„Objevte, co je skryté,“ tak zní výzva šifrovacího centra Enigma pro všechny návštěvníky, kteří vstupují do unikátní interaktivní expozice. Tady se nejméně na hodinu všichni promění v lamače šifer a poznají umění špionáže. Vyzkouší si telegrafickou síť z roku 1901 mezi Evropou a Amerikou, seznámí se s Enigmou, s nejnovějšími kryptologickými technologiemi a s dějinami šifrování od antiky až po současnost.
Zmínky o utajování obsahu písma se objevovaly již ve starém Egyptě, Mezopotámii a Indii. Ale byli to staří Řekové, kteří vynalezli jak mechanické ukrytí utajovaných zpráv, tak i první jednoduché šifrové systémy. Šifrování se velice rychle rozvíjelo a již na přelomu středověku a novověku dosáhlo nečekaně vysokého stupně odolnosti. Přitom ke kryptografii stačily jednoduché pomůcky, brk (později tužka) a papír.
Polsko na dosah. Výlety do liduprázdných míst, která Češi příliš neznají |
Během první poloviny 20. století pak začaly vznikat různé sofistikované přístroje, jež umožňovaly složitější postup při šifrování. K nim patřila i Enigma, kterou vynalezl německý inženýr Arthur Scherbius. Stroj s elektrickým a mechanickým systémem pak začala používat jak před, tak i v průběhu druhé světové války německá armáda.
Šifrovací centrum Enigma seznamuje návštěvníky s dějinami šifrování od antiky až po současnost.
„Počet vyrobených strojů se odhaduje na sto tisíc a v našem centru mohou návštěvníci vidět originální německou Enigmu, kterou nám zapůjčilo Muzeum zbraní v Kolobřehu,“ vypráví nám pracovnice centra. Kód Enigmy jako první prolomili v roce 1932 tři polští matematici, absolventi univerzity v Poznani – Marian Rejewski, Henryk Zygalski a Jerzy Różycki. „Díky tomu mohli Britové číst německé zprávy posílané přes Enigmu v druhé světové válce. Přestože práce našich matematiků významně přispěla k vítězství Spojenců nad Německem, na mezinárodní scéně nikdy nezískali uznání. Rozluštění Enigmy bylo připisováno britským kryptologům. O polském přínosu k odhalení tajemství německých šifer se začalo mluvit teprve až v 90. letech. Proto naše šifrovací centrum vzniklo také na počest těchto tří géniů, abychom veřejnost seznámili s jejich příběhem,“ ukončuje průvodkyně svůj výklad.
Balkon pro Führera
Za další poznaňskou pamětihodností nemusím jít daleko. Hned naproti centru stojí císařský zámek, který si v roce 1910 nechal v působivém novorománském stylu postavit německý císař Vilém II. Poznaň byla tehdy součástí Německého císařství a velkolepé germánské sídlo mělo jednou provždy potvrdit, že Velkopolsko patří k Říši.
Sídlo pro Viléma II. bylo posledním vystavěným zámkem pro císaře v Evropě.
Zámek se stal nejmladším v Evropě a jednalo se také o poslední vystavěné sídlo pro císaře na starém kontinentu. Vilém II. se při realizaci stavby podílel na podobě interiérů, a jelikož měl rád Skandinávii, nařídil, aby místnosti byly obložené dřevem ze severu Evropy. Díky tomu vznikly krásné komnaty, mezi kterými vyniká Norský pokoj s ořechovým dřevem. Přestože císařská rezidence s mramorovými schodišti, trůnním sálem a nádhernými sloupy byla honosná, panovník tu pobýval pouze čtyřikrát.
Po napadení a anexi Polska nacisty v roce 1939 se Němci rozhodli přeměnit zámek na Hitlerovu rezidenci podle projektu Alberta Speera. Většinu pokojů vůdcův spolupracovník upravil do stylu architektury třetí říše, který použil v budově říšského kancléřství v Berlíně. Například kaple Viléma II. se změnila na soukromý Hitlerův kabinet s balkonem s elektricky vyhřívanou podlahou, ze kterého měl Führer sledovat vojenské přehlídky. Do roku 1943 se stihl ještě na zámku vybudovat bunkr pro víc jak tři sta sedmdesát osob, ale pak byla přestavba zastavena v důsledku neúspěchů Němců na východní frontě a Hitler do zámku nikdy nepřijel.
Císařský zámek vznikl v působivém novorománském stylu.
S koncem války vznikl v zámku tábor německých válečných zajatců, později jej využívala jako kasárna Polská lidová armáda. Nakonec se památka dočkala rekonstrukce a dnes slouží jako kulturní centrum. Nicméně historické interiéry jsou pro veřejnost otevřené a lze si je prohlédnout v rámci samostatných prohlídek.
Kolik oken, taková daň
Poznaň začala psát svoji historii v desátém století a procházka městem je zajímavou lekcí architektury. Postupně míjím královský hrad, jezuitský komplex a Palác Działyńských, až se dostávám na třetí největší náměstí v Polsku a jedno z největších v Evropě, na Stary Rynek. Jeho největším tahákem jsou kromě nádherné radnice také úzké a barevné kupecké domy z 16. století. Majitelé je tak stavěli úmyslně, protože platili daň podle šířky a počtu oken.
Jeden dům měl stejnou hodnotu jako vesnice a pro vlastníky byl známkou prestiže a dobré pověsti v obchodě. Proto nebylo lehké cennou nemovitost získat. Tehdy existovaly jen tři způsoby. Hodně zbohatnout a dům si koupit, oženit se s jedinou dcerou kupce anebo se oženit s bohatou vdovou po obchodníkovi a vydědit jeho děti.
Úzké, barevné kupecké domy z 16. století jsou kromě radnice nejkrásnějšími stavbami na Starém Rynku.
V době, kdy vznikaly kupecké domy, se také v Poznani narodil Jehuda Liva ben Becalel, později známý jako rabbi Löw. V 16. století bylo město na řece Wartě centrem mystiky a starověké židovské filozofie a ben Becalel se během svých studií účastnil mnoha okultních lekcí. Později se stal vrchním rabínem a po svém působení v Poznani se nejprve přestěhoval do Mikulova a poté do Prahy, kde podle pověsti vytvořil Golema.
Socha po několika stoletích ožila díky českému výtvarníkovi Davidu Černému. A tak dnes stojí dvou a půl metrový ocelový, „pohyblivý“ Golem v ulici Aleje Marcinkowskiego a připomíná spojení Poznaně s českými dějinami.
Koncert jen v dešti
Poznaň měla ve středověku na řece Wartě četné ostrovy. Do současnosti se zachoval jen jeden, ostrov Tumski, který je nejstarší částí města. Původně zde stálo hradiště s vévodským palácem, vedle něhož vznikla v 10. století nejstarší polská katedrála sv. Petra a Pavla.
Chrám byl dějištěm mnoha historických událostí, včetně pohřbů prvních vládců Polska, středověkých králů a členů vládnoucí dynastie Piastovců. Na frak pak svatostánek dostal během světové války, kdy Němci vykradli pokladnici, odvezli pět bronzových náhrobků, strhli měděnou střechu a z katedrály udělali skladiště. Dílo zkázy pak dokonala během bitvy o Poznaň v zimě 1945 dělostřelecká palba a následný požár, zachovány zůstaly jen kaple. Proto byla trojlodní bazilika v polovině minulého století zrestaurována a dostala znovu gotickou podobu (kromě kopulí věží).
Z Ostrova Tumski přecházím po mostě biskupa Jordana do čtvrti Śródka. Jako samostatné město existovala víc jak pět set šedesát let, než byla v roce 1800 začleněna do Poznaně. Čtvrť pojmenovaná po středě je nyní klidným a autentickým místem s mnoha kavárničkami, kde lze nasát zase jinou atmosféru Poznaně.
Street art Příběh šródky představuje zjednodušenou historii čtvrti.
Śródka přitahuje turisty hlavně díky fascinujícímu street artu, který zabírá dvě stěny nájemního domu na náměstíčku Rynek Śródecki. Příběh Śródky s trubačem na střeše a kočkou v pozadí představuje zjednodušenou historii čtvrti, jež byla dříve velmi živá a plná řemeslníků a obchodníků. Malba s použitím 3D technologie je tak realistická, že vytváří dojem skutečné části města. Navíc do scény byla šikovně zakomponována i stávající okna domu a reklama na továrnu vyrábějící čokoládu.
Další jedinečné dílo, Zelenou symfonii, pak objevuji v ulici Ostrówek, kde na stěně činžáku číslo 17/18 visí spleť trubek a různých kovových prvků představující hudební nástroje. Ty pak začnou samy hrát v dešti díky tekoucí vodě, která vydává různé zvuky. Autorkou zřejmě jediné instalace tohoto typu v Polsku je Arleta Kolasińska. Historička a filmařka se podílí na revitalizaci Śródky a ve svých projektech se vždy snaží spojit minulost s budoucností.
Může se hoditPři návštěvě Poznaně si pořiďte kartu Poznań City Card. Umožní vám bezplatné používání veřejné dopravy, volný vstup do většiny muzeí, zvýhodněné vstupné do sportovních a rekreačních zařízení, do Palmového skleníku a ZOO. Díky kartě dostanete také slevy v některých restauracích (s nákupem karty obdržíte jejich seznam). Kartu si můžete zakoupit na jeden, dva či tři dny a dostanete ji v turistickém informačním centru na Starém Rynku č. 59 nebo v některých hotelech. S historií Poznaně se seznámíte zábavnou formou v interaktivním, moderním centru Porta Posnania, které leží jen kousek od katedrály. U pokladny si vyžádejte audio průvodce v češtině. |
