Čtvrtek 12. prosince 2019, svátek má Simona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 12. prosince 2019 Simona

Pochoutka v Laosu? Ptáčci i s hlavičkami!

  15:05aktualizováno  15:05
Pod pojmem "pravá lahůdka" si každý představí něco jiného. Obyvatelům Laosu vyvstanou na mysli pěkně propečení ptáčci, které se jí tak, jak je pánbůh stvořil - s drápky, křídly i zobáčkem. A pokud po skončení hodů necháte na talíři kosti - byť důkladně okousané - mohou si hostitelé pomyslet, že vám nechutnalo. V Laosu totiž nepříjde ani kůstka nazmar!

Trávíme druhý den ve vesnici Muang Khoua na severu Laosu. Ubytování je levné a čisté. Přímo u hotýlku vede ohromný houpací most, ze kterého je úchvatný pohled do hlubokého údolí s čistou proudící řekou a na kopce a skály,  ponořené po ránu do bílé mlhy.

Čeká nás dvoudenní túra s průvodcem Kam Onem do hor, kde téměř odříznuti od světa žijí lidé v takzvaných minoritních vesničkách. Ráno nás jako vždy probouzí kohoutí kokrhání znějící ze všech stran. Mám pocit, že nejrozšířenější asijské zvíře je právě kohout.

Je ještě brzy, a tak si za přihlížení malých Asiatů vaříme na lavici u hotýlku čaj. Děti si zvědavě prohlížejí nás a náš vařič. Za tu dobu strávenou v Asii jsem si už zvykla, že nás neustále někdo pozoruje. Nijak zvlášť mi to nevadí, snažím se pohledy oplácet úsměvem.

Před devátou hodinou přichází dle domluvy Kam On a tak můžeme vyrazit na výlet. Jdeme směrem k "náměstíčku" s trhem, kde máme počkat na odvoz k začátku naší pěší trasy.

Čekáme asi čtyřicet minut a hurá – můžeme jet. Zdejší silnice je natolik děravá, že průměrná rychlost nedosahuje více než 30 km/hodinu. I na to už jsme si zvykli: rychlost a spěch tu zkrátka neznají. Po hodině jízdy vystupujeme.

Kuřátko i s kostičkami a hlavičkou! 
Ještě jsme neušli ani deset metrů a už se jdeme posilnit. Kam On nás chce asi řádně vykrmit, abychom chůzi dobře zvládli. Na stůl v hospůdce nám přináší ryby, opečená kuřecí stehna, samozřejmě rýži a jako překvapení mistra Kam Ona - asi šest centimetrů velké upečené ptáčky. Tak jak je Pán Bůh stvořil: s drápky, křídly i zobáčkem. Ještě, že nedonesl červy, pomyslela jsem si v duchu.

Kam On nás pobízí k jídlu a my se nenecháme dlouho přemlouvat. Pochutnávám si na kuřeti. Když odložím dokonale ohlodané kosti, pohlédne na mě Kam On s údivem a ptá se: "Ty už nebudeš?" Říkám, že ne. Kam On bez ostychu sáhne po "mých" kostech a s chutí je po mě dojí. Inu, ani kůstka nazmar.

Nyní přicházejí na řadu ptáčci. Já, lehce znechucena nad ubohými ptáčaty, odmítám. Kam On po mě vrhne pohled, jako že nevím, co je dobré, ale dál už mě naštěstí nepřemlouvá.

O Laosu jsme už napsali:

Také sloni musí do školy

V navenek ospalém Laosu to začíná jiskřit

Informace o Laosu najdete ZDE.

Luděk, jelikož musí všechno vyzkoušet, slupne ptáčka jako oplatku. "Chruuup," slyším zřetelně jak hlavička praskla. Je mi z toho nějak divně, ale alespoň někdo udělal našemu laoskému příteli radost, myslím si.

Řádně nasyceni konečně vyrážíme. Je okolo jedenácté hodiny, takže už se bohužel stačilo dostatečně oteplit. Věrně následujeme našeho průvodce.

Brodíme řeku, vcházíme do hustého porostu a pak už jen stoupáme do kopce. Vzduch je vlhký a teplý. Kopec hodně, hodně strmý. S batohy na zádech se potíme tak, že z nás doslova pot stéká proudem. Milosrdný Kam On zastaví, chce abychom si odpočinuli. Zapálí si cigaretu a vypráví nám o zdejším životě.

Kopec mi připadá stále strmější a strmější. Velké horko a vlhko nám cestu nijak neusnadňuje, ale Kam On je naštěstí vášnivý kuřák a přestávky dělá dost často.

V pohádkové vesničce
Asi po čtyřech hodinách náročného stoupání jsme u cíle. Vidíme před sebou vesničku, skoro pohádkovou. Celá je ohraničena jednoduchým plotem, to aby hospodářská zvířata jako čínská prasata, bahenní buvoli a drůbež nemohli na "náves". Zvířata mají tedy svá teritoria za plotem a vesnice je pro ně tabu.

Vcházíme do vesničky plné jednoduchých a  prostých chýší, které jsou postaveny ze všeho, co okolní příroda nabízí. Dřevo, bambus, listy banánovníku, lijány a podobně. Jsou naprosto obyčejné, ale krásné.

Po chvíli míjíme místní dřevěnou školu. Vidíme, že děti i paní učitelka jsou v učebně. Děti nás ovšem velmi rychle zaregistrují a houfem vybíhají ven, aby si nás mohli dobře prohlédnout. Následují nás po zbytek cesty do středu vesnice. Paní učitelka pro dnešek ve škole osaměla, ale myslím, že to dětem odpustí.

2. část reportáže "Laos: bobr k večeři, po jídle opium" zveřejníme 14. listopadu

Laos - vesnice Muang Khoua na severu země

Autoři:
Témata: Asie, Laos
  • Nejčtenější

Erupce sopky na Novém Zélandu: nejméně pět mrtvých, desítky zraněných

Na novozélandském ostrůvku White Island v pondělí vybuchla sopka. Erupce si vyžádala nejméně pět obětí a 31 zraněných....

KVÍZ: Za dobré znalosti knihu. Otestujte se, jak znáte Česko

Možná znáte celý širý svět. Přešli jste poušť, viděli jste silný příboj na irském pobřeží, nebo mrzli na osamělých...

Dvě tváře Persie. Írán není ďábelská země, je pohostinný a upravený

Ze zpráv se Írán jeví jako ďábelská země. Jak je to doopravdy? Vydali jsme se tam a našli pohádkově krásný a pohostinný...

Šumava, kterou nesmíte vynechat. Údolí Vydry přitahuje turisty jako magnet

Šumava je široký pojem, snad každý má tu „svou“. Většina návštěvníků se však asi shodne na tom, že její nejkrásnější...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

SLEPÁ MAPA: Dnes je mezinárodní den hor. Jak se v nich vyznáte?

Organizace spojených národů vyhlásila Mezinárodní den hor poprvé v roce 2003. Jeho cílem je podporovat život v horských...

Premium

Cítím hořkost. Bývalý šéf mordparty poprvé promluvil o svém odchodu

Nejznámější český kriminalista Josef Mareš sloužil u policie téměř třicet let, stál za objasněním řady vražd a...

Premium

Zalepili matce prsa, aby nemohla kojit. Při příbězích z Osvětimi pláče i průvodce

Lukáš Lev provází v koncentračních táborech a popisuje nacistická zvěrstva. Jeho babička si však stála za tím, že za...

Premium

Kam dál, Slavie? Manažer Nezmar připouští obavy: Jsme na hraně

Na Dortmund má jednu bizarní vzpomínku. Po letech se jí zasměje, ale tehdy? V březnu 2002 bylo Janu Nezmarovi ouvej....

  • Další z rubriky

Výlet mezi Masaje a nádherná zvířata. Míříme Branou pekelnou do Masai Mary

Když jsme vyrazili do zvířecího ráje Masai Mara, pršelo takovým způsobem, že si něco podobného v Evropě ani nedovedeme...

Křesťanské svátky v arabské zemi? V Emirátech hrají mše a seženete i řízek

Z rádia se ozývají koledy, obchodní domy jsou nazdobeny do posledního detailu a vzduchem se nese vánoční atmosféra. Jen...

Nenápadné a přesto důležité. V Lectoure se zrodila modrá barva Francie

Lectoure je zcela právem označována jako nejkrásnější zajížďka ve Francii. Obec vzdálená sto kilometrů severozápadně od...

Na cyklolíbánkách v Japonsku: když na vás udeří tajfun století

Bouře takové síly udeřila na oblast Tokia naposledy v roce 1958. Úřady varují obyvatele před nárazovými větry s...

Najdete na iDNES.cz