hudba. Je to čtvrť zábavy, módy, nákupů, trendů. Skel, oceli, konzumu a peněz.

Ale uprostřed toho všeho bušení je místo, které člověka přiměje, aby se zastavil a dojal. Jako si Pražané dávají sraz „pod ocasem“, lidé v Tokiu se scházejí u psa. Je to bronzová socha pejska, který čeká na svého pána. Jmenoval se Hačikó a sedí tady, jako tady tiše sedával celé roky a marně ho vyhlížel, protože nevěděl, že páníček je už mrtvý.

Hačikó se stal symbolem věrnosti.

Hačikó se stal symbolem věrnosti.

Pejsek se tady kdysi potuloval a jednoho dne na jaře 1924 si ho všiml univerzitní profesor Hidesamburo Ueno. Vzal si ho domů a Hačikó na něj chodil čekat každý večer ke stanici Šibuja. Trvalo to ale jen rok. Profesor zemřel v práci. Mrtvice.

Ale zkuste něco takového vysvětlit psovi. Hačikó chodil čekat dál. Devět let. Příběh se šířil a nakonec mu tam postavili sochu. Hačikó byl zřejmě první pes, který měl sochu už za svého života. Bylo to v dubnu 1934. Rok poté zemřel i on. Našli ho ležet v blízké uličce.

Kolem je dnes blázinec. Auta se valí v mnoha pruzích, krásné Japonky v účesech, které stály majlant, přes ruku tašky s nákupy z okolních butiků. Studentky ve školních uniformách, některé vypadají jako námořníčci, některé jako prsaté pionýrky. Mladíci s obarvenými vlasy. Úředníci v tmavých oblecích a s uštvanýma očima. Vytřeštění turisté.

A jeden mladý muž, tyrkysové kvádro a místo kravaty dětskou hračku, žlutého gumového delfína. Davy se valí křižovatkou, každé dvě minuty nová armáda chodců. Sráží se tady kakofonie zvuků, barevná světla, odrazy gigantických budov a vln poslední módy.

A uprostřed toho blázince pořád trpělivě sedí věrný Hačikó. Čeká. A čeká a čeká. Je mu úplně jedno, že už zase blikla zelená.

  • Nejčtenější

Pěšky až do nebe. Resort chystá visutou lávku, jednu z nejdelších na světě

Premium Před deseti lety byla Dolní Morava zapomenutou vískou na kraji světa uprostřed nedotčené přírody. Teď je z ní jedno z...

Tajemná místa v Česku: děsivá křižovatka na jihu Čech přitahuje smrt

Neštěstí se zde odehrávají už několik staletí. Ve středověku a novověku se tu pravidelně přepadávalo, poslední...

Na peruánské planině Nazca odkryli archeologové obří obrazec kočky

Archeologové objevili na slavné jihoperuánské planině Nazca nový obrazec. K takzvaným geoglyfům kolibříka, opice,...

SLEPÁ MAPA: Tachov není Sokolov. Poznáte okresy Česka a jejich města?

Kromě území Prahy můžete na mapě České republiky najít celkem 76 okresů. Jejich podobu na rozdíl od krajů příliš mnoho...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Peru otevřelo Machu Picchu jedinému turistovi. Japonec na to čekal 7 měsíců

Návštěvu slavného peruánského Machu Picchu si mohl ze seznamu svých přání konečně odškrtnout mladý Japonec Jesse...

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

Jak vyležet ‚lehký covid‘. Praktičtí lékaři radí, jak na samoléčbu

Premium Tak jako jiné virózy i obávaný covid-19, pokud zaútočí jen v mírné či střední síle, se musí doma prostě a jednoduše...

Shromáždění vlastníků jsou kvůli pandemii v ohrožení. Právník radí, co dělat

Premium Vyhlášení nouzového stavu komplikuje situaci společenstvím vlastníků bytových jednotek. Do konce roku musí totiž výbory...

  • Další z rubriky

Po stopách partyzánů. Při přechodu Nízkých Tater jsme si sáhli na dno

Premium I chlapi touží být občas chlapci a čundr je skutečným elixírem mládí. Přešli jsme Nízké Tatry od východu k západu s...

Cestovatel Valchovník: Afrika, to je úsměv na tváři. Tady jsme pořád nasraní

Premium Začínal jako obyčejný kluk z malého moravského města, který snil o tom, že jednou procestuje celý svět. Svůj sen si...

Záhada Šerpů. Nadlidské výkony jim umožňuje vzácná genetická mutace

Premium Trénink nám nepomůže, v horách nikdy nebudeme výkonnější než ti, kdo tam žijí po celé generace. V článku magazínu...

Tání ledovců v Alpách odhaluje poklady z historie. Mohou je najít i turisté

Vědci se sice neradují z ničivých dopadů oteplování klimatu, ale přiznávají, že vytvořilo příležitost, jak doplnit naše...

Cukrářka Iveta Fabešová se rozvádí. Přišla o své provozovny

Cukrářka Iveta Fabešová (36) se na sociálních sítích svým fanouškům svěřila, že se s manželem rozvádějí. Kvůli tomu...

Tvoje tvář má známý hlas bude bez Stárkové. Zkolabovala kvůli covidu-19

Show Tvoje tvář má známý hlas pokračuje už v sobotu večer sedmou epizodou. Jedna z účinkujících však v ní bude chybět....

N-word jsem měla vypustit, omluvila se z rasismu nařčená Čvančarová

Jitka Čvančarová (42) se ocitla pod palbou kritiky mnoha uživatelů sociálních sítí. Při imitování raperky Cardi B v...

Po čtyřicítce žijeme na vypůjčený čas, říká lékař David Sedmera

Premium Lidské tělo je velmi přesný a dokonalý mechanismus. V některých směrech až zázračný. Proč je však uspořádání těla...

Chtěla jsem udělat něco zapovězeného, říká k pornu Tarra White

Má za sebou úspěšnou kariéru ve filmech pro dospělé, její vztahy s rodinou na Moravě však poznamenala. „Příbuzní se...