Řekové si již od starověku jídlo užívají, nestaví se k němu jen jako k prostředku nasycení. Těší se na posezení v příjemné společnosti, je to pro ně způsob relaxace a příjemné zábavy.
Začíná se obvykle předkrmy zvanými mezedes, ke kterým se připíjí místní aperitiv ouzo. Rozmanité pikantní předkrmy zahrnují drobné plody moře, grilovanou nebo nakládanou zeleninu, různě upravené sýry, olivy, pomazánky, taštičky z listového těsta, kuličky z mletého masa, nasolené ryby apod.
Na stole nesmí chybět různé saláty, které se připravují z mnoha druhů čerstvé zeleniny podle krajových receptů. Obvykle se podávají ve větším množství, než je ve střední Evropě zvykem. Zálivka tvoří zpravidla olivový olej a vinný ocet, který lahodně doplňuje chuť místních rajčat, paprik a dalších druhů zeleniny. Specialitou je tzatziki, což je vlastně okurkový salát v česnekovém jogurtu. Spíše než talíře s hlavním jídlem se na stole objevují mísy s různými druhy grilovaných ryb nebo mas, ze kterých si přítomní nabírají podle chuti.
Výborné jsou řecké "hotovky" ladera, ke kterým se jí bílý chléb. V podstatě se jedná o zeleninová jídla, někdy doplněná masem. Patří k nim i zelenina plněná rýží a mletým masem– papriky, rajčata, lilky, cukety a dokonce i květy tykví. Při toulkách řeckými městečky vás určitě uchvátí vůně masa pečeného nad ohněm. Většinou půjde o takzvané suvlaki, což jsou kousky jehněčího nebo vepřového masa navlečené na špejli.
Gyros jsou kousky masa odřezávané z velkého kusu jehněčího, vepřového nebo kuřecího masa, které se pomalu griluje. Gyros můžete dostat na talíři například s hranolky nebo vám ho mohou připravit do kornoutu z chlebové placky – pity. Mezi tradiční řecká jídla patří mousaka, nákyp s baklažány, mletým masem a bešamelem.
Na závěr se hodí ovoce, sladkosti a dobrá řecká káva.
Tipy na řecké speciality najdete zde
Spojitost s antickou kuchyní
Za nejstarší kuchařskou knihu je považována kniha Athenea, egyptského Řeka z Naukratisu. Jeho dílo Deipnosofistes, neboli Večeře učených, je dodnes spolehlivým pramenem pro všechny, kteří se zabývají počátky kulinářského umění. A je i důkazem, že existuje nesporně spojitost mezi kuchyní antickou a dnešní. Jsou v ní popsány přípravné techniky, způsoby podávání i stolování, jež byly známy už Periklovi a Sokratovi.
Za pozornost stojí třeba způsob přípravy ryb, při kterém se prokládají vrstvami bylinek a koření nebo recept na masové kuličky z mletého masa zvané keftedes. Jsou Atheneem popsány přesně tak, jak se připravují dodnes. Vysoké kultivovanosti dosáhlo kulinární umění v období Alexandra Velikého, kdy se řecká kultura rozšířila po celém Středozemí až do Asie.
Spojením kulinářských zvyků vznikla jídla zcela zvláštních rafinovaných chutí. Poptávka po profesionálních kuchařích natolik vzrostla, že se začaly zakládat první odborné kuchařské školy. V té době také vznikla spousta kuchařských vynálezů, které jsou pro evropskou kuchyni dodnes neodmyslitelnou součástí.
