Vidět je odtud i to, že se nejmenší velehory světa, na jejichž obnově se podíleli i Češi, budou ze čtvrthodinového řádění přírody vzpamatovávat po desetiletí.
Tam, kde byl hustý les, je dnes paseka plná kořenů. "Tudy se neprojdete ještě léta. Les bude zas tak hustý, jako býval, až za půl století," říká náměstek ředitele Státních lesů Tatranského národního parku (TANAP) Marián Šturcel.
Vichr se přehnal v pásu od 800 do 1 200 metrů nadmořské výšky. Hotely, penziony i domky zůstaly stát obnažené mezi trčícími polomy.
"Když jsem to uviděl, bylo mi do pláče. Tatry vypadají zuboženě. Když fouká, je slyšet každý plech," stýská si uprostřed pláně Štefan Riecký ze Žiliny, který sem jezdí léta.
"Jako bychom se probudili v jiném kraji. Večer vzduchem létaly popelnice. Ráno bylo děsivé," vzpomíná Jozef Siska. "Máme v TANAPu spoustu odborníků, ale ti zaspali. Měli les průběžně omlazovat," míní vesničan. Vítr za čtvrt hodiny pokácel až 12 600 hektarů lesa.
"V lese rostly jen stejně staré stromy. Na konci 19. století navíc lesníci podlehli smrkomanii. Smrk totiž relativně rychle roste a dá se dobře zpeněžit. A sázeli geneticky nevhodné sazenice," vyjmenovává Šturcel, proč les padl jako domino.
Výtky však odmítá. Tak silnému větru by prý neodolal ani prales, do jehož struktury nikdo uměle nezasahuje.
Vysoké Tatry tři roky po vichřici
Orkány Tatry bičují pravidelně po několika desetiletích. "Dřív občas smetly baču. Hory ale nebyly tak zalesněné a škody byly menší," říká Šturcel. Od 50. let lesníci sázejí různé druhy stromů a vysazují je postupně. Takový les má vydržet víc.
Nyní na Tatry, tak jako v příběhu o deseti ranách egyptských, zaútočila statisícová hejna hmyzu. Lýkožroutů.
"Letos jsme už odchytili 231 milionů kusů, stačili už poškodit 550 000 stromů," říká Lenka Burdová z TANAP. Aby odumřel jeden strom, stačí, aby na něj nalétlo hejno 400 škůdců. Kůrovci se v oslabeném lese nezvladatelně množí. "Příští rok jich bude pětinásobně víc. Jen v Tiché a Koprově dolině zřejmě odumře dalších 800 hektarů vzácných horských lesů," dodává ředitel TANAP Peter Líška.
Po vichřici ochranáři čekali, že polámané Tatry dorazí nejen škůdci, ale i požáry nebo záplavy. Suché stromy dobře hoří a holé pláně nezadrží vodu jako neprostupný les. Ačkoli část hor skutečně lehla popelem, povodně se jim zatím vyhnuly.
Cesta ze Starého Smokovce na Hrebienok
"Růžové vyhlídky“
Místním se zdá, že hory omládly. "Vypadají jak z historických fotografií," zasní se recepční Marika z hotelu Skalnička ve Smokovci. Jiní si stěžují, že víc fouká, že je v létě tepleji a v zimě větší zima, cestářům navívají závěje jinak, než jak byli zvyklí. Jedno se ale živlu nedá upřít. Omámil vědce.
"„Geomorfologové žasnou. Na Slovensko se sjeli vědci z celé Evropy. Bouře přinesla jedinečné příležitosti pro výzkum. Podobné nebudou mít za celý život, ať jim je 20 nebo 80 let," míní Šturcel.
A co je na zplanýrovaném lese tak úžasné? Když v létě projíždíte pokácenými svahy, hledíte na tmavě růžové kilometry hor. "To kvete vrbka úzkolistá. Reaguje na světlo tak, že zahltí celé stráně. Je 'iniciátorkou‘ nového lesa. Tento fenomén lidé v Tatrách ještě pár let budou moci obdivovat, ale ne dlouho,“ říká Šturcel.
Až přijedou, musí se však smířit s tím, že penziony Pod lesem či V jehličí budou čnít v holé pláni.
