Nejrušněji je v Birkáši v pátek. Svérázných sudokopytníků jsou tu stovky. Většinou mají v koleni ohnutou a pevně svázanou přední nohu - když kulhají, nemohou svým majitelům tak rychle uprchnout.
A často se dostane ke slovu i bambusová hůl, když je potřeba znepokojené nebo vzdorující zvíře někam usměrnit. Není to hezká podívaná. A milé není ani poslouchat chrčivé zvuky, které bití velbloudi vydávají.
Birkáš leží na západním okraji Káhiry, jsou tu ale zvířata až z jižního Egypta, ze Sinajského poloostrova, ale také z dalších zemí východní Afriky.
"Jsme od Luxoru a z Asuánu," překřikuje se skupinka snědých velbloudářů, když se jich ptám, odkud sem přijeli. "Někdo z nás dovezl tři velbloudy, někdo deset. Někdy je vozíme vlakem, někdy na autech. Tady se dobře prodávají, je tu mnohem lepší trh než u nás na jihu. Máme i somálské a súdánské velbloudy. Ty ale musíme nejdřív nějaký čas krmit pořádným žrádlem. Aby se dostali do kondice a lépe se prodali."
Dohadování cen se točí v kruhu
Na výběr jsou mraky zvířat různých plemen, barev i velikosti. Nejdražší zvířata se prodávají v přepočtu za nějakých 40 000 korun.
Dohadování o cenách ale vůbec není jednoduchá záležitost. Kdo by si myslel, že nekonečné handrkování už funguje pouze v nějakých orientálních pohádkách, Birkáš ho vyvede z omylu.
Teď zrovna se dohodla cena zvířete, najednou se ale vynořilo nové téma - výše jakési provize. Z odborné literatury znám poučku, že na Západě se domluví jeden bod a jde se k druhému. V Orientu se ale vyjednává v kruhu. To znamená, že nic není dohodnuté, dokud není dohodnuto všechno. A že zdánlivě uzavřená věc se znovu může kdykoli otevřít.
"Jsem z Horního Egypta, je mi jednašedesát a točím se kolem velbloudů vlastně od dětství,“ říká mi další velbloudář Abd ar-Rasúl. "Přivezl jsem celé tohle stádo. Nakupuji i zvířata ze Somálska a ze Súdánu. Nejlepší jsou ale stejně egyptští velbloudi, pijí vodu z Nilu! Většina těch, co se tu nabízejí, jde na maso."
Obchody a zkušenosti se probírají u čaje
ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ
SOBOTA NEDĚLE |
Tuto sobotu a neděli od 10:05 (repríza ve 22:10) na Radiožurnálu:
"Mlácení zvířata nebolí"
Když se obchod konečně domluví, obchodníci i zprostředkovatelé mají důvod k oslavě - i když tady jen ve formě zdánlivě dětinského nadšení, čaje a vodní dýmky. Pro unavená zvířata ale nastává peklo - nakládání na auta, svazování silonovými lany a další mlácení dřevěnými tyčemi.
Obchodníci dobře vědí, že Západ už vcelku vyřešil péči o trpící lidi a teď se stará o blaho zvířat. Preventivně mě uklidňují, že to velbloudy nebolí, a navíc že nikdo nemá zájem jim ublížit. "Jak by se pak zubožená zvířata prodávala?" snaží se mě uchlácholit logickým argumentem.
Ženy jsou na tržišti vzácností
Mapy © Google
