Vlastně ne, ocitli jste se tu přímo uprostřed orientální pohádky, jako byste zvolna listovali stránkami Tisíce a jedné noci.
Támhleten vousatý muž v křiklavě oranžovém turbanu, co tak blýská uhrančivýma očima, to by přece klidně mohl být sám Alibaba.
V indickém Džajpuru, lépe řečeno v jeho skvěle zachovalé staré čtvrti, prostě pracuje fantazie na plné obrátky.... Sálající ulicí kráčí majestátním krokem velbloudí karavana s nákladem zboží a zanechává za sebou drobné obláčky prachu.
Ve stínu chrámových vrat rozbalil své "nádobíčko" potulný kejklíř, hned vedle se v lotosovém sedu uvelebil "zaklínač hadů" a píšťalkou diriguje svoji bleskurychle se svíjející kobru.
Málokde spatříte tak výrazné kombinace barev jako na džajpurských tržištích. A ta směsice roztodivných vůní! I muži tu nosí masivní náušnice a obří turbany různých tvarů a odstínů, na jejichž výrobu prý spotřebují až 16 metrů látky. A co teprve ženy, ty tu pořádají permanentní módní přehlídku! Pestrobarevná bohatě řasená rhakra doplňují tepané kroužky v nose, "brnění" náramků od podpaží po zápěstí a přehršle řetízků.
|
Málokde spatříte tak výrazné kombinace barev. |
To vše, jak jinak, ze zlata. I kdyby na chleba nebylo! A toho zboží všude kolem! Pro toho, kdo si rád prohlíží orientální předměty, je místem zaslíbeným Džohari bazar ve starém městě. Hromady kokosových ořechů, sušené ovoce, od zeleniny na co si vzpomenete, přes vodopády barevně potištěných látek po třpytivé hrozny šperků a kvalitní umělecké řemeslo.
Všechno zboží, ať je to keramika, velbloudí postroje, práce ze slonoviny, hudební nástroje nebo šperky, je jaksi umělečtější, fortelnější než jinde. Soustřeďte se na miniatury, jejichž umění Rádžasthán proslavilo! I na turisty tu jsou dobře připraveni. Včetně evropské kuchyně. Najdete tu irské pivo i německou pekárnu.
A nezapomeňte, že i místní prodavači rádi smlouvají. Říká se, že Džajpur, stejně jako celý svazový stát Rádžasthán, je opravdovou zkouškou toho, co turista vydrží a jak velká je jeho schopnost stále se něčemu obdivovat. Na rozdíl od mnoha jiných indických měst však nevděčí za svůj věhlas bůhvíjakému stáří nebo slavné minulosti.
Proslulost si získal zejména barvami svých staveb: jsou to jemné a teplé barvy, které mohou romanticky založené duši připomínat západ podzimního slunce. Džajpurské domy jsou postaveny z růžového a oranžového kamene, někdy ještě oživeného malbou, který svěže kontrastuje se sytě azurovým nebem nad začínající pouští Thár.
"Ve staré rádžpútské kultuře byla růžová spojována s pohostinností," vysvětluje důvod její obliby samozvaný průvodce Šankara Singh. Tvrdí, že se turistům věnuje už 15 let, a jeho znalosti tomu odpovídají. Neuteče mu nic, co se ve městě šustne. Dnes asi jedenapůlmilionový Džajpur se nemůže honosit starobylostí.
Založil ho mahárádža Džaj Singh v roce 1727 na dně vyschlého jezera obklopeného vyprahlými horami a po něm byl i pojmenován. Paradoxní je, že atmosféra je tu stále - přinejmenším ve staré čtvrti - téměř středověká.
Milovník astronomie
Džaj Singh byl mimořádný muž, mimo jiné byl i milovníkem matematiky a astronomie. Proto vdechl Džajpuru i racionální topografii: hlavní spojovací tepny, široké přes třicet metrů, rozdělují město na šest čtvrtí. O jeho schopnostech výmluvně svědčí i tamější znamenitá a obrovitá astronomická observatoř, kterou sám navrhl do nejmenších podrobností.
Nové město pak nechal obehnat vysokými hradbami a cimbuřím. Nejslavnější památkou Džajpuru je Palác větrů, Háva Mahál, zářící v paprscích zapadajícího slunce. Jeho fasáda překypuje výstřední růžovou, pak bílou barvou a je bohatě členěna lodžiemi a krytými balkonky. I když jejich plastické dekorace mají orientální charakter, připomínají díky své jemnosti evropské rokoko. Má pět poschodí a 953 oken se žaluziemi.
Palác projektovali koncem 18. století tak, aby dvorní dámy mohly pobývat na čerstvém vzduchu a pozorovat z balkonů chráněných kamennými mřížemi, co se venku děje, aniž je kdo spatřil. Ostatně harémy rádžpútských knížat si prý v ničem nezadaly s harémy muslimských mocnářů. Vypráví se, jak jeden mahárádža měl prý ve zvyku schovat se před poledním žárem do palácových zahrad a odtud domlouval svá večerní dostaveníčka tak, že posílal svého psa s milostnými psaníčky do harému.
Přestože si slavnou stavbu fotí úplně každý, dá to díky místním snaživcům docela zabrat. Sotva vytáhnete foťák a zaměříte objektiv, už vám první "radil" klepe na rameno. "To je špatný záběr," křičí, "pojďte k nám na verandu." Nedá se odbýt. Další mladík tvrdí totéž, ale ukazuje na opačnou stranu. Brzy se ukázalo, že mu ve skutečnosti nejde o kvalitu záběru, leč o něco úplně jiného.
Byl totiž dohazovačem zákazníků a jeho jediným úkolem bylo za provizi od majitele přesvědčit turistu, aby vstoupil do krámku. Tam už si ho zpracuje prodavač, tak dokonale, že bez nákupu zcela jistě neunikne. Venku pak třeba zjistí, že zakoupil "zaručeně pravý rubín pašovaný z Barmy". Ale proč, to neví ani on sám.
Palácové hotely
Z některých paláců jsou dneska luxusní hotely. Premiérka Indira Gándhíová v roce 1970 zrušila potomkům někdejších mahárádžů daňová privilegia. Tak proč z nich neudělat hotely, napadlo kohosi. Palác Rámbágh z bílého pískovce byl první, který společnost Tádž Group adaptovala na luxusní hotel se 105 pokoji a bazénem. Je až s podivem, že především stará čtvrť dosud zůstává relativní oázou klidu.
Do nových částí Džajpuru po pravdě řečeno chodit ani nemusíte, není tam nic, co byste neznali z jiných indických měst. Ta opravdová sláva Rádžpútány, vlasti bojovných knížat, jejichž odvaha a smysl pro čest prý neměly v Indii sobě rovné, už dávno odnesl čas. Stále víc turistů se však přesvědčuje o tom, že dnešní Rádžasthán má i nyní co nabídnout. Džajpur je jednou z perel na jeho čelence a ani času se nepodařilo otupit její lesk. Stále plane ve večerních červáncích jako vzácný klenot.
|
MŮŽE SE HODIT |
| Jak se tam dostat Do Džajpuru, hlavního města svazového státu Rádžasthán, pořádá poměrně levné výlety řada cestovních kanceláří v Dillí. Po vlastní ose se tam nejrychleji dostanete vlakem z hlavního nádraží v Dillí, cesta trvá zhruba deset hodin. |
| Co ještě vidět Rozhodně zajeďte do Ambéru, asi deset kilometrů od Džajpuru. Tamní knížecí palác patří k velkolepým architektonickým památkám Indie. |
 Toto je nejslavnější památka Džajpuru - Palác větrů. Z jeho fasády září růžová barva a palác je bohatě členěný lodžiemi. |
 Koření, zelenina, sušené ovoce, kokosové ořechy - na to vše narazíte ve starém městě |
 O zboží z místního bazaru se říká, že je mnohem lepší kvality než výrobky odjinud |
