Sloviňský národní park patří k místům, která dokážou nabourat zažité představy o celé zemi. Polsko je spojováno především historickými městy, malebnými horami nebo jezery. Jen málokdo proto očekává, že na jeho severním pobřeží narazí na rozlehlé dunové pole připomínající poušť. Právě zde se nachází Lacka duna, často označovaná jako jedna z největších a nejpůsobivějších pohyblivých dun u Baltského moře.
Tyto přírodní útvary nejsou nehybnými kopci, jak by se mohlo na první pohled zdát. Písek vyplavený na pobřeží postupně vysychá a silný vítr jej odnáší směrem do vnitrozemí. Jednotlivá zrnka stoupají po pozvolnější straně duny, na jejím vrcholu se překlopí a sesunou po prudkém svahu dolů. Tímto způsobem se celý písečný masiv pomalu posouvá.
Dovolená nejen pro otužilce. V severním Polsku čeká moře i duny jako na poušti |
Rychlost pohybu závisí na počasí a síle větru. V některých obdobích jde jen o několik metrů ročně, za příznivých podmínek se však duna může posunout až o deset metrů. Nejvýraznější změny přicházejí během větrných zimních měsíců, kdy jsou pobřežní podmínky nejdrsnější.
Rozměry Lacke duny jsou přinejmenším působivé. Na délku dosahuje zhruba 1,3 kilometru, široká je několik set metrů a v nejvyšších místech se zvedá více než čtyřicet metrů nad okolní krajinu. Výstup na její povolenou část není technicky náročný, chůzi však zpomaluje měkký písek, do něhož se chodidla při každém kroku boří.
Písek, který pohřbívá vše, co mu stojí v cestě
Největší odměnou za výstup je panorama z horní části duny. Na jedné straně se rozprostírá Baltské moře, na druhé Lebské jezero a mezi nimi se táhnou lesy, písečné hřebeny a nižší přesypy. Za větrného počasí se nad povrchem tvoří jemný závoj z unášených zrnek, který připomíná mlhu stoupající z horského hřebene.
Písek je velmi světlý a na slunci může působit téměř bíle. Vítr na jeho povrchu vytváří pravidelné vlnky a další drobné obrazce, které se neustále mění. Stačí několik silnějších poryvů a stopy po předchozích návštěvnících zcela zmizí.
Na severu Polska se mezi Baltským mořem a rozlehlým Lebským jezerem ukrývá Lacka duna, často označovaná jako jedna z největších a nejpůsobivějších pohyblivých dun.
Pohyb dun má viditelné následky také pro okolní vegetaci. Jakmile se písečná masa přiblíží k lesu, začne zasypávat kořeny stromů a omezovat jejich přístup k vodě i živinám. Část stromů postupně zmizí pod pískem úplně. Jinde zůstanou nad povrchem pouze vrcholky nebo pokroucené pahýly, které působí jako kulisy z postapokalyptického filmu.
S pohybem písku souvisí také příběh někdejší osady Laczka, podle níž je duna pojmenována. Vesnice byla před třemi staletími postupně zasypána postupujícími přesypy. Přestože se kolem podobných míst často vytvářejí legendy, představa domů pohřbených pod mohutnou vrstvou písku dodává místu zvláštní atmosféru.
Cesta mezi dvěma světy
Nejčastějším výchozím bodem pro návštěvu dun je letovisko Leba. Samotné město nabízí dlouhou pláž, restaurace, ubytování i klasický přímořský ruch. Kdo se však vydá směrem k národnímu parku, poměrně rychle opustí promenády a vstoupí do klidnějšího prostředí pobřežních lesů.
Trasa obvykle vede přes osadu Rabka, kde se nachází vstupní místo do chráněného území. Odtud pokračují značené stezky i cyklotrasy. Cesta je převážně rovinatá a velká část vede ve stínu stromů, takže ji lze absolvovat pěšky či na kole.
Polská Sahara, nádherné lodě, dům naruby. Šest tipů na super výlety u Baltu |
Výlet lze pojmout i jako okružní trasu. Jedním směrem je možné dojít k dunám lesem a zpět se vrátit podél pobřeží. Taková varianta nabídne během jediného dne několik zcela odlišných podob krajiny, od mokřadů a borovic až po otevřený písek a mořské pobřeží.
V okolí Rabky se nachází připomínka vojenské historie regionu. Za druhé světové války zde německá armáda testovala raketové zbraně. Dnes na tuto kapitolu upozorňují dochované bunkry a muzeum s vojenskými exponáty.
Citlivá krajina s přísnými pravidly
Sloviňský národní park je kromě oblíbeného turistického cíle i chráněným územím. Návštěvníci se proto mohou pohybovat pouze po vyznačených trasách. Na samotných dunách jsou přístupné jen vybrané části, zatímco zbytek území chrání zábrany a informační tabule.
Omezení mají praktický důvod. Každý krok mimo povolenou cestu může poškodit rostliny, které pomáhají písek stabilizovat, nebo narušit prostředí živočichů. V parku žije řada různých druhů ptáků i když jeho symbolem je racek. Kombinace sladkovodních a slaných vlivů navíc vytváří podmínky pro rostliny, které se jinde ve vnitrozemí téměř nevyskytují.
Významnou součástí parku je i jezero Lebsko, jedno z největších v Polsku. Přestože má rozlohu přes sedmdesát kilometrů čtverečních, je překvapivě mělké. Jeho voda je brakická, protože se do ní za bouří a vysokého stavu moře dostává slaná voda z Baltu.
Může se hodit
|
