Většina našinců má Lotyško díky sovětské nadvládě zaškatulkováno východně, ale je na severu. Převážně rovinatý terén pak může vzbudit dojem, že jde o takovou tu nudnou placku, ale to rozhodně není.
Hlavně v povodí "národní" řeky Daugavy je spousta romantických scenérií, nehledě na krásy, které nabízejí hned tři národní parky. Leží na různých místech a každý má úplně jiný charakter.
Pro Gauju jsou typická údolí, skalní převisy a lužní lesy. Kemeri nabízí minerální prameny a řadu vzácných rostlin. A žije tu pro nás exotický tvor - los.
Slitere u mysu Kolka se vyznačuje zalesněnými valy, které dřív tvořily břeh Baltského moře. Najdeme zde i jezera ledovcového původu, kupodivu i na pobřeží, kde vznikala přepažením okolního moře.
Lotyši jsou na svou krajinu pyšní a snaží se jí navrátit původní krásu. Za totality ochrana přírody nepatřila mezi priority, ale po získání samostatnosti je opět v kurzu.
Místním pahorkatinám Lotyši říkají (na naše poměry poněkud odvážně) vysočiny. Nejvyšší vrchol Gaizinkalas má 312 metrů. Najdeme je ve Vidzemské a Latgalské oblasti.
Téměř polovina Lotyšska je pokrytá lesy
Národní hrdost
Lotyšsko je takzvaným prostředním dítětem pobaltských států. Geograficky i rozlohou. Má však po Švédsku a Finsku největší pás nížinných smíšených lesů v Evropě.
Zalesněno je 40 procent území celého státu. V lesích běžně žijí divocí kanci, hnědí medvědi, rysové, vlci a losi.
Lotyšsko je také domovem bílého čápa - žije jich tu šest a půl tisíce párů, což je šestkrát více než v celé západní Evropě.
Mým průvodcem po Rize a okolí byl osmnáctiletý student Janis, který se ukázal být velkým vlastencem.
"Štve mě, že si nás cizinci kvůli anglickému názvu Latvia pletou se sousední Litvou. Hodně si jich taky myslí, že jsme Rusové, přitom těch tady nežije ani čtvrtina," vypráví.
Podle oficiálních údajů je v Lotyšsku 28 procent obyvatel Rusů. V zemi jsou značně diskriminováni. Asi polovina z nich nemá lotyšské občanství a volební právo. A lotyšská vláda na ně vyvíjí tlak, aby se vystěhovali.
Horlivý Janis, kterému byl v době rozpadu sovětského bloku jeden rok, zapáleně vypráví o tom, proč Lotyši nemají Rusy rádi:
"O tom, jak je milujeme, můžou vyprávět pamětníci, co nacisty vítali jako osvoboditele, protože pro nás byl vždycky Stalin ještě větší parchant než Hitler. Strejda patřil k ´lesním bratrům´, partyzánům, co bojovali proti bolšánům až do půlky šedesátejch let! Ne hubou, zbraněmi, tak dlouho jim žádný národ nevzdoroval! Přestože všem bylo jasný, že je dřív nebo později vojáci dostanou, ani jeden nezradil nebo toho nenechal."
Mladík pronášel svůj monolog s velkým zápalem a oprávněnou hrdostí, kterou jsem mu tak trochu záviděl.
Ve filmovém městečku se stále natáčí druhá světová válka
Lotyšský krokodýl
I kdybych chtěl po jeho slovech zapomenout na historii, není to možné. Dalším bodem výpravy bylo filmové městečko, v němž se zastavil čas.
Tady se stále natáčejí scény z pouličních bitev druhé světové války. Kulis tady moc není. Zato budovy, ulice, mosty, části silnic - to všechno je na pohled ve stejném stavu od konce války.
Filmaři to tady mají rádi. Míst, kde kvůli bojovým scénám nemusejí stavět mnoho kulis, je málo. Ve zdejším skladu filmových rekvizit jsou navíc motorky, auta, obrněná vozidla a dokonce lokomotiva ze 40. let minulého století.
Jednu lotyšskou filmovou postavu známe dobře i v Česku. Skutečný Krokodýl Dundee se jmenoval Arvids Blumenfelds a pocházel z Lotyšska. Jeho přezdívka Dundee je prý zkomoleninou jeho rodiště, Dundagy. Do Austrálie emigroval a podle průvodce Janise opravdu lovil krokodýly.
I když tuto zajímavou informaci beru s mírnou nadsázkou, je fakt, že město Dundaga v roce 1996 postavilo na památku nejslavnějšího místního rodáka na náměstí třímetrovou sochu krokodýla.
Pohled na Rigu ze stejnojmenného hotelu v centru města
Přemysl a Babička
Lotyško se může pochlubit i historickými památkami. Nejvíce je jich v Rize. Podle archeologických nálezů tu existovalo opevněné sídlo už ve druhém století našeho letopočtu.
Oficiálně se vznik města datuje k roku 1201, kdy biskup Albert založil hrad. Záhy se Riga stala opěrným bodem pro nájezdy řádu německých rytířů do Pobaltí a později i členem Hanzy, spolku osmdesáti obchodních měst rozesetých po kontinentu.
Činnost řádu německých rytířů podporoval i český král Přemysl Otakar II. Po něm je ostatně pojmenován Kaliningrad (Královec), který v roce 1255 založil.
Českou stopu v těchto končinách najdeme i později. Dcerou posledního kuronského vévody Petra Birona, majitele ratibořického panství, byla totiž kněžna Kateřina Zaháňská, důvěrná známá z Babičky Boženy Němcové.
Riga má několik dominant. K těm nejvýznamnějším patří kostel Svatého Petra s dřevěnou věží vysokou 123 metrů. Je z ní úchvatný výhled na město a až nahoru se dá vyjet výtahem.
V katedrále Rižský dóm (Rigas doms) ze 13. století najdete čtvrté největší varhany na světě s 6 768 píšťalami.
Nejznámější dominantou lotyšské metropole je ale socha Svobody.
Socha Svobody v centru Rigy
Problémy sochy Svobody
Historie tohoto památníku jako by kopírovala osudy celého Lotyšska. Odhalena byla v roce 1935 v době krátké samostatnosti země. A měla symbolizovat mladý, svobodný, nezávislý stát.
O pět let později Sovětský svaz Lotyšsko anektoval, desítky tisíc lidí poslal do gulagů nebo rovnou na smrt. A z Lotyšska se stala sovětská socialistická republika.
Symbolika sochy Svobody v Rize narůstala. A překvapivě přežila komunistické vládnutí. Nahoře je socha, která představuje Svobodu, a ve vzpažených rukách drží tři pěticípé hvězdy.
Jenže to nebyly komunistické hvězdy, jak se oficiálně zdůvodňovalo, ale symboly tří oblastí Lotyšska - Kurzeme, Vidzeme a Latgale.
Za dob velkého Sovětského svazu o památníku koloval hořký vtip - že je to ve skutečnosti cestovní kancelář, protože každý, kdo k němu položí květiny, obdrží zdarma jednosměrnou jízdenku na Sibiř.
Pro Lotyše je to jeden z největších národních symbolů, také kolem něj chodí čestná stráž.
Tento význam si, bohužel, neuvědomují někteří turisté. Opilí Britové si z ní nedávno v noci dokonce udělali veřejný pisoár, což vyprovokovalo ministra vnitra k tomu, že je nazval národem prasat!
V místní tržnici levně nakoupíte i lotyšský med
Tržnice v hangáru
Ve výčtu zajímavostí nelze opomenout největší trh v Evropě umístěný v bývalých leteckých hangárech. Prodávají tam všechno možné, od pečiva, čerstvých ryb či dalších poživatin až po oblečení známých módních značek.
Všude vládne neuvěřitelný mumraj. Místní sem chodí nakupovat kvůli výhodným cenám, turisté sem jdou i za nevšední atmosférou.
Pravou perlou architektury, vzdálenou kousek od centra, je secesní čtvrť, kterou tvoří několik bloků ulic. Nejvíc domů navrhl ruský architekt Michail Ejzenštejn (otec proslulého režiséra) koncem devatenáctého století.
Některé prošly rekonstrukcí, ale mnoho z nich bohužel chátrá a na jejich opravu nejsou peníze.
Významu Rigy hodně napomohl summit NATO, který se tu konal předloni. Mnozí obchodníci se kvůli němu naučili alespoň základy angličtiny.
Všude mluví lotyštinou, což je poslední z dvou používaných jazyků baltské indoevropské skupiny. Porozumět jí ovšem dost dobře nelze, což může být problém zvlášť na venkově. Domluvit se však dá rusky.
Mnoho lázeňských domů v Jurmale chátrá, na opravu nejsou peníze
Šviháci lázeňští
Na břehu Rižského zálivu, který se vine jako had 30 kilometrů, se rozkládá lázeňské město Jurmala. Od roku 1812, kdy sem zavítali velitelé ruské armády, aby si u moře vylepšili zdraví, se stalo výletním místem i pro obyvatele metropole.
Stavěli si tu první domky, a protože jim šlo jen o sezonní pobyt, převážně ze dřeva. Až později v okolí objevili termální prameny a z víkendového městečka se stalo lázeňské.
Na hlavní třídě vyrostly jako houby po dešti hotely, sanatoria, zotavovny, ale i restaurace či kasina sloužící k pobavení lázeňských hostů.
Konglomerát stylů a materiálů dal vzniknout originálnímu architektonickému slohu, ojedinělému nejen v těchto končinách. Všude je také hodně zeleně. Dojem z nádhery kazí pohled na mnohé opuštěné domy.
V blízkém okolí je i národní park Kemeri, kde sirné prameny léčí revmatismus, dermatologické potíže či zrak.
Mořští vlci mají k dispozici jachetní přístav, kde lze za výhodný peníz najmout loď a vyrazit za dobrodružstvím.
Může se hodit
Místní zajímavosti V Rize je pamětní místo, kde měl být už v roce 1510 postaven saskými kupci první vánoční stromek na světě. Tato tradice jinak vznikla v Německu až o více než čtyři sta let později. |
