Lužičtí Srbové byli za bývalého DDR v oblasti Budyšína-Bautzen vymírající slovanskou menšinou. Byli jsme tam s učitelkou němčiny na exkurzi cca 1980.

Stálo by to taky za článek.

O Lužických Srbech v Německu se dost píše v hlavně v souvislosti s Velikonočními jízdami jezdců na koních, které se zrovna letos mimořádně nekonaly kvůli koronaviru. Jinak se jezdí staletí, nebyly přerušeny ani za Hitlera ani za komunistů. Stojí to za vidění, o Velikonoční neděli. Viz. třeba http://www.sorben.org/die-strecken-und-zeiten-der-osterreiter.html

Do kraje Lužických Srbů jezdí nyní Češi hlavně na inline bruslení :-)

Právě jsem dočetl knihu Bezcitnost / Martyna Bunda /. Příběh o těžkých poválečných časech z oblasti Kašubska. Kdo chce více porozumět Kašubům, tak vřele doporučuji.

Jezerní krajina se táhne od Meklenburských jezer přes celý sever Polska až k Mazurským jezerům. Mírně tekoucí řeky a stovky přírodních jezer, mnohá přes 1000ha, někdy překvapivě čisté, stále ještě. U nás něco podobného nenajdeme. Ale v sezóně bych tam nejezdil, Poláků je fakt hodně.

A taky komaru. Nocni mura meho detstvi, byli jsme na Mazurach s nasima nekdy v osmdesatkach na dovolene, a kdo se v sest nezavrel do privesu, byl sezran za ziva.

Kdysi jsem tam byl, stojí za vidění. Ovšem o těch údajných bojích mezi Pruskem a Německem z prvního odstavce na rozdíl od autorky nic nevím.

Autorka to popletla, Prusko totiž není země Prusů... To nebyly boje mezi Německem a Pruskem, ale starými Prusy - tedy těmi původními obyvateli, velmi dlouho i pohany (svatý Vojtěch by mohl vykládat). Po celá staletí bylo považováno za velmi vhodné, aby nějaký mocný panovník zorganizoval nějakou tu výpravičku na pokřesťanštění Prusů, z našich to udělal třeba Přemysl Otakar II a pak i Jan Lucemburský, ale i mnozí další. Nicméně likvidace těch starých, baltských Prusů trvala až do 17 století, kdy jejich území, definitivně obsadili germáni. A právě v tom prostoru, kde se tyhle boje konaly, to schytávali Kašubové, z obou stran...

Fajn článek!