Sice kdysi chránily před nájezdy nepřátel, ale s rozrůstáním města začaly město dusit. Škrtit ve stavebním rozvoji. Metropole na Seině se tak pustila do bourání svých vlastních hradeb, aby mohla dál růst. Celkem se bouralo sedmkrát.

Autor: 0x010C, Creative Commons

To přelomové poprvé se odehrálo v roce 1670, za vlády Ludvíka XIV. Uvolnil se tím prostor pro první slavné bulváry. Poslední hradby, novodobější vojenské opevnění takzvaných Thiersových hradeb, pak bylo rozebráno v roce 1919.

Autor: 0x010C, Creative Commons

Pro vlastní růst pařížské metropole, vznik povědomě zakulaceného centra města obklopeného jednotlivými arrondissementy, jak je známe dnes, ovšem bylo nejvýznamnější bourání takzvaných Fermiers généraux – Vnějšího prstence hradeb. Odehrálo v roce 1860.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Uvolněný prostor po valech, příkopech a hradbách dlouho prázdný nezůstal. Souběžně s demolicí Vnějšího prstence opevnění totiž byla zahájena stavba speciální městské železnice. Oficiálně nesla pojmenování Chemin de fer de Petite Ceinture, tedy Malý železniční okruh.

Autor: Chemin de Fer de Petite Ceinture de Paris - 1918, Creative Commons

Inženýrsky, technicky i svým celkovým provedením to bylo dílo naprosto mimořádné. Coby zázrak moderní techniky na dlouho stvrdila železnice Malého okruhu, Petite Ceinture, reputaci Paříže coby přední evropské metropole.

Autor: Mbzt, Creative Commons

Petite Ceinture zaujala též tím, že ji z vlastních prostředků budovaly samy jednotlivé železniční společnosti. Propojily tím izolované tratě a nádraží po obvodu staré Paříže. A koleje na místech bývalých hradeb vlastně vytvořily předěl mezi „starou“ a „novou“ Paříží.

Autor: Jeanne Menjoulet, Creative Commons

Zajímavostí rovněž bylo, že původním účelem Petite Ceinture nebyla ani tak osobní doprava, ale především přesuny zboží a vojenské využití. Francouzská armáda potřebovala rychlé spojení mezi jednotlivými nádražími a možnost rychle přesouvat vojáky i materiál kolem města.

Autor: Jeanne Menjoulet, Creative Commons

Že se pokládka dvaatřiceti kilometrů kolejí vyplatila, to se ukázalo už záhy po dokončení tratě. Během francouzsko-pruské války v letech 1870–1871 byla Paříž po čtyři měsíce obléhána. Železnice významně pomáhala se zásobováním.

Autor: Dinkum, Creative Commons

Když byla otevřena lidem – poprvé v roce 1862, ale skutečně využívána začala být až v letech poválečných – změnilo to zásadním způsobem život ve městě. Vysvětlovat funkci Petite Ceinture se může zdát poněkud bláhové, ale tenkrát v podstatě definovala to, čemu se dnes říká hromadná doprava.

Autor: Hadonos, Creative Commons

Tato trať nesloužila pro spojení okraje města s centrem, ale pro rychlé cestování okolo, po obvodu Paříže, a propojení jednotlivých předměstí mezi sebou. Před vybudováním Petite Ceinture v Paříži existovaly pouze radiální tratě, které se sbíhaly do center hlavních nádraží a mířily ven z města.

Autor: Didier Duforest, Creative Commons

Takže pokud se chtěl dělník nebo obchodník dostat z jedné čtvrti na okraji do druhé, musel velmi složitě a zdlouhavě cestovat přes přeplněné historické centrum. Cesta ze západní Auteuil do Ménilmontant na východě trvala přes dvě hodiny. Zkuste si to každý den!

Autor: Chabe01, Creative Commons

Po vybudování železnice se doba cesty zkrátila na 20 až 30 minut. A to ve „špičce“ jezdily osobní vlaky v obou směrech každých deset minut. Bylo to fantastické. Už nezáleželo na tom, jak daleko od centra bydlíte, když poblíž staví vlak Malého okruhu.

Autor: Akiry, Creative Commons

Železnice propojila „pracovní sílu“ z chudších dělnických čtvrtí na severu a východě s „nabídkou práce“, průmyslovými oblastmi na jihu a západě. Tisíce lidí se tak vůbec poprvé mohly pohodlně a levně dostat za prací v rozumném čase.

Autor: Celette, Creative Commons

Pro Pařížany měla trať obrovský význam v zásobování. Na městskou síť navazovala například jatka v La Villette nebo sklady stavebního materiálu a továrny. Do města díky ní proudilo jídlo a zboží, aniž by nákladní povozy ucpávaly ulice. Dáma na Seině si mohla dovolit štíhlé ulice.

Autor: EllenCherryCharles, Creative Commons

V době své největší slávy přepravovala Petite Ceinture desítky milionů cestujících ročně. Ten absolutní rekord její výkonnosti se pojí s rokem 1900 a přepravou lidí v časech Světové výstavy. Po trati se jich tenkrát přepravilo 39 milionů.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Ten rekord byl ovšem také tím posledním vrcholem, kterého Petite Ceinture dosáhla. Konkurence jí vyrostla pod povrchem. Metro. Nová podzemní doprava nabídla ještě rychlejší a pohodlnější spojení přímo s celým městem.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Druhdy slavná Petite Ceinture začala ztrácet cestující. Osobní doprava na většině okruhu skončila k 23. červenci 1934. Některé úseky však ještě dlouho sloužily nákladní dopravě. To však postupnému úpadku zabránit nedokázalo.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Jedinou výjimkou byl krátký západní úsek, takzvaná Ligne d’Auteuil, kde se osobní vlaky udržely podstatně déle, aby byl v 80. letech 20. století tento segment integrován do moderní příměstské sítě RER C.

Autor: Nenea hartia, Creative Commons

Během druhé poloviny 20. století si divoká příroda postupně podmanila většinu z dvaatřiceti kilometrů délky opuštěné trati. Na kolejích vyrostly stromy, keře. Je to džungle, zelená tepna. Jeden z nejzajímavějších městských biotopů v Paříži.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Petite Ceinture „nejezdí“, ale svou roli tak pořád ještě má. Když o její existenci víte, otevírá se vám tu docela nová cesta po Paříži. A taky docela neobvyklé pohledy na francouzskou metropoli. Okružní železnice prochází pod některými slavnými pařížskými bulváry a v blízkosti významných památek.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Stanice na Petite Ceinture byly navrhovány v různých architektonických stylech a často měly velmi reprezentativní podobu. Mnohé z nich dodnes stojí, i když jsou zarostlé vegetací nebo přestavěné na kavárny a kulturní prostory.

Autor: Nenea hartia, Creative Commons

Na trati se nacházejí desítky tunelů, mostů a viaduktů, které překonávaly členitý terén Paříže. Některé koridory vedou hlubokými zářezy v uměle vytvořených kaňonech. Jiné se zvedají nad okolí vysokými náspy. Mimořádné jsou však všechny.

Autor: David Fleg, Creative Commons

Skrytý svět opuštěné dráhy zůstává stranou konvenčních vyhlídkových tras. Zahraniční turisté o ní často vůbec nemají zdání, tlačenice tu určitě nezažijete. Přitom je ideální k objevování tajemných zákoutí města.

Autor: Celette, Creative Commons

Na několika místech byla Petite Ceinture v posledních letech zpřístupněna veřejnosti jako park nebo pěší stezka. Zcela legálně a bez obav se dá projít devět různých úseků. Asi ten nejpopulárnější a nejdelší úsek najdete v 15. obvodu, poblíž parku Parc Georges Brassens.

Autor: Skililipappa, Creative Commons

Ale i v arrondissementech 12., 13., 14., 16. nebo 20. najdete přístupné části. S chodníčky, lavičkami, naučnými cedulemi. Všechny nabízejí kombinaci industriální památky, historie a městské zeleně.

Autor: Chabe01, Creative Commons

Stanice Rue d’Avron patřila k nejhlouběji položeným zastávkám na celé trati. Nacházela se v hlubokém zářezu a cestující se k nástupištím dostávali po dlouhých schodištích. Dnes její opuštěné prostory připomínají spíše stanici metra než někdejší železnici.

Autor: Gaël Chardon, Creative Commons

V oblasti Parc Montsouris vede trať několika tunely a mosty, které patří k technicky nejzajímavějším částem okruhu. Inženýři museli překonat složitý terén i rychle rostoucí městskou zástavbu. Výsledkem je mimořádně členitá a fotogenická železniční krajina.

Autor: jmgobet, Creative Commons

Na některých místech lze dodnes najít původní kolejnice, návěstidla nebo zbytky zabezpečovacího zařízení. Tyto detaily připomínají, že ještě před několika desítkami let zde panoval čilý železniční provoz. Pro milovníky historie jde o mimořádně cenné technické dědictví.

Autor: Céline Harrand, Creative Commons

Opuštěná železnice Petite Ceinture si vydobyla oblibu mezi fotografy, filmaři i milovníky industriálních památek. Zarostlé koleje, zrezivělé mosty a prázdná nástupiště vytvářejí atmosféru, která v centru evropské metropole působí téměř neuvěřitelně.

Autor: Jeanne Menjoulet, Creative Commons

Našince asi hned při pohledu na posprejované stěny a temná zákoutí napadne, jak moc asi bezpečno tu je. A jestli je opravdu dobrý nápad vydat se po Petite Ceinture na procházku. Odpověď však příjemně překvapí.

Autor: 0x010C, Creative Commons

Ty oficiálně veřejnosti přístupné úseky okružní trati jsou v podstatě trochu jiným městským parkem a z hlediska kriminality nepředstavují žádné zvýšené riziko. Spravuje je pařížská radnice. Na noc své brány zamykají, takže zde nepřespávají bezdomovci ani se zde nescházejí „problémové“ skupiny lidí.

Autor: 0x010C, Creative Commons

Během dne zde potkáte místní pejskaře, rodiny s dětmi, běžce a lidi čtoucí si na lavičkách. Panuje zde velmi klidná atmosféra. Vlastně je to vítaná příležitost poznat poněkud uspěchanou Paříž „jinak“.

Autor: Guilhem Vellut, Creative Commons

Opuštěná trať se stala symbolem proměn Paříže a důkazem, že i velké dopravní stavby mohou po čase ztratit svůj význam. Z kdysi strategické tepny se stalo místo klidu, přírody a vzpomínek. Její příběh dokonale ilustruje neustálý vývoj moderního města.

Autor: Guilhem Vellut, Creative Commons

Zapomenutý svět železnice. Po Malém okruhu obejdete centrum Paříže pěšky