

Mezi příznivci urbexu je Petrova Gora pojem. Zde se tyčí opuštěný monumentální památník, který patří k ikonám pompézního brutalismu, jehož vlna během hospodářského boomu zachvátila někdejší Jugoslávii. Přitažlivé okolí a snadná dostupnost autem představuje výzvu k zajímavému výletu.
Autor: Dragoncello, Getty Images
Nepříliš rozlehlé pohoří Petrova Gora leží jihovýchodně od Karlovce. Z dřívějšího hlavního tahu na Jadran, po kterém dnes cestovatelé míří k Plitvicím, je vzdáleno zhruba dvacet kilometrů.
Autor: Marko Ivkovic, Getty Images
Nejvyšším bodem je Veliki Petrovac (512 metrů). Ihned vedle něj se za silnicí nachází Mali Petrovac (507 metrů). Právě na něm se tyčí kultovní památník. Oba vrcholy jsou součástí jedné hory, proto se často u lokality památníku objevuje jak Petrova Gora, tak Petrovac.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Památník symbolizoval hrdinství v boji proti fašismu za druhé světové války, vzdával hold padlým partyzánům a také demonstroval „bratrství a jednotu“ národů Jugoslávie. Nyní je mementem jejího rozpadu, ve kterém nebohý památník sehrál také svoji roli.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Od počátku památník poskytoval kulisu pro politické manifestace, které se obvykle nesly v poklidném a mírovém duchu. Až na jednu výjimku.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Dne 4. března 1990 se tam sešly desetitisíce účastníků masového mítinku. Jednalo se takřka výhradně o Srby. Shromáždění, které se zapsalo do dějin jako jeden z milníků před definitivním rozpadem Jugoslávie, se zpočátku drželo antifašistické linie.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Pak se ale manifestace rychle zvrtla. Došlo ke konfliktům mezi členy Svazu antifašistických bojovníků a příznivci Srbské demokratické strany, zfanatizovaný dav současně skandoval hesla jako „Zde je Srbsko“ a „Zabijeme Tudjmana“.
Autor: Dragoncello, Getty Images
Cesta k válce se zvolna otvírala. Každá ze stran úspěšně přikládala polínka do ohně, aby se ještě více rozhořel. Válka také zdevastovala památník. Ani pak se o něj dlouho nikdo nestaral.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Z památníku se stala ruina. Tu objevili vyznavači urbexu, neboť opuštěné domy či fabriky jsou oproti památníku už z letmého pohledu slabou konkurencí.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Pompézní památník zde nevznikl náhodou. V červnu roku 1941 se poblíž sešli členové ilegální Komunistické strany Chorvatska. Následně ve zdejším regionu vypuklo protifašistické povstání.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Příští rok pak během pokusu o průlom z obklíčení zhruba 300 místních Srbů ozbrojených pouze vidlemi zaútočilo na ustašovskou pevnůstku zbudovanou přímo na vrcholu Velkého Petrovce.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
„Památník povstání lidu Banije a Kordunu“, jak zněl jeho oficiální název, tvořil ústřední objekt vzpomínkového parku, který zahrnoval i partyzánskou nemocnici, jejíž pozůstatky se ukrývají v hlubokých lesích jihozápadně od památníku.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Autorem projektu památníku je Vojin Bakić. Ten se narodil do etnicky srbské rodiny v Bjelovaru. Odborníci ho řadí do skupiny nejvýznamnějších chorvatských sochařů 20. století.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Díla Vojina Bakiće často měla prorežimní charakter. Proto se během poslední války a těsně po ní mnohdy stala terčem vandalismu. Jeho sochy však zároveň zdobí města v západní Evropě. A díky posmrtné retrospektivní výstavě v Záhřebu se před deseti lety opět vrátil mezi chorvatskou elitu.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Výstavba památníku se protáhla zhruba na deset let. Slavnostního otevření se dočkal 4. října 1981. Dokončovací práce však probíhaly ještě následující rok. Na památníku se nešetřilo, použity byly výhradně prvotřídní materiály a kvalita provedení vzbuzuje obdiv i dnes.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Památník byl opláštěn drahými plechy z nerezu. Ty, co byly snadno přístupné, byly rozkradeny. Navenek se zdá památník nepřístupný, snahy o zajištění objektu před nezvanými návštěvníky tu evidentně byly.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Vzrůstající popularita památníku se promítla například do zabezpečení výtahových šachet. Na tvrdé jádro přívrženců urbexu však v přilehlém okolí čekají další „pecky“, jako třeba obří podzemní labyrint vojenské radiostanice Magarčevac, který zbudovala Jugoslávská lidová armáda.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Nejfotogeničtější zákoutí památníku odhalí pohledy na jeho schodiště. To je skutečně umělecké dílo. Koncepce památníku byla hodně zajímavá, protože se jednalo o víceúčelový objekt.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Uvnitř sídlila správa vzpomínkového parku Petrova Gora, část prostor zahrnovala knihovnu s čítárnou. Většinu interiéru památníku zabrala expozice věnovaná antifašistickému povstání.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Střecha sloužila jako vyhlídková plošina, odkud se otevíralo fantastické panorama. Areál památníku doplňovalo rekreační zázemí. Ročně památník navštívilo okolo šedesáti tisíc turistů. My jsme na úzké silnici, co se odvážnými serpentinami klikatí nahoru, nejprve v půli června potkali dva české motorkáře.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Celkově tam bylo dost pusto. Na mamutím zarostlém parkovišti u rozbitých designových lamp stálo pouze auto s německými turisty. Pak se z blízké prašné cesty vyřítil džíp s holandskou značkou. Později sem ještě přibyli mladí Rakušané a pár domácích návštěvníků.
Autor: Dragoncello, Getty Images
Jinak tady vládlo ticho a prázdno. Kromě příznivců urbexu se sem stahují různí dobrodruzi. Specifickou skupinou jsou pak turisté z mnoha koutů bývalé Jugoslávie, které spojuje nostalgie po bývalém společném státě.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Graffiti na zdech potvrzují návštěvy fotbalových chuligánů i existencí z šedé zóny. A zapomenutý reklamní banner na provizorním baru podává důkaz, že občas se tu konají akce.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Na Petrovci se stále odehrávají památeční shromáždění. Do několikatisícových mítinků však mají hodně daleko. Svoje vzpomínkové srazy tu mají jak příznivci jugoslávského partyzánského odboje, tak veteráni války za nezávislost Chorvatska, neboť tenkrát tu také probíhaly bojové operace.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Blednoucí povadlé věnce v kulise zdevastovaných budov a zarostlých chodníků působí dost bezútěšně, a ještě zvýrazňují mrazivou atmosféru tohoto místa.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Rekonstrukce památníku do původní podoby je asi nemožná. Nicméně se v Chorvatsku příležitostně objevují iniciativy, které usilují alespoň o jeho ochranu.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Pro cizince standardně znamená návštěva Petrovy Gory pouze obhlídku památníku. Od parkoviště ale vede značená stezka na Veliki Petrovac. Tady už Petrova Gora uchvátí svojí přírodou.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Petrova Gora patří mezi chráněné ptačí oblasti. Dále tamní nedozírné listnaté lesy poskytují například domov kočce divoké. Díky minimálnímu světelnému smogu rovněž láká astronomy.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Vrcholové plošině vévodí louka se zakonzervovanými zříceninami středověkého kláštera svatého Petra ze 14. století. Klášter patřil katolickému Řádu svatého Pavla Prvního Poustevníka.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
S tureckým nebezpečím se klášter změnil na pevnost. A zůstal jí i po obsazení území Osmany. Po vyhnání Turků přestavěný klášter opět změnil majitele, ovšem pořád sloužil vojákům.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Během druhé půle 18. století zdejší vylidněný kraj osídlilo pravoslavné obyvatelstvo. Tehdy byl na základech bývalé klášterní svatyně zbudován skromný ortodoxní kostelík Seslání Ducha svatého.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Za parkovištěm pokračuje prašná komunikace k místu s tajuplným názvem Kraljev Grob (Králův hrob). Okolo cesty počátkem léta kvetou kaštanovníky seté (jedlé), které jsou ozdobou přilehlých přírodních porostů. Ty jsou zároveň eldorádem pro houbaře.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
U Králova hrobu dešifrujeme původ jména pohoří. Tu se roku 1097 odehrála bitva na Gozdu (Hvozdu), jak se dříve horstvu říkalo. V ní se střetla uherská vojska s chorvatskými.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Bitva skončila porážkou Chorvatů. A padl v ní i král Petar Svačić (nově Snačić). Jednalo se o posledního vladaře na chorvatském trůnu, který byl domácího původu. Pak už byl jen krůček k personální unii s Uhrami. Dále Chorvatsku vládli pouze cizí panovníci.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Mezi lidmi se tradovalo, že krále pohřbili na místě, kde zemřel. A po staletí si z generace na generaci předávali jeho polohu. Proto tam spatříme symbolický králův hrob a podle jeho jména pohoří získalo název Petrova Gora.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Cestou na Petrovu Goru mineme myslivecký dům Muljava se stylovou restaurací, který poskytuje rovněž ubytování. Muljava je zároveň turistickým uzlem s výletištěm.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
U křižovatky cest se před mysliveckým domem krčí pomník, který připomíná ustanovení první lesní správy. To se odehrálo roku 1795. Naproti se zase tyčí obří dřevěná socha krále Petra Svačiće. A značka odtud výletníky přivede k fragmentům římské cesty.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Když jsem shromažďoval poklady k výletu, tak mě poblíž mysliveckého domu hodně zaujaly starší snímky povedené naučné stezky zasvěcené zdejší přírodě. Ta se visutými úseky klikatila nad hlubokým korytem potoka.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Mezitím však chodník ztrouchnivěl, infopanely se rozpadly a trasu stezky zavalily stromy. Stezka tak doopravdy názorně prezentuje sílu přírody.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz
Tady stezka končila. Hromada troudu a rozloženého dřeva jsou zřejmě zbytky altánku. U nás již podobně dopadlo několik dřevěných rozhleden, které byly před časem zbudovány s velkou pompou i tučnými dotacemi, a nyní zcela zchátraly.
Autor: Zdeňka Fenclová, pro iDNES.cz
Nedaleko se u silnice poblíž vesnice Radonja ukrývá starý vodní mlýnek balkánského typu. Ty se vyznačují horizontálním umístěním kola. Pozornost vzbudí zejména přítokový žlab z dutého kmene. Mlýnek čerstvě absolvoval rekonstrukci a doplňuje ho odpočívka s mapou nově vytyčených cyklotras. Bohužel směrovka k němu chybí.
Autor: Jakub Hloušek, pro iDNES.cz