Město ukryté vysoko na svazích And a obklopené mlžným pralesem. Po staletí bylo symbolem nedostupnosti. Machu Picchu vzniklo záměrně stranou hlavních cest. Inkové jej postavili tak, aby zůstalo skryté před vetřelci i před časem. Právě izolace, dramatická poloha a obtížná dostupnost jsou dodnes součástí jeho kouzla i ochrany.
Návštěva Machu Picchu navíc není žádným rychlým výletem. Většina návštěvníků této destinace přilétá do Limy, pokračuje vnitrostátním letem do Cusco, několik dní se aklimatizuje ve vysoké nadmořské výšce a teprve poté míří do hor.
Právě tato „pomalost“ byla dosud přirozeným filtrem masového turismu. Otevření letiště v Chinchero má ovšem tuto cestu výrazně zjednodušit. Podle kritiků až příliš.
Potíže pod Machu Picchu neustávají. Oběťmi jsou jak turisté, tak i místní |
Myšlenka postavit letiště v Chinchero se objevila už v roce 1978. Tehdy ji ale na dlouhá léta zastavil vnitřní ozbrojený konflikt v Peru. K projektu se stát vrátil až v roce 2011, kdy tamní obyvatelé souhlasili s prodejem pozemků a o rok později prezident Ollanta Humala podepsal zákony umožňující vyvlastnění půdy. V roce 2017 oznámil tehdejší prezident Pedro Pablo Kuczynski oficiální zahájení projektu a samotná výstavba se rozběhla v roce 2019.
Po letech zpoždění, změn harmonogramu a obvinění z korupce má nyní letiště konečně začít fungovat. Jeho horliví zastánci mluví o pracovních místech a příjmech z turismu. Kritici ale upozorňují na cenu, kterou za to Posvátné údolí může zaplatit. „Rodiny v okolí Chinchera prodávají pole, malé farmy mizí a nahrazuje je zástavba,“ říká průvodce Luis Flores, který v údolí vyrostl. „S desítkami přistávajících a vzlétajících letadel se tato krajina nevyhnutelně změní.“
Podle místních jsou ohroženy vodní zdroje, tradiční zemědělství i dosud neprozkoumaná archeologická naleziště, která mohou ležet přímo pod novou infrastrukturou.
Na hraně únosnosti
Region přitom naráží na limity už dnes. Silnice do Cusca kolabují, některé obce hlásí nedostatek vody a systém nakládání s odpady je přetížený. „Nejde jen o počet turistů, ale o to, jak je celý systém řízen,“ říká průvodce Efrain Valles Morales, který v údolí pracuje přes pětadvacet let. Obavy sdílí i UNESCO, které dlouhodobě upozorňuje, že špatná správa by mohla ohrozit status Machu Picchu jako památky světového dědictví.
Peru už dnes omezuje denní počet návštěvníků, aby ochránilo křehkou citadelu. Letiště, které se má letos otevřít, však může celý systém dostat pod bezprecedentní tlak a stát se symbolem širšího problému overturismu. Jak zpřístupnit jedno z nejcennějších míst světa, aniž by se proměnilo v pouhou atrakci a ztratilo svou kulturní i přírodní rovnováhu nejen pro návštěvníky, ale především pro lidi, kteří v této krajině po generace žijí?
Takovou otázku si pokládají například i Benátky, v nichž masový turismus přispívá k vylidňování historického centra. Město už muselo zavést vstupné pro jednodenní návštěvníky. Podobné potíže řeší i Barcelona, kde tlak turistů zvyšuje ceny bydlení a mění charakter celých čtvrtí.
Na seznamu často zmiňovaných lokalit je i Tádž Mahal, kde masová návštěvnost urychluje chátrání památky. V Evropě se k nim přidává například Santorini, ostrov, jehož infrastruktura naráží na limity během hlavní sezony.
Machu PicchuIncká citadela z 15. století ležící vysoko v Andách na okraji amazonského pralesa. Sloužila pravděpodobně jako královské a duchovní centrum. Proslula precizní kamennou architekturou bez malty a promyšleným hospodařením s vodou. Od roku 1983 je památkou světového dědictví UNESCO. Posvátné údolíOblast podél řeky Urubamba, která tvořila zemědělské a správní srdce incké říše, je posetá inckými památkami a zároveň zůstává živou krajinou, kde místní komunity hospodaří po generace. Dodnes se zde využívají terasovitá pole, zavlažovací systémy i tradiční pěstování kukuřice a brambor. |
