„Je libo dresink, salát navíc nebo pečenou slaninu? A budete si k tomu za jednu libru přát i pojištění vašeho sendviče?“ jsou slova, která běžně asi nezaslechnete. Pokud se tedy nevydáte to St. Andrews, kde asi budou zaznívat stále častěji.
Přitom jedna libra, to nejsou úplně malé peníze. Jen pár haléřů jim v přepočtu chybí do třiceti korun. Takže ochota vydat je – zvlášť když je máte připlatit ke dvěma stovkám korun, za které se běžně prodávají sendviče ve skotském bistru Cheesy Toast Shack – nemusí být velká. Jako pojištění proti krádeži se vám tu ale docela vyplatí.
Ne každý si totiž na zdejším občerstvení pochutná v klidu. Jak to? Ať už si chcete trochu odpočinout od turisty přesyceného Edinburghu, anebo hodláte zlepšit svůj hendikep v golfu, jeví se být St. Andrews perfektním místem k návštěvě. Jen pozor, první dobrý dojem může klamat. Sídlo sice působí dojmem ospalého přímořského letoviska, ale zdejší pohoda má své limity. Stačí chvilka nepozornosti a rackové vám už vysvětlí, kdo je v tomto skotském městě pánem. Tou největší hrozbou, na kterou můžete v bezmála dvacetitisícovém St. Andrews narazit, jsou totiž právě oni.
Nenechaví rackové útočí
Zní to spíš úsměvně, ale zrovna příjemné to není. Zkazky o jejich řádění pravidelně sytí regionální noviny. A tisk přitom v popisu mořských ptáků nešetří ostrými slovy jako zlomyslní, agresivní, zákeřní a záludní. Předloni se dokonce psalo o tom, že by mohli být závažnou hrozbou cestovnímu ruchu.
Čím se o to vlastně zasloužili? Poměrně inteligentní opeřenci totiž v posledních letech vypilovali k dokonalosti svou techniku, pozbyli na plachosti a notně přidali na drzosti. Kvůli tomu nyní vynikají v pouličních krádežích. Jsou to tedy spíš loupežná přepadení za bílého dne, a často docela surová.
Pochutnat si jen tak na rychlém občerstvení? To v St. Andrews může být docela adrenalinový zážitek.
Společná jim je nečekaná rychlost akce a příznačná troufalost. Přicupitají k vám zezadu po chodníku, snesou se na vás z boku. Anebo, jak je stále častější, provedou střemhlavý nálet z výšky. Někdy jsou to činy jednotlivců, jindy při tom asistují celé ptačí gangy. Výsledek je ovšem totožný.
Pokud jste v jednu chvíli drželi něco k snědku, jen o zlomek sekundy později už to nedržíte. Pokud se s nimi hodláte o své jídlo přetahovat, nerozpakují se použít zobák. Jen dodáme, že typický bandita – racek stříbřitý – váží kilo a půl, a rozpětí jeho křídel činí půl druhého metru. Racek mořský, druhý nejčastější delikvent ze St. Andrews, je ještě o půl kilogramu těžší a rozpětí křídel má téměř dvoumetrové. Nejsou to tedy žádné křepelky, které by se daly snadno odehnat. Jsou to mistři letecké akrobacie, silní všežraví ptáci, kteří se umí o sousto i nehezky porvat.
„Nekrmte racky, mohou být agresivní,“ varuje nápis turisty v St. Andrews.
Stali se nefalšovanou zhoubou pikniků, postrachem zahradních slavností a likvidátory pohody venkovního posezení u restaurací. A ano, závažnou hrozbou cestovního ruchu.
Jak místní pamětníci dodávají, s racky dřív takové problémy nebyly. Za to, že jsou dnes tak drzí, prý vděčí Skotové tomu, že racky podle nařízení Evropské unie po čtyřicet let chránili, až jejich populace narostla do nekontrolovatelné velikosti. Stejně jako jejich ptačí sebevědomí.
Pojistka proti krádeži
Pro místní malé podnikatele, kteří se věnují gastronomii a žijí z cestovního ruchu, to znamená nemalé komplikace. Prodávat občerstvení lidem jen proto, aby jim ho vzápětí ukradli rackové, je totiž dost nevděčné.
Jak pro majitele provozoven, tak samozřejmě i pro samotné zákazníky. Když už dáte deset liber za porci tradičních Fish & Chips nebo sedm liber za sendvič (zhruba tři sta, respektive dvě stě korun), nechcete se o ní dělit s racky. Navíc nejde o nějaké férové dělení, rackové prostě berou a zhltnou všechno, a vám nenechají ani ubrousek.
Své o tom vědí majitelé malého bistra Cheesy Toast Shack, které se od roku 2015 nachází na nábřežní promenádě St. Andrews. Často jsou svědky toho, jak si u nich zákazníci vystojí frontu, zaplatí za občerstvení a krátce poté o ně přijdou. Podniku to zrovna dobré recenze nevyslouží.
V hlavní turistické sezoně se takový scénář odehraje i třicetkrát za den, a opeření rabiáti si přitom počínají skutečně nevybíravě. „Vyzkoušeli jsme snad všechno. Od pouštění hlasů dravých ptáků přes plašení hlukem až po polétavé siluety dravců i velkého draka,“ vypočítává Kate Carter-Largová, která s manželem vlastní bistro vede. „Zvuky dravců a hluk ale zrovna k idylce na pobřeží nepřispívaly, na siluety dravců rackové útočili a na strašidelného draka si bez obav sedali. Vyčerpali jsme tak téměř všechny možnosti, kromě střelby.“
Sendviče v tomhle rodinném podniku vyrábí už devět let. Poslední tři roky se ale potíže s racky stávají nezvladatelné.
Majitelé bistra se také snažili nahrazovat hostům občerstvení, které jim ptáci sebrali. Jenže to po čase začalo lézt do peněz, snižovalo to obrat až o stovky liber denně. A právě tehdy přišli na nápad s pojistkou proti krádežím, která jejich podnik nejen ve Skotsku proslavila. „Začalo to jako trochu hloupý žert, ale docela se to ujalo,“ vysvětlují manželé Carter-Largovi.
Za jednu libru si teď můžete ke každé porci přikoupit volitelné pojištění proti rackům. Pokud vám ptáci jídlo ukradnou, Cheesy Toast Shack vám pokrm bezplatně nahradí. Pojistka přitom nekryje jen zákazníky, obrat z ní pomáhá i vyrovnat ztráty bistra.
Kuriózní opatření se podniku postaralo nejen o skvělou reklamu, ale také inspirovalo řadu místních provozoven. S nenechavými racky musí v St. Andres žít – a přežít – všichni. A netradiční formát pojištění jim v tom teď trochu pomáhá.
