1 / 18
Skrytá v útesech neobydleného ostrova Staffa vypadá Fingalova jeskyně spíš jako kulisy fantasy filmu než skutečné místo. Čedičové sloupy tu vytvořily kamennou katedrálu, v níž mořské vlny znějí jako varhany. Není divu, že učarovala Mendelssohnovi, královně Viktorii i skupině Pink Floyd.
Autor: Getty Images
V jedné větě se obvykle nesejde Jules Verne, legendární hudební skupina Pink Floyd, královna Viktorie a skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy. V případě této skotské pamětihodnosti to však vzácně platí. Do nevšední akustikou oplývající Fingalovy jeskyně se zamilovali všichni uvedení.
Autor: Profimedia.cz
Fingalova jeskyně patří k nejpozoruhodnějším přírodním útvarům Skotska. Nachází se na neobydleném ostrově Staffa ve Vnitřních Hebridách. A říct, že z dálky působí až neskutečně, není velké přehánění. Dojem, že jste součástí nějaké obrazové anomálie, ve vás ostatně přetrvá, i když ji spatříte zblízka.
Autor: Thomas Andy Branson, Creative Commons
S výškou 21 metrů a hloubkou 87 metrů to není jen další jeskyně na mořském pobřeží, ale fascinující geologická hříčka. Její lem i vnitřní výzdobu tvoří šestihranné sloupy z čediče seřazené do pravidelných řad geometricky přesných pilířů.
Autor: Profimedia.cz
Popsáno současnými slovy: Jako kdyby se vám vjem pobřežní krajiny před očima rozpadl na jednotlivé pixely; jako kdybyste na moment vstoupili do světa hranaté herní geometrie Minecraftu. Anebo postaru: jako kdybyste vstoupili do světa mýtů starého keltského světa.
Autor: Iain Lees, Creative Commons
Podle starých irských a skotských legend je Fingalova jeskyně druhým koncem bájného mostu, který vystavěl irský obr Fionn mac Cumhaill, aby se mohl dostat do Skotska, kde chtěl bojovat se svým neméně ohromným rivalem, obrem Benandonnerem.
Autor: Hannah.mishin, Creative Commons
Vnímáno tou mytologickou optikou to celé nevypadá zase tak neuvěřitelně. Obrův chodník neboli Clochán an Aifir v Severním Irsku je totiž vytvořen ze stejných šestihranných čedičových bloků, jako stěny a útroby Fingalovy jeskyně. Most Obrů nad mořem má tedy svůj počátek i konec.
Autor: Profimedia.cz
Pokud ale mýtům o obrech úplně nehovíte, možná vám bude lépe znít starokeltské pojmenování té jeskyně. Říkalo se jí Uamh-Binn neboli Jeskyně melodií, protože nárazy mořských vln a jejich tříštivá ozvěna po skalních stěnách skutečně zní jako nefalšovaná melodie produkovaná mořem.
Autor: ronnie leask, Creative Commons
Fingalova jeskyně bývá často přirovnávána k přírodní katedrále. To proto, že její vnitřní prostor s vysokou klenbou zesiluje zvuk příboje a dodává zvuku vln zvláštní dunivý efekt.
Autor: Profimedia.cz
Fingalova jeskyně byla pro širší svět znovuobjevena až v roce 1772 přírodovědcem Josephem Banksem. Krátce poté se z ní stala senzace mezi evropskou elitou. Výprava na odlehlý ostrov Staffa tehdy představovala téměř povinnou zastávku vzdělaných cestovatelů.
Autor: Rodrigo.Argenton , Creative Commons
Ze světa legend pak jeskyni na ostrově Staffa definitivně vyvedl slavný skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy. Její nádherou a přírodní hudbou byl natolik dojat, že jej inspirovala ke zkomponování koncertní předehry Hebridy, skladbě, která měla premiéru 14. května 1832 v Londýně.
Autor: Julie Houldsworth, Creative Commons
Říká se, že v tónech té Mendelssohnovy skladby skutečně rozpoznáte zvuky, které ta jeskyně vydává. A poté, co se o její propagaci ve svém díle postaral slavný umělec, slavní návštěvníci se jen předháněli, aby mohli jinak liduprázdný ostrov Staffa navštívit a naslouchat hudbě moře též.
Autor: Tdhendry, Creative Commons
Jeskyni navštívili básníci William Wordsworth, John Keats a Lord Tennyson; Walter Scott, cestovatel a milovník divů Jules Verne. A z nejurozenějších se tu zastavila pak sama královna Viktorie. A z let bližších přítomnosti: skupina Pink Floyd po jeskyni pojmenovala jednu ze svých raných nevydaných písní.
Autor: PaulT (Gunther Tschuch), Creative Commons
Jak ale tento zázrak vznikl? Geologové v tom mají docela jasno. Za fenomenální Fingalovou jeskyni může sopečná činnost, jež v místě probíhala před 60 miliony let. Láva se při chladnutí smršťovala a pukala do pravidelných šestibokých sloupů, které dnes tvoří její stěny i strop.
Autor: Thomas Andy Branson, Creative Commons
Právě tato téměř geometrická dokonalost návštěvníky fascinuje. Po rozlámaných sloupech, které tvoří hrubou podlahu chodby těsně nad hladinou mořské vody, se mohou dostat hluboko dovnitř jeskyně. Pokud tedy příboj a vlny dovolí. A pokud má jejich průvodce na lodi potřebné povolení k vstupu.
Autor: Julie Houldsworth, Creative Commons
Ostrov Staffa je neobydlený a působí jako kus ztraceného světa uprostřed Atlantiku. Přístup sem bývá možný jen za klidného počasí a moře často rozhoduje o tom, zda lodě vůbec u pobřeží úspěšně přistanou.
Autor: dun_deagh, Creative Commons
Za bouřlivého počasí se mořská voda valí hluboko do útrob jeskyně a zvuk příboje je slyšet široko daleko. Právě tehdy Fingalova jeskyně ukazuje svou nejdramatičtější tvář. Klidný turistický cíl se během chvíle mění v syrovou ukázku síly oceánu.
Autor: Julie Houldsworth, Creative Commons
Cesta k jeskyni je tedy zážitkem, který nemá předem dané rozuzlení. Fingalova jeskyně není jen geologickou zajímavostí, ale kombinací hudby, legend a dávné vulkanické historie. A možná i to přispívá k její oblibě. Ne každému je tu hned dopřáno, aby si mohl vyslechnout melodie moře.
Autor: PaulT (Gunther Tschuch), Creative Commons
