První březnové dny už v Lucernu obvykle panuje příjemné předjaří. Místní jezdí do práce na kole a v parku u jezera začínají hrát aktivní „důchodci“ svůj oblíbený pétanque.
Jenže v okolních horách ještě stále vládne zima, což ovšem poznáte jenom tak, když se do nich vydáte. Není to vůbec složité. Stačí u hlavního nádraží nastoupit na parník, případně do trolejbusu.
Lodí až na sjezdovku
Na první pohled to vypadá, že blázni mají právě vycházky. Každou sobotu a v neděli nastupuje do parníku, který se vydává na svou pravidelnou cestu po jezeře, spousta lidí v přezkáčích a s lyžemi v rukou. Míří do Klewenalpu, komorního rodinného střediska s 40 kilometry sjezdovek.
Cesta lodí trvá zhruba hodinu, což mnoho z nich vyplní snídaní na palubě. Lyžaři vystupují v zastávce Beckenried na jižním břehu jezera, odkud je již lanovka dopraví do střediska Klewenalp.
Zdejší tratě nejsou náročné, zhruba půl na půl modré a červené sjezdovky, ale tím největším zážitkem – samozřejmě po plavbě lodí – je fantastický výhled na horský masiv Rigi.
A pak zase zpátky lodí do města. „Netušila jsem, že svět může být tak bláznivě krásný,“ netajila se svou euforií japonská novinářka Risa Obinata.
Cesta za draky
Pokud se první výlet nesl v duchu romantiky, ten druhý bude již ve znamení adrenalinu, zvlášť když fouká vítr a pořádně sněží, neboť vede na legendární horu Pilatus stojící doslova za humny. A pozor, není to žádný drobeček – měří 2 132 metrů (byť ve Švýcarsku, které se pyšní největší kolekcí čtyřtisícových vrcholů v Evropě, patří spíše mezi ty menší).
Ani se nechce věřit, že se jen o pár set metrů výše stále lyžuje.
Přes zimu nejezdí na Pilatus slavná zubačka (článek o nejstrmější ozubnicové železnici na světě najdete zde), takže je třeba využít kombinaci městské dopravy a lanovky.
Nejprve trolejbusem, pak kabinovou lanovkou a nakonec velkou prosklenou gondolou nazvanou „Dračí jízda“, do které by měli vstoupit jen ti, co netrpí závratí. Neboť je to skutečně pomalý dračí let.
Vzhůru do sněžného pekla
Pokud je dobré počasí, patří výlet na Pilatus mezi vysněné romantické zážitky. Pokud se ujme vlády vichřice, možná je lepší zajít v Lucernu do muzea Picassa. To jsme ovšem neudělali a tak jsme si užili dokonalou sibérii na vlastní kůži. A jen tak tak, že jsme v hotelu na Pilatu neuvízli na několik dní.
Už samotná cesta vzhůru připomínala výlet do pekla. Viditelnost na pár metrů a přívaly nového sněhu. Kde se jenom vzal, když o pár kilometrů dál už vládlo jaro?
Prosklená gondola s názvem Dračí jízda aneb trochu zimního adrenalinu
Nahoře však byla situace ještě horší. Vichr měl rychlost 130 kilometrů v hodině, zamčené dveře na terasu hotelu byly pro jistotu podepřené dvěma košťaty a několik korejských turistů, kteří zde trávili noc, se stále dokola dotazovalo, jak se ráno dostanou dolů. „Kdo ví, někdy tu hosté zůstanou i tři dny,“ strašila je servírka, roznášející podvečerní aperitiv.
Po stopách britské královny
Hotel na hoře Pilatus s fantastickým výhledem na Lucernské jezero (které se oficiálně jmenuje Jezero čtyř lesních kantonů) a panorama okolních hor je mimořádně oblíbený. Jezdí sem na školení nejrůznější firmy, pořádají se tu oslavy významných životních jubileí i svatební party.
Vyhlášená je hlavně historická restaurace „Queen Victoria“ evokující atmosféru Belle Epoque, neboť původní Grand hotel na vrcholku Pilatus byl otevřen již roku 1890. Dvacet dva let poté, co na vrchol vystoupila britská královna Victorie, nikoliv po svých, ale na koňském hřbetě.
A takto vypadala původní horská chata na vrcholku Pilatus.
Hotel na vrcholku Pilatus po noční sněhové vichřici
Slavná zubačka byla zprovozněna rok před dokončením hotelu, nicméně od konce listopadu do začátku května nejezdí, takže kdo chce na vrchol, musí vzdušnou lanovkou „Dragon ride“, která byla na místě staré lanovky z padesátých let otevřena v roce 2016.
Až přestane fučet
Moderní futuristické kabiny pro 55 lidí mají v obou čelních částech po šesti sedadlech, které nabízejí fantastický panoramatický výhled navozující pocit letu. Tedy pokud se zrovna venku nežení všichni čerti.
Druhý den ráno se počasí poněkud umoudřilo, takže bylo možné vylézt ven před hotel. Ale protože napadlo přes půl metru čerstvého sněhu, nedalo se vyzkoušet některou z oblíbených turistických cest, jež vedou na tři vrcholky nad hotelem, Tomlishorn, Oberhaupt a Esel. Naopak po chvíli se zase rozfoukal vítr a obsluha východ na terasu znovu uzavřela.
Výhled z hotelové postele na vrcholu
Duše Piláta Pontského
A tak raději mizíme dolů, protože předpověď počasí není vůbec optimistická. A brzy se potvrdí. Jen pár hodin poté, co sjedeme zpátky do Lucernu, dračí gondola přestává jezdit a Pilatus je opět uvězněn ve svém ledovém vyhnanství.
Ostatně po dlouhá staletí se obyvatelům Lucernu vůbec nedoporučovalo nahoru lézt, neboť podle jedné teorie zde žilo hned několik draků, zatímco podle druhé pověsti na vrcholu sídlila duše římského prefekta Piláta Pontského, který nechal ukřižovat Ježíše Krista. A tradovalo se, že bude proklet každý, kdo by ho rušil.
Může se hoditSáňkařská rozkoš První vlek a lanovka Muffin plný párků |
