Již v minulosti Wylie podnikal dobrodružné výpravy. Samostatně se vydal napříč nejnebezpečnějším vodním útvarem planety, piráty zamořenou úžinou Bab-al-Mandab. Plavbu trvající 13 hodin a 42 minut z Džibuti do Jemenu a zpět popsal v té době jako „nejtěžší věc, kterou kdy udělal“.
Tento zážitek předčila poslední cesta, kdy se bývalý voják rozhodl obeplout jako první člověk Velkou Británii na paddleboardu (SUP, pádlování ve stoje). Na moře se vydal po sedmidenním tréninku, který absolvoval v Jižním Walesu na Water Skills Academy.
Cílem bylo získání prostředků na charitativní účely, konkrétně chtěl Jordan Wylie vydělat peníze pro charitu Frontline Children na výstavbu školy v Džibuti na východě Afriky pro děti postižené válečným konfliktem v Jemenu a Somálsku. O projektu Wylie informuje na svých webových stránkách.
Jordanova cesta, kterou označil jako The Great British Paddle, začala 23. července loňského roku na ostrově Wallasea u Essexu. Za den urazil Wylie během cesty na svém plavidle až 80 kilometrů. „Nejdelší úsek, jaký jsem ujel za den, bylo 48,4 míle (77,94 kilometru). Pádloval jsem z Bangoru v Severním Irsku do Mull of Kintyre ve Skotsku,“ řekl podle Daily Mail dobrodruh, který dohromady na moři strávil 149 dnů, 7 hodin a 33 minut.
Po 2 377 kilometrech cestu zastavila na severním břehu Skotska, 23 kilometrů od John o´Groats, pandemie koronaviru. „Na Štědrý večer Skotsko ohlásilo nové koronavirové restrikce a zavedlo celonárodní lockdown. Přestože jsem psal skotské premiérce Nicole Sturgeonové, byl jsem kvůli koronaviru nucen ukončit cestu a vrátit se domů,“ řekl Wylie.
Přesto šlo o úspěšný projekt, díky kterému se dobrodruhovi podařilo vybrat 90 000 liber (asi 2 719 000 českých korun) z plánovaných
100 000 liber. Cesta, ačkoliv nedokončená, Wyliemu vynesla také dva záznamy v Guinessově knize rekordů. Ve stoje pádloval déle a dále než kdokoliv jiný. „Rekordy jsou skvělé, ale nejdůležitější pro mě bylo získat prostředky pro charitu,“ řekl Wylie.
Na moře nevypluly ani plachetnice
Na cestě Jordanovi docházely fyzické síly, protože vytrvalostní paddleboard je náročným sportem. Musel být schopný přizpůsobit se počasí a využít každého okamžiku, kdy se moře uklidnilo. Právě počasí podle něj bylo z psychologického hlediska největší výzvou.
„Nevědět, jestli budu schopen pádlovat ze dne na den, bylo neuvěřitelně frustrující. Pro mě to bylo o disciplíně. V životě nemůžete být vždy motivovaní, a proto musíte být disciplinovaní a každý den vstávat a ukázat se,“ popsal svůj hnací motor dobrodruh.
Zažil také spoustu momentů, kdy chtěl cestu ukončit. „Skočit do ledové vody ve tři hodiny ráno v naprosté tmě, když proti vám fouká vítr a ženou se vlny, není nic hezkého,“ popsal Jordan Wylie úskalí cesty.
Přeplutí Irského moře z Jižního Walesu do Irska mu kvůli počasí zabralo téměř pět dnů. „Bouře Francis a Ellen mě zastavily na jednom místě skoro na dva týdny, to bylo velice frustrující. Často jsem pádloval v podmínkách, kdy se na moře nevydávají ani plachetnice,“ popsal Wylie.
Komfortní nebyl ani odpočinek. Spal na podpůrném člunu, který se k němu připojil až 60 dnů po začátku cesty. Do té doby ho doprovázelo jen auto na pevnině. Jordan tak ke spánku využíval jakékoliv prostory, kde mu nabídli postel. Přespával v zahradách, ve stanech i v zadní části dodávky, která ho doprovázela. Společnost mu na cestě kromě členů armády dělali tuleni, delfíni, orli nebo mořské vydry. Přítomnost zvířat Wyliemu pomohla proti depresím a chronickým úzkostem, kterými na moři trpěl.
Odpočinek? Maraton
V polovině cesty si bývalý voják „odskočil“ na maraton, který se běžel historicky nejníže pod povrchem země, a to 3 280 stop (1 000 metrů) pod zemí v Boulby Mine v Severním Yorkshiru. Cílem závodu bylo upozornit na duševní zdraví mladých lidí. Na běh, kterého se s kamarádkou Sally Orangovou účastnil Wylie 10. října 2020 (Světový den duševního zdraví), se přihlásilo také 1 500 armádních kadetů, aby zvýšili povědomí o tomto problému.
Jordan, který je také britským národním velvyslancem pro armádní kadety, řekl, že to byl „nejtěžší maraton, jaký jsem kdy běžel, protože jsem tři měsíce stál na paddleboardu a vůbec jsem neběhal“.
Kromě fyzického vypětí bylo podle Jordana těžké také odloučení od jedenáctileté dcery. Na cestě však překonal sám sebe a dokázal si, že člověk je schopný čehokoliv. „Byla to fyzicky, mentálně a emocionálně zdaleka nejnáročnější věc, jakou jsem kdy udělal. Chtěl jsem ale ukázat mladým lidem, že nemusíte být v něčem nejlepší, nemusíte být odborníkem, abyste něco zkusili. Pokud v sebe věříte a jste obklopeni skvělými lidmi a máte dobrodružného ducha, můžete dosáhnout skvělých věcí,“ dodal naději mladým lidem Wylie.
Podle Jordana je nepravděpodobné, že by si cestu zopakoval. Nezamítá ale, že se vrátí na poslední úsek cesty, který nemohl z důvodu pandemie koronaviru dokončit.
