Jste známý propagátor chůze a dlouhých treků. V srpnu ovšem máte v USA běžet vytrvalecký závod. Jak se z chodce stane běžec?
Jednoduše: rodinohodiny. Máme doma dvě malé holky a nechce se mi zmizet na tři měsíce nebo půl roku. Stýskalo by se mi. Běháním pokryji slušný úsek krajiny za kratší dobu. Přijde mi, že při větším fyzickém výkonu mám i smysly malinko ostřejší.
Jaký v tom ještě vidíte rozdíl?
Když si dám za cíl ujít 100 km za pět dní, tak to nejspíš bude nuda. Nemusím se na to chystat, jen si nasadím sluchátka a jdu. Bude to pět nevýrazných dnů v mém životě. Ale zaběhnout takovou vzdálenost na jeden zátah, to už je něco jiného. Člověk se pečlivě chystá, kouká na trasu, musí vědět, proč to dělá. Daleko víc to prožívá. Třeba při Krkonošské padesátce člověk proběhne polovinu pohoří za pět hodin a je to hezky strávené sobotní dopoledne.
Závod v šílené divočině prakticky nejde vzdát, protože není kudy z trasy mezi sopkami uhnout. Nejkratší cesta do civilizace je do cíle.
