1 / 23
Ostraha hranic je nedílnou součástí historie naší země. Jen se v průběhu staletí měnilo, před kým ji chránit. Zatímco železobetonové pevnosti bránily v průniku nepřátelům zvenčí, pozdější zátarasy a ploty stály v cestě těm, co se snažili uprchnout ven. Vydat se na místa dříve zapovězená dnes už zase můžete.
Autor: Profimedia.cz
Válka o rakouské dědictví zdaleka nešla podle plánů Vídně. Konflikt vyústil ve ztrátu Slezska, včetně pásu pevností dosud střežících severní hranice monarchie. Proto se za Marie Terezie začalo stavět nanovo, z našeho současného pohledu nelogicky „uvnitř“ státu. Pevnost Josefov ale hranici střežila.
Autor: Karelj, Creative Commons
Stejnou roli měla i barokní pevnost Terezín. Ta se do české historie bohužel zapsala s o dost tragičtějším poselstvím. Ne jako kriminál atentátníka, který vlastně nastartoval první světovou válku, ale jako obávaná věznice pražského gestapa za druhé světové války.
Autor: Hofman.jir, Creative Commons
Období konce první republiky je na našem území neoddělitelně spjato s budováním linií opevnění, železobetonových bunkrů. Linií, která se rozrostla na dobrých 1 500 kilometrů, protože Československo se rychle stávalo ostrůvkem v hnědém moři. Připomíná to například tvrz Hůrka u Králíků.
Autor: Profimedia.cz
Těch tvrzí, podzemím propojených pevnostních srubů, ovšem české pohraničí může nabídnout mnohem víc. V Orlických horách byste například neměli vynechat dělostřeleckou tvrz Bouda. Prohlídka části opevněného areálu v podzemí je docela syrovým zážitkem.
Autor: VitBaloun, Creative Commons
Prohlídka náchodské tvrze Dobrošov s průvodcem vám zabere 90 minut. Patřila mezi páteřní opevnění na severní hranici Československa, měla být jednou ze čtrnácti tvrzí na západ od Ostravy, coby součást pevnostní linie budované od roku 1935.
Autor: Profimedia.cz
Ochranou Libavského sedla, na východním výběžku Krkonoš, byla pověřena dělostřelecká tvrz Stachelberg. Dokončena podle původních plánů nakonec nebyla a ani se nedočkala skutečného bojového nasazení.
Autor: Profimedia.cz
Pěchotní srub MO-S 19 Alej rozhodně zaboduje už jen tím, že je kompletně vybavený. Muzeum československého opevnění v Darkovičkách na Hlučínsku, jehož je součástí, si rozhodně nechat ujít nesmíte. Mezi „bunkráky“ má legendární postavení.
Autor: Pudelek, Creative Commons
I jižní hranice má milovníkům železobetonových fortifikací co nabídnout. Klub vojenské historie Pevnost Mikulov dlouhodobě rekonstruuje pěchotní srub Svah, lehce ztracený v polích.
Autor: Harold, Creative Commons
Nejen krásy historického města a zapomenuté perly západomoravské renesance. V nedalekých lesích u Slavonic se nachází ucelený areál prohlídkové trasy československého opevnění. Když si správně načasujete návštěvu, prohlídku „řopíků“ budete mít i s akční ukázkou bojové techniky.
Autor: Profimedia.cz
A co se to děje u Znojma? Areál československého opevnění Šatov, ve správě Technického muzea v Brně, zahrnuje dva pěchotní sruby. Jeden z nich s přístupnou expozicí věnovanou opevnění na jižní Moravě můžete navštívit.
Autor: Pudelek (Marcin Szala), Creative Commons
Od dalšího lehkého opevnění, malého bunkru stojícího v těsném sousedství loveckého zámečku Pohansko za Břeclaví, se odpíchneme k další sérii opevnění a objektů. Těch, co už nestřežily hranice před nepřáteli zvenčí, ale spíš bránily zem před těmi, kteří z našeho území prchali za svobodou.
Autor: Profimedia.cz
Vysvětlit dnes dětem, že do rozsáhlých oblastí Novohradských hor, Českého lesa či Šumavy by se dřív nesměly podívat, a přiblížit jim, proč odtud vlastně zmizely samoty, ale také celé vesnice, kostely, kaple a poutní místa? To zkouší ve Skanzenu ochrany státní hranice Nové Hrady.
Autor: Czeva, Creative Commons
Další repliku železné opony najdete poblíž turistického přechodu Bučina–Finsterau. Dráty, signální stěna i strážní věž tu znovu ožívají jako memento doby, kdy Šumava nebyla místem pro výlety, ale přísně střeženou hranicí dvou světů.
Autor: Rosa-Maria Rinkl, Creative Commons
Muzeum železné opony ve Valticích je přímo v budově bývalé celnice nedaleko hraničního přechodu do rakouského Schrattenbergu. K vidění je tu nejen množství uniforem, zbraní a výstroje, ale také fotografií a dokumentů.
Autor: Palickap, Creative Commons
Rozhledna na Poledníku vznikla z někdejší věže vojenského zařízení elektronické ostrahy hranice, která umožňovala sledovat rádiový provoz hluboko dovnitř území Spolkové republiky Německo. V časech, kdy toto „přísně tajné“ zařízení fungovalo, nebylo možné navštívit ani blízké Prášilské jezero.
Autor: Huhulenik, Creative Commons
Nenápadný vrchol v Českém lese, který dnes působí spíš opuštěně. Jenže i Dyleň bývala důležitým bodem vojenského sledování hranice. Radarová stanice tu kontrolovala vzdušný prostor. Dnes z ní zůstává jen mrazivá připomínka doby, kdy se sem běžný smrtelník vůbec nedostal.
Autor: Profimedia.cz
Rozpačitý dojem plyne i z dvojvěží na Čerchově v Českém lese. Respektive z třicetimetrové vojenské betonové věže v sousedství s historickou kamennou Kurzovou rozhlednou. Se štěstím se odtud dá dohlédnout až do Alp.
Autor: Cerchov.JPG, Creative Commons
Zmizelé domy, zarostlé cesty a ticho, které působí až nepatřičně. Zhůří na Šumavě je jedním z mnoha míst, která musela ustoupit přísně střežené hranici. Celé vesnice tehdy zmizely z mapy, aby nic nepřekáželo v budování železné opony.
Autor: Jana Sekyrová, Creative Commons
Pohoří na Šumavě je dnes známé hlavně díky kostelu Panny Marie Dobré rady, který byl po letech znovu obnoven. Jen málokdo si dnes uvědomuje, že i toto místo, oblíbená zastávka cyklo-turistů, sdílelo osud zaniklých obcí v pohraničním pásmu, kam byl vstup dlouhá desetiletí zakázán.
Autor: Profimedia.cz
Tichá připomínka těch, kteří se pokusili překročit hranici a zaplatili za to nejvyšší cenu. Památník obětem železné opony u Chebu nenápadně, ale o to silněji připomíná, že tato zbytečná hranice nebyla jen symbolem rozděleného světa, ale i dějištěm skutečných lidských tragédií.
Autor: Lubor Ferenc, Creative Commons
Čížov v Národním parku Podyjí patří k místům, kde si podobu železné opony můžete představit velmi konkrétně. Dochovaný úsek drátěného zátarasu se strážní věží tu ukazuje, jak neprostupná hranice ve skutečnosti byla a koho vlastně ty zábrany měly udržet uvnitř.
Autor: RomanM82, Creative Commons
Nejen rozpadající se budovy rot pohraniční stráže a zátarasy. V Kvildě u mostu přes Teplou Vltavu objevíte i malý pomník Králi Šumavy Kiliánovi. Ale šířeji vlastně všem českým a německým převaděčům, kteří přísně střeženou hranici s nasazením života překonávali.
Autor: Richard Sekerak, Creative Commons
