Počet únosů žen se v Kyrgyzstánu stále zvyšuje

Majramchán, 22letá mladá žena, šla pěšky do práce v kyrgyzské metropoli Biškeku, když byla unesena, dovezena autem do vzdálené vesnice a přinucena vzít si muže, kterého předtím nikdy neviděla. Majramchán byla držena jako vězeňkyně, dokud nepřistoupila na to, že si svého únosce vezme. "Nechtěla jsem si ho vzít. Plakala jsem dvě hodiny, pak jsem souhlasila. Byl to takový tlak jeho rodiny a nemohla jsem utéct," svěřila se žena, která je teď v pátém měsíci těhotenství. I když to bylo v dobách Sovětského svazu nezákonné a i dnes se to trestá vězením, únosy budoucích manželek jsou v Kyrgyzstánu stále velmi rozšířené a dokonce se jejich počet zvýšil.

V některých případech jsou dívky znásilněny, ale málokterá podá žalobu a jen velmi málo mužů je za to stíháno, stěžují si hnutí na ochranu práv žen. "Je to zločin. To, že tito muži ani ženy nepožádají o to, aby si je vzaly, porušuje práva žen," zdůrazňuje Bibisara Riskulovová, která řídí útulek pro ženy a děti.

Ale 24letý Žanibek, manžel Majramchán, nesouhlasí. "Je to tradice. Tak to musí být," říká na svou obranu, aniž se na svou ženu dívá. Obránci tohoto místního zvyku citují kyrgyzské přísloví, podle něhož žena, která vstoupí do manželova domu v den svatby plačky, bude mít šťastný život.

Třicetiletou Rachat Tokojevovou unesl před jedenácti lety muž, kterého znala jenom od vidění. Přijala tento svazek, protože se bála, že se už nikdy nevdá, když "byla pošpiněna". S násilnických manželem pijanem prožila dlouhou kalvárii. Dnes, v útulku, kam se uchýlila, laská očima svou desetiletou dceru a přísahá, že nedovolí, aby ji stihl stejný osud.

"Tento zvyk je příznačný pro krajní násilí, jehož jsou ženy v Kyrgyzstánu oběťmi," soudí odbornice na tuto oblast Lori Handarahanová z London School of economics. "Je to taky známka toho, že demokracie v této zemi nefunguje." Za sovětského režimu byly únosy nevěst méně časté, ale od pádu komunismu jsou praktikovány znovu. Tento zvyk je tradičně považován za odznak kyrgyzské identity a za projev mužnosti.

Duch, v jakém byl prováděn, se ale zjevně zvrhl. Původně měl tento okázalý čin za cíl ukázat sílu budoucího manžela, která měla párku umožnit, aby čelil obtížím života v této zemi drsných stepí. Dnes budoucí manžel, často opilý, zajede autem do blízké
vesnice, aby si našel kořist. Návrat tohoto zvyku ve velkém měřítku se odehrává na pozadí bídy, zmatku ohledně kyrgyzské identity a návratu k patriarchálním strukturám.

Tři pětiny obyvatel této bývalé sovětské středoasijské republiky žije pod hranicí bídy a nezaměstnanost v některých venkovských oblastech je skoro 80procentní. Mladí lidé, kteří odcházejí z vesnic hledat práci, kterou nenajdou, často podlehnou alkoholu nebo drogám. Mezinárodní komise, která zkoumala, jak Biškek plní mezinárodní úmluvu o odstranění všech forem diskriminace žen, vyjádřila v roce 1999 znepokojení nad zvýšením násilí v rodinách, kolektivním znásilňováním a bitím žen.