V Česku je na teploměru koncem října, kdy mají děti pár dní volna, obvykle maximálně patnáct nad nulou, o několik tisíc kilometrů na jih na tureckých plážích bývá ještě příjemných 27 stupňů, často i více. Slunce má sílu jako v tuzemsku v létě, jenom se o dost dříve stmívá. Pláže jsou poloprázdné, obchodníci, taxikáři i personál hotelu si turisty předcházejí.
Když přistanete v Turecku v noci a kouknete na oblohu, zarazí vás poloha měsíce. Jako by se oproti tomu, na který jsme zvyklí v našich zeměpisných šířkách, válel na zádech. Tím odlišnosti teprve začínají.
Vítejte v zemi rozložené na dvou kontinentech, s historickými památkami na každém kroku, v zemi nespoutané přírody, tureckého medu a kvílení muezzinů.
Zhruba tři hodiny trvá let z Prahy do Antalye, kam míří od jara do podzimu charterové lety z celé Evropy. Tady je východisko všech, kteří chtějí strávit dovolenou u Středozemního moře na turecké riviéře.
Mezi Antalyí a Alanyí, která je druhým velkým centrem riviéry, je nejen stodvacetikilometrová vzdálenost, ale mnoho menších i větších letovisek a řada zajímavých míst. Tuzemské cestovní kanceláře nabízejí zájezdy na poslední chvíli do mnoha hotelů různých kategorií zejména v Alanyi.
Rozdělené město
Alanya, kterou prý dávno - 44 let před naším letopočtem - daroval Antonius Kleopatře, má v zimě 100 000 obyvatel a v létě třikrát tolik. Na dvě poloviny ji rozděluje do moře zaťatá skála s hradem a šest a půl kilometrů dlouhým opevněním prokládaným 150 věžemi.
Smekám před každým, kdo až nahoru vyšplhá v parném horku pěšky. Hrad, kdysi v římských dobách pirátská pevnost, je sice jen 250 metrů nad mořem, ale cesta nahoru vede po křivolakých cestičkách. Když se zde míjejí dvě auta, musí dávat řidiči pozor, aby neskončili v moři. Obdivuji jejich intuici, bez zrcadel se v nepřehledných zatáčkách ocitají v protisměru, ale vždycky se nějak vyhnou. Chodci jen uskakují před žlutými taxíky či autobusy s turisty.
Vstupné do hradu, kde najdete pouze zbytky opevnění a byzantského chrámu, stojí 5 lir (asi 90 korun) na osobu. Stačí však jediný pohled dolů a peněz za vstupné nebudete litovat. Uvidíte celou zástavbu Alanye, které dominují hrdě se tyčící mešity a živý přístav. Kolem je nekonečné moře, na kterém se houpou lodě. Z výšky vypadají jako malé pestrobarevné krabičky od sirek.
Na hradbách vás zaujme klec na vyvýšeném místě. Odtud a z dalších věží prý házeli odsouzené do moře. Smrti se nedalo uniknout, musela přijít nárazem o první ostrá skaliska. Součástí opevnění je v nevelké výšce nad přístavem Červená věž s mnoha otvory. Obránci města z ní stříleli šípy na nepřátelské lodě.
Chcete se bavit? Vydejte se do přístavu
Kdo však chce poznat současný život, musí zamířit do přístavu. Zejména v pozdějších hodinách je tu hodně živo, dlouho do noci jsou otevřené bary, diskotéky, restaurace s výhledem na moře či prodejny suvenýrů. V přístavu kotví malé lodičky i pořádné lodě, často repliky starobylých pirátských plavidel. U každé z nich se najde ve dne v noci někdo ochotný smlouvat o ceně výletu po pobřeží s návštěvou zajímavých jeskyní. Smlouvejte, vyplatí se to.
Za šestihodinový výlet lodí s jídlem a nápoji v ceně od vás bude chtít cestovní kancelář 25 eur, vy se ale dohadováním snadno dostanete na polovic. Cestou lodí navštívíte tajemné jeskyně a prohlédnete si pobřeží, kde se táhne Kleopatřina pláž. Podle legendy sem nechal beznadějně zamilovaný Marcus Antonius přivézt písek z delty Nilu, kterým pokryl místní pláže, aby se Kleopatře nestýskalo po rodném Egyptě.
|
|
|
MŮŽE SE HODIT Jak se tam dostat Zájezdy do Turecka nabízí řada cestovních kanceláří specializovaných na zájezdy na poslední chvíli. 8-15denní letecké zájezdy s polopenzí pořídíte od 8.000 do 15.000 Kč. Co si přivézt? Koření, různé druhy oříšků, chalvu, olivy, rozinky... Výhodné jsou nákupy kvalitních a levných ručníků, nebo výrobky z kůže. |
Za antikou
Otisk antiky najdete na mnoha místech města i jeho blízkého okolí. Proslulé jsou antické amfiteátry v Aspendosu a Termessosu. Ani ne hodinku cesty na západ od Alanye je městečko Side s torzem chrámu Apollona a Athény.
Cestovní kanceláře často spojují výlet do Side s návštěvou vodopádů Manavgat. Pokud čekáte atraktivní podívanou, budete zklamáni. Vodopád je spíš takový prudší jez, který znáte z Vltavy či z Labe. Zajímavostí je snad jen prodej velmi chutné zmrzliny z kozího mléka a místních specialit.
Přednost má auto
Pokud se rozhodnete půjčit si auto, ptejte se na půjčovny, kde je v ceně již benzin. Ten je v Turecku dražší než v Česku, litr vyjde téměř na 50 korun. Dejte si ale pozor: místní řidiči jsou dost svérázní. Zničehonic si vytvoří svůj vlastní jízdní pruh, malé motorky jezdí v protisměru, chodec si ani na přechodu nemůže být jistý, že bezpečně přejde.
Vyplatí se využívat levných žlutých taxíků nebo malých autobusů, kterým se říká dolmuši. Jezdí po letoviscích a bližším okolí. Stačí mávnout i mimo stanici, pokud je místo, řidič zastaví. Platí se přímo u něj, on také stanovuje cenu jízdného - často podle obličeje pasažéra. Doprava po Alanyi stojí půl až jednu liru, což je v přepočtu 9 - 18 Kč.
Po městech jezdí i neoficiální maxitaxíky, kde je zhruba 10 míst k sezení a plošina, kam se vejdou další cestující. Jízda pak připomíná cestu v dobytčáku, ale chvíli se dá vydržet.
Jak být milionářem
Tak rychle jako v Turecku nezbohatnete nikde. Vstoupíte do první směnárny a jste milionářem. Stačí k tomu třeba jen deset eur, za která dostanete 16 milionů lir. V současné době se platí v Turecku jak starou měnou, tedy v milionech, tak novou, která se už mnoha nul zbavila. To pak za jedno euro dostanete 1,6 místní liry.
Turečtí obchodníci akceptují aura, ale pozor na to: přepočet jim často moc nejde nebo se jím nechtějí zabývat. Proto zaokrouhlují, samozřejmě výhodně pro sebe.
Nákup je obřad, se smlouváním se počítá
K nákupům patří smlouvání, občas i posezení nad šálkem čaje. Dohadujte se o ceně však jen tam, kde opravdu chcete nakupovat. Cena bývá nasazena vysoko, konečná může být i třetinová oproti původní. Uslyšíte však, že takhle nízká je jen pro vás a obchodník nebude mít žádný zisk. Odcházíte s radostí, jak dobře jste nakoupili, ale prodávající ví své. Smlouvání je zejména doména stánků a velkých trhů, bazarů.
Skoro v každé restauraci či větším obchodu je televize - velmi rychle poznáte, že na obchodě Turkům sice velmi záleží, ale jen do okamžiku, než v televizi dávají zápas jejich oblíbeného fotbalového týmu. Pak jde vše stranou a nezbude vám než se smířit s tím, že jste druzí. A prodavač či číšník si vás všimne, až když se rozuzlí nějaká zapeklitá situace před fotbalovou brankou.
