V holinkách od Bati na ryby v přístavu
Dorazili jsme na sever Jižního ostrova a poslední zastávkou našeho cestování měl být Národní park Abel Tasman. Počasí nám ale nepřálo, tak jsme se rozhodli jet rovnou do nedalekého Nelsonu. Strávili jsme zde pár dní, a pak už naše cesta měla vést zase zpět na vinice do Blenheimu. Avšak vše bylo během chvíle úplně jinak.
V den odjezdu jsme potkali italského kamaráda z Blenheimu. Poradil nám ať zkusíme práci v přístavu, kde sám také pracoval. Navíc jsme si telefonicky ověřili, že na vinicích není v danou dobu tolik práce, kolik jsme mysleli. Usoudili jsme, že je lepší zůstat v Nelsonu, protože je to 3x větší město než Blenheim a je tu větší šance najít si jinou práci než v sadech. Ješte ten večer jsme šli do práce.
Začali jsme pracovat v přístavu a první 3 týdny jsme chodili na noční, ty jsou trochu lépe placené a jsou to 12ti hodinové směny. Mohli jsme si v podstatě vybírat, kolikrát do týdne přijdeme, práce bylo dost.
Některé dny jsme třídili ryby, které vozily středně velké lodě, jiné dny jsme pracovali v chladících boxech a připravovali, přebalovali nebo etiketovali zmražené ryby pro export.
Ovšem nejtěžší prací je vykládka tzv. "plovoucích mrazáků". To je loď, která má ve svých útrobách 350 až 500 tun tuňáků anebo již zpracovaných a zmražených ryb. Jsou v krabicích, které jsou vyskládané až ke stropu a loď se vykládá třeba i celé 2 dny. Je to práce opravdu tvrdá, často nebezpečná a nabízí se říci, že to není pro slabší povahy.
Nutno podotknout, že na každý druh práce jsme dostali pracovní oděv, popř. speciální kombinézy, protože uvnitř lodi je -18°C. Jaké bylo naše překvapení, když jsme po pár dnech zjistili, že holinky, ve kterých pracujeme, jsou značky "Baťa"!
Práce nás ze začátku celkem bavila, každý den jsme dělali něco jiného a hlavně jsme si vydělali za 3 noční víc než na vinicích za celý týden, ale časem bylo práce stále méně a přicházeli další uchazeči o práci, protože končila práce v jablečných sadech.
Nábřeží v Nelsonu
SPOUSTU KRÁSNÝCH FOTEK ZE ZÉLANDU - PROHLÍŽEJTE ZDE
Nelson, trochu jiný Zéland
Nelson má 52.000 obyvatel a je situovaný v nádherném zálivu. Je to velmi pěkné a příjemné město, je centrem kultury a umění, se spoustou galerií. Přes záliv můžete spatřit celý NP Abel Tasman a pokud se vypravíte na jeden z několika menších vrcholků nad městem, např. na Centre Point of New Zealand, tak máte před sebou celé město i se zálivem jak na dlani, a zároveň můžete spatřit krajinu, která není až tak typická pro Nový Zéland.
Hornatý terén za městem připomíná spíše Beskydy, nejsou tu krávy ani ovce v tak velkém měřítku jako jinde a krajina není tak vyprahlá jako třeba v Blenheimu. Je to příjemná změna.
Město má výhodnou polohu i pro další výlety. Navíc patří oblast Nelsonu mezi nejslunečnější na Zélandu a horké slunečné dny nás překvapovali téměř celý květen. Postupně jsme navštívili již zmiňovaný NP Abel Tasman, který je opravdu letním místem s plážemi se zlatavým pískem a je rájem kanoistů.
Dojeli jsme se podívat na French Pass - místo nekonečně klikatých zálivů a fjordů, které jsou součástí oblasti Marlborough Sounds.
Nezapoměli jsme také navštívit nejsevernější výběžek Jižního ostrova, tzv. Farewell Spit - "písečnou kosu", která vystupuje do moře v délce 30 kilometrů a je domovem spousty druhů ptactva. Při procházce zde jsme měli dojem, že jsme na Sahaře, jen písek a kolem moře.
Farewell Spit
Současnost a budoucnost
Práce bylo stále méně a na místě byla otázka, co dál? Jaké jsou pro nás další možnosti na Novém Zélandu. Sezónní práce jsou tu především pro cestovatele, pokryjeme bez problémů bydlení, jídlo a za nějakou dobu vždy i cestování, protože z Nového Zélandu si lidé neodváží veliké výdělky, ale hlavně zážitky a k tomu je tento druh prací jako stvořený.
Mnohokrát jsme zkoušeli získat práci v našem IT oboru, ovšem bez úspěchu a většinou jsme se setkali s odmítavým postojem, často bez šance na pohovor, a to hlavně pokud jsme reagovali na pracovní nabídky elektronickou formou.
Práce v přístavu už není jistotou a tak jsme zkoušeli hledat práci i v jiných oborech (supermarkety, letiště, sklady, uklízení) a i to bylo bohužel bez úspěchu, protože město je plné lidí bez práce a místní mají samozřejmě přednost, s tím jsme se setkali už v přístavu. Pokud navíc nejednáte přímo se šéfem nebo manažerem, tak vyplníte jen dotazník a je to také úplně bez efektu.
Možností je i návrat do Blenheimu na vinice, kde před pár týdny začal tzv. prunning (prořezávka a příprava vína na novou sezónu). Jak jsme se rozhodli?
Abel Tasman
Rozdělí se naše cesty?
Roman se v tuto chvíli musí dívat dopředu a řešit své finanční možnosti. Doma má určité finanční závazky, které musí řešit. Zároveň dostal v ČR od srpna několik pracovních nabídek v oboru. Takže jeho plán je jasný, koncem července návrat do ČR, ještě předtím pojede na měsíc do Christchurch.
Reagoval na nabídku, která je pro něj výhodná, bude se starat o chod jednoho backpackeru jako duty manager a za práci zde bude mít ubytování a měsíční studium na anglické jazykové škole zadarmo. Je to teď pro něj daleko cennější zkušenost než návrat na vinice. Za část ušetřených peněz se pak ještě podívá na začátku července do Austrálie. Podařilo se mu ze Zélandu získat turistické vízum.
Zdeněk v Nelsonu oslovil jednu firmu přímo ve svém oboru. Po mnoha neúspěšných pokusech a osobních schůzkách z minulosti, se konečně usmálo štěstí. Je zde možnost, že by v červnu mohl získat místo. Možná to ale dopadne ještě jinak, neboť reagoval také na inzerát v novinách a jistá firma v Christchurch o něj projevila zájem a pozvala na pohovor. Za pár dní se tedy vydáme do Christchurch, ikdyž každý s jiným cílem.
Naše cesty se tedy na začátku července určitě rozdělí.
Zajímá vás, jak dopadne zmiňovaná pracovní nabídka, jak se dostat do Austrálie, jak kvalitní je studium angličtiny na Zélandu a jaké budou naše další kroky? Tak nezapomeňte sledovat další pokračování našeho seriálu.
Zároveň na konci článku uvádíme novou emailovou adresu, na kterou můžete psát Vaše dotazy, podněty i rady. Měli jsme s původní emailovou adresou delší dobu problémy a nakonec nám ji poskytovatel bez upozornění zrušil. Takže prosíme i ty, kteří nám psali a zůstali bez odpovědi, aby na nás nezanevřeli. Děkujeme.
|
Čtěte seriál ČEŠI NA NOVÉM ZÉLANDU 2.díl: ...zatím pořád bez práce 4.díl: Konečně práce, konečně výdělek 5.díl: Černé labutě a včelí úl parlamentu 6.díl: Jak chutná ráj bez peněz 7.díl: Češi na Zélandu: vinice, bramboráky a Staropramen
|
