Národní park Wadi Ram v Jordánsku

Národní park Wadi Ram v Jordánsku | foto: Martin Janoška, iDNES.cz

Pozvánka do zimního Jordánska

  • 15
Jordánsko není zemí, která by si člověka získala na první pohled. Vyprahlá rovina, nehostinné pouště, modernizovaná země nenaplňující představu o typickém Orientu. Malé pouštní království ale trumfuje jinak. Na svém nevelkém území, srovnatelném s Maďarskem, vlastní celosvětově unikátní místa, která z něj činí turisticky vysoce atraktivní území.

Petra číslo jedna

Lokalitou číslo jedna je v Jordánsku Petra. Obrovské pohřebiště a kultovní místo nabatejského království vytesané ve 4. století před naším letopočtem do červenorůžových pískovcových skal si nemůže nechat ujít žádný cizinec, pokud nechce být  místními považován za kulturního barbara.

Zároveň by si měl na prohlídku Petry vyhradit minimálně jeden celý den, který je i tak odborníky považován za velmi krátkou dobu, během níž lze všechna zajímavá místa v areálu Petry jen proběhnout.

Mnozí návštěvníci, nalákáni fascinujícími fotografiemi anebo kulisami z filmu Indiana Jones, přijíždějí do Jordánska v podstatě jenom kvůli Petře, která bývá někdy považována za osmý div světa. Toto přirovnání je celkem výstižné, protože megalomanské rozměry staveb vytesaných do skal neznámými kamenickými mistry odsuzují každého pozorovatele do role miniaturního trpaslíka podobně jako například egyptské pyramidy.

FOTKY Z JORDÁNSKA SI PROHLÉDNĚTE ZDE

Navštívili jste Jordánsko? Viděli jste zajímavá místa, o kterých se moc nepíše? Podělte se o vaše tipy z této země s ostatními čtenáři v diskuzi.

 



Petra

Další místa k vidění

Tak trochu ve stínu Petry zůstávají další pozoruhodná místa. Především město Džeraš, jenž se řadí mezi nejdokonaleji zachované antické areály na světě a národní park Wadi Ram, který zaujímá horskou poušť, jejíž přírodní scenérie připomínají svou monumentalitou proslulé národní parky na západě USA.

Pozornost však zaslouží rovněž zříceniny křižáckých hradů Kerak a Shobak, hora Nebo s údajným hrobem Mojžíše a město Madaba ukrývající ve svých křesťanských kostelích překrásné byzantské mozaiky.

Nejlepším východiskem do všech výše zmíněných míst je hlavní město Ammán, rozložené v malebné poloze na několika pahorcích uprostřed pouště. Jeho evropský vzhled a relativní čistotu oceňují cizinci stejně tak, jako nenapodobitelný arabský mumraj v úzkých uličkách anebo antické ruiny uprostřed zástavby charakteristických bílých domků.

Zbývá zmínit také obě jordánská moře. Mrtvé moře je všeobecně známé svou koncentrovanou slanou vodou, která nedovoluje člověku ani plavat, ale ani se potopit. Rudé moře je naopak ráj pro potápěče, kteří v podmořských hlubinách obdivují  kolonie korálů a hejna exotických ryb, jež jsou živeny teplými tropickými vodami Indického oceánu. V obou mořích se lze koupat po celý rok, protože teplota vody neklesá ani v lednu pod 25 stupňů Celsia.



Na břehu Rudého moře

Drahá země

Turista cizinec musí v Jordánsku počítat s tím, že zaplatí všude mnohem více než domácí. Platí to především o vstupném do památek, které dosahuje v jinak celkem levné zemi světových cen.

Nejextrémnějším příkladem je v tomto ohledu Petra, kde cizinec zaplatí dvacetinásobek ceny pro domácí asi tisíc korun, což je suma, která vyráží dech i návštěvníkům ze zámožnějších zemí než je Česká republika. Vysoká útrata za vstupenky je však kompenzována přijatelnými cenami za jízdné, potraviny a hotely, které jsou nižší než u nás.

PŘEČTĚTE SI Z JORDÁNSKA

Rum: skrytá pouštní perla Asie

Mrtvé moře: jezero, v němž si nezaplavete

Petra: město věčných kamenů

Jací jsou Jordánci

Přestože Jordánsko je zemí Arabů vyznávajících islám, působí velmi světsky a evropsky. Návštěvníci z ciziny, kteří se rozhodli strávit dovolenou právě v této zemi, jsou velmi vítáni, neboť právě z jejich peněz se hojí chronicky zadlužená státní kasa.

Národní politika cestovního ruchu se dá shrnout přibližně do těchto slov: Vítej příteli, jsem rád, že jsi přijel a přeji si, abys byl v naší zemi šťastný. Je opravdu skutečností, že prostí lidé jsou velmi přátelští a usměvaví, nahodilé pozvání na čaj je běžnou záležitostí a zásadně se neodmítá.

MŮŽE SE HODIT

Jordánským platidlem je jeden dinár, ve směnárnách se mění americké dolary, Eura i měny sousedních států - izraelské šekely a dokonce i syrské libry.

Ideálním obdobím pro návštěvu Jordánska je chladnější část roku, kdy zde panuje příznivé klima. V létě je nesmírné vedro, v zimě – díky vlivu kontinentálního podnebí – občas i citelně chladno. Každopádně je třeba počítat s velkými teplotními změnami mezi dnem a nocí a nepodceňovat teplé oblečení.

Velkou pozornost je nutné věnovat hygieně, která nemusí v mnoha případech splňovat evropský standard. Mezi hlavní zásady patří pít jen převařenou nebo hygienicky balenou vodu a konzumovat čerstvé, tepelně zpracované potraviny a pouze loupané ovoce.

Povinné očkování do Jordánska se nevyžaduje, doporučuje se však prevence proti hepatitidě A (infekční žloutenka) a břišnímu tyfu. Obě jednorázové injekce se poskytují na hygienických stanicích.

Obezřetnost je na místě pouze v místech soustředěného turistického ruchu, kde se koncentruje spousta chytráků, kteří ví, jak hloupého turistu nejlépe "doběhnout a oškubat". Je však potěšující, že v Jordánsku se v pravém slova smyslu nekrade, což vyplývá z přísné islámské věrouky. Nutností ovšem je o všech cenách smlouvat.

Jak tam cestovat

K návštěvě Jordánska je nutné vízum. Je zavedenou praxí, že si ho i naši turisté kupují až na hraničním přechodu, neboť jordánská ambasáda v Praze není a obstarat si vízum dopředu tedy není možné. Koupě víza však nebývá spojeno s žádnými problémy. Nutná je pouze jedna fotografie.

Do Jordánska se většinou necestuje letadlem, protože letenky jsou vzhledem k nízké frekvenci letů mnohem dražší než do hlavních měst sousedních zemí – například Tel-Avivu anebo Damašku. Proto bývá návštěva Jordánska zcela logicky spojována s poznáváním Izraele, popřípadě Sýrie a přechod státních hranic realizován pozemními dopravními prostředky nebo pěšky. Je to zároveň nejlevnější varianta, jak se do Jordánska dostat.

V samotném Jordánsku funguje levná autobusová doprava, která je cenově srovnatelná s naší. Nevýhodou ovšem je, že v podstatě všechny linky paprsčitě směřují do hlavního metropole, zatímco ostatní města, pokud neleží na stejné trase, nejsou veřejnými autobusy vůbec spojena. Například dopravit se z Keraku do 150 km vzdálené Petry autobusem, tedy levně, je možné jedině přes Ammán, což je zajížďka asi 260 km.

Přímá jízda taxíkem je sice taky reálná, avšak v několikanásobně dražších cenových relacích, neboť se jedná o turistickou a tedy neveřejnou službu.