Na průřezu mají pořád tvar pravidelného trojúhelníku, ale zub času už dávno zbrousil jejich ostré hrany do zarovnaných oblouků. A protože se vinou v lesích, zarostlé vegetací, připomínají spíš podlouhlé zemní valy nebo podivné hráze, vyvyšující se nad krajinou.
Ne tedy o moc, většina z nich nepřevyšuje okolní terén o více než tři metry. Nepřekvapí ani svou šířkou, pohybující se od šesti do deseti metrů, zato ale ohromují svou délkou. I ty nejmenší zaznamenané měří asi 130 metrů, zatímco ty největší to dotahují až ke dvěma stovkám.
Obdivuhodné je i složení jejich stavebního materiálu. Na jednu takovou stavbu bylo zapotřebí přibližně tisíc metrů krychlových zeminy, několik stovek dřevěných kůlů a přibližně 200 metrů krychlových kamenů. Ty byly zpevněny dřevem a jednoduchými vyzdívkami, vyspárovanými travními drny. Nejmohutnější užité balvany vážily sedm až deset tun.
Stavby dodnes prokazují vysokou úroveň architektonických znalostí svých tvůrců a jejich schopnost používat jednoduchá zařízení pákového typu.
Právě to množství a rozměrnost nahromaděného staviva, a s tím jistě spojený objem práce na dohotovení jednoho takového díla, vysloužilo těmto útvarům přízvisko pyramidy.
Tedy spíše piramidy, jak se píše polsky. Nalezneme je totiž v lesích Kujavsko-pomořského vojvodství, přibližně 430 kilometrů od našich hranic.
S jejich návštěvou se určitě pojí méně obtíží než s cestou za pyramidami do Egypta. Tou asi největší komplikací je najít v mapě vesnici Wietrzychowice. Je tak malá, že na ni navigace často zapomínají. Ale když budete úspěšní, spolu s ní naleznete i hlavní vstup do archeologické památkové rezervace. A dost možná i odpovědi na své otázky.
Těch totiž začne rychle přibývat, jakmile ony zvláštní liniové stavby uvidíte na vlastní oči. Jsou totiž opravdu masivní. A nápadné vám mohou být i tím, že ve svém průběhu zachovávají přísně východo-západní orientaci. Jejich stavitelé tedy měli alespoň základní představu o astronomii.
Kdo ale ti stavitelé vlastně byli? To už je trochu komplikovanější.
Mimořádně schopní stavitelé
Soudě podle nalezených archeologických artefaktů šlo o příslušníky tzv. kultury nálevkovitých pohárů, patřících nejspíš k říční kultuře Cisnian. Je to maličkost, která laikovi moc neřekne, ale na přelomu předminulého století to mezi odborníky způsobilo velké mrzení.
Národovecky naladění polští archeologové tu totiž chtěli hrdě zdokumentovat „pra-slovanské“ osídlení, a fakta z terénu před nimi spíš vypovídala o tom, že pradávní stavitelé měli blíž ke Germánům. Proto se lokalita „kujavských kopců“ ocitla trochu v nemilosti.
Ať už ale byli ti stavitelé odkudkoliv, obývali tyto kraje v době přibližně 5 000 let před naším letopočtem. V rozmezí přibližně pěti staletí pak zahájili budování těchto jinde nebývalých děl.
Pohřební mohyly? Některé z těchto zemních staveb tak nepochybně sloužily. Ale nejspíš ne úplně všechny. Jejich využití mohlo být rozmanité.
Postup jejich konstrukce dodnes prokazuje vysokou úroveň architektonických znalostí svých tvůrců, jejich schopnost používat jednoduchá zařízení pákového typu a též velmi dobrou organizaci práce.
S úplně přesnou datací staveb je to nelehké, ale většina piramid tu vyrostla zhruba o dvě tisíciletí dřív, než se začaly stavět pyramidy v Egyptě. Místní je nazývali żalkami nebo též grobami olbrzymów, hroby obrů. Původně jich v celé široké oblasti Pomořanska stály vyšší stovky, možná tisíce. Do současnosti jich ovšem přežilo jen pár tuctů. Většina byla rozebrána na stavební materiál, nebo poničena při rozorávání mezí. Zachovaly se jen ty, které stály hluboko v lesích. Pochlubit se jimi mohou již zmíněné Wietrzychowice, a také vesnice Gaj, Obałki, Śmieły a Osiecz Mały.
Velkou novinkou je potvrzení nálezu dalších osmnácti pyramid u vesnice Dolice. Tento čerstvý úspěch si připisují odborníci z katedry archeologie Štětínské univerzity. A hodně si od navázaného průzkumu lokalit slibují. Protože k čemu vlastně ty objemné a masivní podlouhlé piramidy sloužily, dosud úplně jisté není. Tedy – jisté to je a současně není.
Archeologické nálezy nejsou přímo v tělesech mohyl hojné. Objevené artefakty, střepy keramiky, ale naznačují přítomnost tzv. kultury nálevkovitých pohárů.
Už v 70. letech minulého století totiž profesoři Polské akademie věd v Poznani vykopávkami potvrdili, že ony valy jsou ve skutečnosti hroby. Každá předlouhá piramida, kterou zkoumali, v sobě chovala vždy po jednom jediném kostrovém hrobu. Muži, pohřbeném ve stoje.
Měli bychom o nich tedy hovořit jako o megalitických pohřebních mohylách. Jenže doktorka Agnieszka Matuszewska z katedry archeologie Štětínské univerzity – vedoucí týmu, který byl úspěšný v Dolicích – s tím úplně nesouzní. „Nemusely být nutně použity jen k pohřbívání mrtvých,“ říká. „U některých se jeví pravděpodobnější předpoklad, že šlo o místa uctívání, konání rituálů. Některé naopak naznačují, že šlo o hraniční body, vyznačující v terénu území té které komunity.“
Jen pro představu, jedna taková „komunita“ čítala přibližně deset rodin, a jejich osada měla jen asi jeden až dva hektary výměry. Lidé tedy obývali relativně malý prostor, který byl silně v nepoměru k velikosti megalitických staveb, které budovali.
Těm podlouhlým stavbám klidně můžete říkat hroby obrů, kujavské mohyly nebo „piramidy“. Ale za podívání určitě stojí.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
