Neodbytný pocit, že vás někdo sleduje. Děsivé zvuky vycházející z temných jehličnatých lesů. Podezřelé stopy a podivný puch. Ve stupňujícím se extrému také nevysvětlená zmizení lidí a ano, hrůzné objevy těl dřevorubců a rybářů, kteří se neopatrně za šera vzdálili od vesnice, a něco je rozsápalo.
Řádění Nantiinaqa, tedy aljašské verze bigfoota, padlo v průběhu dekád za oběť několik desítek lidí. Prý. Společným jmenovatelem té záplavy strašidelných příběhů je, že se všechny měly odehrát v těsném okolí aljašského Portlocku. A také, že se tyto příběhy vyrojily až po roce 2009.
Najít úspěšně aljašské přístavní městečko Portlock znamená, že už předem víte, kde vlastně hledat. Regionální mapy ho totiž přestaly zakreslovat v 50. letech minulého století, krátce poté, co se oficiálně stal vybydleným a opuštěným.
Portlock, Aljaška
Předtím jeho populace čítala jednatřicet stálých obyvatel, a zhruba tři až čtyři stovky dalších, kteří tu pobývali sezonně. Jako námezdní pracovní síla. Zaměstnání jim přinášela hlavně místní konzervárna, která zpracovávala nachytané lososy. Část lidí si přivydělávala dřevorubectvím. Fungoval tu také jeden z mála slušně zásobených obchodů v šedesátikilometrovém okruhu, poštovní úřad a ordinace, do které jednou za měsíc připlouval lékař.
Zdejší nezamrzající přístav využívali lidé z osad prakticky na celém poloostrově Kenai. Jiné spojení s civilizací než po vodě tu neexistovalo. Změnil to až rok 1951. Přesněji tedy slavnostní otevření aljašské dálnice A-1. Ta ovšem vedla vnitrozemím, čímž učinila zdejší přístav nadbytečným.
Vrak letadla, které tu havarovalo v roce 2015, můžete pěší cestou do Portlocku navštívit též.
Místní se odtud vystěhovali do novou infrastrukturou napojených sídel. Nejčastěji do Nanwaleku, Seldovie a Port Graham. Portlock s opuštěnými domy, rozpadajícím se přístavním molem a odhalenou rezavějící konstrukcí průmyslové konzervárny, se stal městem duchů.
Nejspíš by se na něj úplně zapomnělo, kdyby se tu nezahnízdila děsivá legenda.
Ten, co krade lidi
Její obrysy jsme už nastínili.
Hustě osrstěný tvor, snad nějaký druh dosud neobjeveného primáta, se „odnepaměti“ prochází lesy okolo Portlocku. Zanechává za sebou stopy dlouhé 45 centimetrů. Původní obyvatelé z řad aleutského etnika, jej nazývali Nantiinaq. V jejich řeči to znamená Ten, kdo krade lidi.
Zpočátku snad byl plachý, ale brzy se osmělil. Před lidmi už neutíkal, ale spíše je pronásledoval. Troufal si stále blíže k obydlím. A zachutnalo mu maso. Zintenzivňující se výpady lesního muže místní nedokázali dále snášet, a po hrůzném nálezu zamordovaných dřevorubců se odtud raději houfně odstěhovali.
Městečka na pobřeží Aljašky stále do značné míry spoléhají na přístavy a lodní přepravu.
Že se tento dramatický popis výrazně odchyluje od oficiální historie osídlení v Portlocku? A že jako důvod vysídlení přístavního městečka vůbec nezahrnuje výstavbu dálnice?
Nic si z toho nedělejte.
Vůbec poprvé se totiž tyhle strašidelné zmínky objevily v tisku až šedesát let po jeho opuštění.
Psalo se o nich v roce 2009, v duchařsky laděném článku, který vyšel v regionálním plátku jedenáct dní před Halloweenem. Ten článek ale strhl učiněnou lavinu zájmu a reakcí. Stal se počátečním impulsem, k němuž si lovci záhad a senzací vzápětí přimysleli stovky dalších nepravděpodobných detailů a vylhaných podrobností.
Místní zprvu cítili potřebu reagovat a tradované bludy o lesním muži z Portlocku vyvracet, ale brzy to vzdali. Nejen proto, že to bylo marné a historka si na internetu žila vlastním životem. Ale také proto, že na „zapomenutý“ aljašský poloostrov Kenai přitáhla něco dosud nebývalého. Cestovní ruch.
Příroda kolem Portlocku dotváří kulisu děsivým historkám snadno a se slabými náturami umí zamávat.
Středobodem zájmu turistů se pochopitelně staly ruiny opuštěného Portlocku, toho nejtajemnějšího místa celé Aljašky. Někdo je tam však musí, loďmo či hydroplánem dopravit. A i k pěší cestě je třeba místní průvodce, protože poslední nezpevněná cesta končí deset kilometrů od něj.
Výletníci se musí někde posilnit a taky přespat. Zkrátka, mytický Nantiinaq možná v pověstech krade lidi, ale do severského regionu přináší peníze.
Vůbec přitom nevadí, že solidně bádající historikové nevypátrali v minulosti Portlocku nic dobrodružnějšího než jeden smrtelný pracovní úraz. A jediný doložený kriminální případ tu byl, když v roce 1924 zatkla policie zdejšího poštmistra za to, že si – v době prohibice – schovával pod pultem kanystr s domácí pálenkou.
Podejte lidem příšeru
Popularita Portlocku narostla do té míry, že se v roce 2018 začalo vážně debatovat o jeho obnovení. Tedy alespoň o částečném obnovení mola v přístavu a vytvoření turistické ubytovny.
Hřbitovy starých rybářských lodí, vybydlená města duchů. Pokud se chcete bát, má Aljaška hodně co nabídnout.
Spatřit tu medvěda grizzlyho není nic neobvyklého. Byť už takové setkání je docela riskantní, turisté doufají, že zahlédnou raději hrozivého lesního muže.
Na tento záměr byly reakce lovců záhad, stejně jako místních, spíše smíšené. Přítomnost zasídlení by totiž legendě o lesním muži spíše uškodila.
Z celého poloostrova Kenai přitom zaznívají stesky nad tím, že tajemných a opuštěných míst je tu k vidění mnohem víc. Milovníkům záhad se tu podbízí trosky letadel roztroušené po lesích, příbřežní hřbitovy rezavějících lodí, staré měděné doly a štoly, v nichž se kutalo zlato. Ani o další vybydlené domorodé vesnice a podobná městečka duchů tu není nouze.
Jediné, co těmto lokalitám chybí, je příběh o vražedné příšeře, která by k nim přitáhla trochu pozornosti. Možná je načase, aby se obávaný Nantiinaq přestěhoval o kousek dál. Aby lidé z aljašského poloostrova Kenai dál mohli těžit z toho, že s k nim jezdí lidé bát.
