Na československém kanálu ho sleduje přes 260 tisíc lidí, jeho anglická verze jich má víc než milion. Část svých příběhů vydal knižně pod názvem Kde všude jsem (ne)zemřel.
Co jste přežil, ale přitom málem nepřežil od vydání knihy vašich příběhů?
Málem mě ušlapali, když jsem se loni v červenci dostal v Iráku na smuteční událost šíitských muslimů zvanou Ašúra. Dodnes to nemám úplně vstřebané, protože dění tam je pro naše západní, nemuslimské vnímání neuvěřitelné a nepochopitelné.
Povídejte.
Do města Karbala zamíří jen během této akce miliony lidí. Všichni účastníci jsou v černých róbách a nejprve se třískají vší silou do hrudníku. Když se toto děje simultánně, je to, jako by každou sekundu dopadla bomba. Do toho zpívají, vlastně to není zpěv, byl jsem už opravený, že recitují smuteční elegie. Následně se začnou fackovat, někteří se plazí a snaží se o poranění obličejů, které pak mají komplet krvavé. A poslední den, na závěr, odehrává se to v noci, se převlečou z černé do bílé a mnozí z nich si začnou otvírat hlavy mačetami.
Festival Tinku se odehrává ve vnitrozemí v malé vesničce Macha, pět tisíc absolutně ožralých bolivijských mužů se bije pěstmi. Končí se zlomenými nosy, bez zubů, všude spousta krve a zvratků, každoročně tam lidé i umírají.
