Přestože mrholilo jako v ponurém příběhu z ruské tundry, k zámku se hnaly od autobusů i aut stovky příznivců otrhané dívky, která našla své životní štěstí v lískových oříšcích.
Popelku točil režisér Václav Vorlíček v německé koprodukci s filmovou společností DEFA na zámku v zimě 1972-1973. Všechno bylo tehdy zapadané sněhem, idylické, téměř panensky čisté. Dnes je zámek z velké části pod lešením.
Velký střevíc a Aschenbrödel
Před vstupním portálem do rozsáhlého zámku narazíte na velký střevíc, připomínku toho Popelčina. Je to první a poslední místo, kde se můžete s něčím z pohádky jen tak vyfotit, ale je to jen taková cena útěchy.
Aschenbrödel, německé slovo pro Popelku. Když ho vidíte na textilním plakátu na zámeckém lešení s poznámkou, že jde o výstavu o kultovním filmu, musíte si ho, neněmčináři, párkrát poválet na jazyku, aby se vám vrylo do paměti.
Ve vstupní hale stojí kočár, s nímž královský pár absolvoval spanilé jízdy po okolí. Z materiálů na výstavě jsem se dozvěděl, že je to jediná rekvizita, která neshořela při požáru stájí, kde byly některé exponáty uskladněny.
U kasy je dav, tlačí se tu převážně domácí, ale později jsem češtinu přece jen párkrát zaslechl. Popisky a panelové materiály jsou v němčině i češtině, a je možné si zapůjčit i audioprůvodce.
Fotit zakázáno
Výstava je v patře a nekompromisní strážkyně nemíní diskutovat o možnosti fotografování, byť je to za účelem propagace výstavy v Popelčině zemi. Po dlouhých diskuzích fotit mohu, ale bez blesku. O dodržení příkazu se stará hlídač, jenž je mi stále v patách. Poznámky o maření výkonu povolání bere v potaz asi jako macecha Popelčino přání dostat se na ples.
'Neživá' výstava
Na schodech, které vedou k výstavním prostorám, jsou na polystyrénu nalepené fotky z filmu v životní velikosti. Podobná scéna je i v první návštěvní místnosti. Působí hodně bezradně, jako z výkladních skříní obchodních domů před třiceti lety.
První místnost je naaranžována jako režisérský "plac". Sedačka, kamera, přes uličku 'papundeklový' princ Pavel Trávníček se svými kamarády na lovu. Kolem pár smrčků, iluze lesa. V době interaktivity se tu zastavil čas.
'Papundeklový' princ Trávníček
Vystřižená černobílá Popelka na schodišti
S dozorem za zády jsem strávil na výstavě přes hodinu. Nejdřív jsem si ji celou prošel, není velká, ale je taková nějaká jenom výstavní. Chybí jí život, něco, co by opravdu přitáhlo, okouzlilo děti. Ty si sice mohou prohlédnout šaty, které navrhl Theodor Pištěk, koňské figuríny, z nichž jedna představuje filmového Juráška nebo se zastavit u vycpané sovy Rozárky. Tří oříšků připevněných na truhličce si ale z nutného odstupu od exponátů téměř nevšimnou.
Pozoroval jsem děti a nebavily se. Nepodlehly žádnému pohádkovému kouzlu, protože tu není.
Jediná vycpaná Rozárka vypadá na výstavě živě
Miniaturních oříšků si z dálky děti nevšimnou
Hodně psaného textu, bez možnosti doteku
V boční místnosti v minikinosále se dozvíte něco o filmu a příběhy některých postav. Uvidíte filmové dokumenty, oceníte líbezný hlas Libušky Šafránkové ve srovnání s poněkud ukuňkanou německou variantou. Co mě docela zaskočilo, v české verzi se uvádí, že pohádku točili na motivy Boženy Němcové, na německém plakátu stojí, že podle bratří Grimmů.
Další místnost je něco mezi muzeem a filmovou scénou. Na jedné straně v kašírovaném okně holoubci, na druhé mezi nábytkem kostým macechy, na podlaze rozsypaný hrách. Kouknete a jdete dál.
Na stěnách je velké množství informativních panelů, o filmu, o hercích, o potížích, jaké byly za totality s koňmi. Kvůli karanténním podmínkám měli na každé straně hranice svého.
Panely s informacemi, mnoho písmenek, která dětskou duši neokouzlí
Kostýmy ve vitríně
Další informace přibližují natáčení v Čechách, na Švihově, Sychrově.
Ale to děti nezajímá.
Nemají si na co sáhnout, čím se zabavit, těch pár šatů uzavřených ve vitrínách, některé jenom napodobeniny, je jako z textilního muzea. Proč tam není třeba figurína Popelky, se kterou by si mohli rodiče své ratolesti vyfotit? Nebo malá Rozárka, kterou by mohly pohladit, udělat si fotku. Kuše pro kluky? Zkrátka cokoli, co by výstavu oživilo.
V poslední minimístnosti je trůn. Prázdná, jako by zapomenutá sesle. Jen tam trčí a nic.
Letáček v češtině k výstavě
Křeslo režiséra Václava Vorlíčka
Mohlo to být lepší
Na ten velký humbuk, který kolem akce je, se mi zdá, že se mohlo hodně přidat. Spokojit se s pouhou výstavou u pohádky, která je v Česku vyhlášena za nejlepší celého století a Němci o ní tvrdí, že u nich je ještě populárnější, to je málo.
Ani suvenýry nejsou nijak nápadité, publikace, imitace Popelčina diadému a náhrdelníku, DVD s pohádkou nebo CD s hity Karla Svobody včetně Gottovy písně Kdepak ty ptáčku hnízdo máš. Oříšky jsem hledal marně.
Nezatracuji výstavu, ale čekal jsem více. Možná vám spraví chuť celková prohlídka moritzburgského zámku. Zvláště sál Monster stojí za to. Desítky znetvořených paroží jelenů, daňků a srnců na pozlacených hlavách působí bizarně.
Popelčino schodiště
Slavná scéna, kdy prchající princezna ztrácí střevíček, čímž se rozjede velká pátrací akce po půvabné nožce, se točila na schodišti z boku zámku. V současné době je útěkové schodiště v opravě, i tak se tu řada návštěvníků fotí.
Jestli máte čas, obejděte si zámek po břehu jezera, i za špatného počasí se v něm zrcadlí.
Zpáteční cestu si můžete zpříjemnit projížďkou parním vláčkem do nedalekého Radebeulu. Nefalšovaná "pára" má nádraží zhruba kilometr od zámku.
Boční pohled na zámek se schodištěm
Moritzburg obklopuje jezero, v popředí plastika Dva ve člunu
Může se hoditOtevřeno Jak se tam dostat O víkendu lze využít slevy SoNe do Drážďan, neplatí ale na vlaky EC, IT, cena zpáteční jízdenky pro dvě osoby je 450 korun.
Zámek Moritzburg, Perla saského barokaPůvodně lovecký zámeček na umělém ostrově s umělým jezerem byl postavený v letech 1542-1546 Mořicem Saským. Za vlády Fridricha Augusta Silného, původně polského, poté i saského krále, se zámeček přestavěl na nádherný barokní zámek. Fridrich byl velikášský bohém, chtěl se vyrovnat francouzskému dvoru, nejdřív zruinoval Polsko, poté i Sasko. Přestavba trvala od roku 1723 do 1733. Fridrich byl přímo posedlý porcelánem, jeho vizí bylo, aby Moritzburg byl z velké části postaven z porcelánu, měl porcelánový zvěřinec, na zámku jsou stovky porcelánových parohů jako lovecké trofeje. Pozoruhodná je Federzimmer (péřová místnost), ložnice s peřím exotických ptáků. Kolem zámku je obora s lesní zvěří. Výstavba Drážďan je také Fridrichovou zásluhou, většina historických památek ale byla zničena při spojeneckém náletu mezi 13. a 15. únorem 1945, další následovaly 2. března a 17. dubna. |
