Středobodem celého hypermarketu je Plaza de Ponchos, jedno z otavalských náměstí, odkud se sobotu co sobotu rozlévají stánky s pestrobarevným zbožím do okolních ulic. Dramaticky se sníží propustnost vozovek a zvýší hustota lidských těl. A co všechno se nabízí? Španělština má pro to výstižné jednoslovné pojmenování „artesanías“, což lze přeložit poněkud kostrbatě jako řemeslnické výrobky nebo jednoslovně, ale nepřesně jako suvenýry. Raději se pokusím alespoň nastínit, o co se jedná, protože vzpomenout si na všechno je nad síly jednoho mozku.
Všude visí pestrobarevné hamaky jako dávno mrtví odsouzenci. Ani pro hamaku nemá čeština správné pojmenování. U nás se běžně říká houpací síť, ale v Otavalu se každý může přesvědčit, že se nemusí jednat jen o síť, protože tamní hamaky jsou látkové. Ani to houpací není moc přesné, protože spíše než k houpání slouží hamaka k odpolednímu odpočinku nebo přímo ke spánku v teplých oblastech. Dostatečně velká a správně zavěšená hamaka je mnohem pohodlnější než postel s proleželým starým slamníkem a při několikadenních cestách na nákladních člunech v Amazonii přijde vhod. Hamaky hýřící pestrými barvami jsou potěšením pro oko cestovatele uvyklého na středoevropskou šeď, ale obyčejné bílé jsou lepší, protože k jejich zhotovení byla použita jen a jen bavlna bez přídavku umělých vláken a víc vydrží.
Do Otavala můžete přijet nazí, na trhu se obléknete od ponožek až po kulicha. Ponožky se pletou z ovčí vlny, stejně jako svetry, rukavice, šály a kulichy kloboukovitého tvaru. Na barvách pletaři opět nešetří. Populárním zbožím jsou kalhoty a košile ušité z lehké vzdušné látky, které se perfektně hodí do klimatu města položeného asi 2600 metrů nad mořem. Není v nich horko, ale dovedou ochránit před ranním a večerním chladem. Jejich další předností je nízká cena, takže případná skoba na nohavici tolik nemrzí. Při nákupu právě takovéto košile jsem se seznámil s dívkou, která se o dva měsíce později stala mou chotí.
Poněkud exoticky působí svetry z alpakové vlny. Alpaka je zvíře podobné u nás mnohem známější llamě, ale s jemnější srstí. Svetry jsou hebké na omak, tenké, ale velmi teplé, protože alpaková vlna je několikanásobně výhřevnější než vlna ovčí nebo bavlna. Ze stejného materiálu se pletou také známé jihoamerické kulichy s klapkami přes uši a z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že hlava ani za lednového středoevropského mrazu nezebe. Alpakové zboží se však nevyrábí v Ekvádoru, nýbrž se dováží z Peru, protože v Ekvádoru se alpaky nechovají.
Otavalské klima na kulicha přece jen není a tak si návštěvník raději na lebku posadí slušivý plstěný klobouk nebo zakoupí slavný ekvádorský pamanák, v originále jipijapa (vyslov chipichapa), což je lehký slamáček upletený z jemných palmových listů prodávaný v balsové krabici. Kvalita je přímo úměrná ceně a ty nejlepší panamáky se dají srolovat a protáhnout prstenem. Panamáky se pletou na pobřeží v provincii Manabí.
Zdá se vám, že už vaše nákupy ani nepoberete? Nevadí, protože trh nabízí široký výběr pestrobarevných pletených tašek různých velikostí. Kupte si raději větší, protože určitě neodoláte balsovým papouškům divokých barev. Komu se nelíbí papoušci, může si vybrat tukana, krokodýla, želvu nebo jiného mazlíčka ve velikostech od kapesních talismanů až po třímetrový kmen se třemi papouchy s rozpětím kondora.
Kdo by občas nezatoužil mít doma něco velmi vzácného, třeba slonovinu. V Ekvádoru je méně slonů než v Čechách, ale suvenýrů ze slonoviny je tam přehršel. Už vidím, jak se ochráncům zvířat kalí zrak. Nuže klid, nejedná se o pravou slonovinu, nýbrž o výrobky z ořechu palmy tagua, které laik ani nerozezná od chobotnatcových klů. Na rozdíl od nich mají ořechy tagua mírně žlutější barvu, jsou o něco měkčí a uvnitř obsahují malou vzduchovou bublinku. S tím ale řemeslníci při obrábění počítají a tak bublina zůstane zákazníkovu všetečnému zraku ukryta. Chcete-li tedy vlastnit slonovinový prstýnek, knoflíky na košili, malého kondora, tučňáka, velrybu nebo tři čuníky, nemusíte kvůli tomu nebohé tlustokožce zabíjet. Ořechy tagua patří mezi ekologické a obnovitelné přírodní zdroje.
Na výrobě oděvů pracují celé indiánské rodiny, jedna barví nitě, druhá utká látku a další šije. Indiánů je vůbec mezi trhovci většina. Jsou velmi podnikaví a mnozí se domohli celkem slušného majetku. V Otavalu je spousta zasilatelských firem, odkud svetry, košile, kalhoty, šály, kulichy atd. putují ve velkých balících k necestujícím zákazníkům do Severní Ameriky a Evropy. Před každou takovou firmou stojí zástup Indiánů vyřizujících obchody.
A když už se ve městě nudíte, můžete se podívat do okolí bohatého na jezera. Za kopcem Lechero (Mlékař) leží jezero svatého Pavla, na druhou stranu vesnice Cotacachi, kde si garderobu doplníte pěknou na míru šitou koženou bundou. S ní pak vystoupejte ke kráterovému jezeru Cuicocha do výše kolem 3400 metrů nad mořem a zkuste jej obejít. Budete si tak moci vychutnat nejrůznější výhledy na dva malé ostrůvky uprostřed stříbrných vod. Na koupání zapomeňte, protože voda je ledová jako v tatranských plesech.
Otavalo je kolem dokola obklopeno malými indiánskými vesnicemi, v nichž se ozývá hrčení tkalcovských stavů a našinec si tam připadá jako v Krkonoších před sto padesáti lety. Indiáni hovořící domorodým jazykem quichua původně žili jen ve vesnicích, v Otavalu převládali míšenci nebo bílí Ekvádorci. To se pomalu začalo měnit před třiceti lety tím, jak trhy nabývaly na významu a rostl turistický ruch. Některé indiánské rodiny se vzmohly a koupily si domy ve městě, aby byly blíže k odbytišti.
Otavalo svými trhy a turistickým ruchem doslova žije. V městečku je spousta hotýlků, penzionů, restaurací, hospod se živou andskou hudbou a internetových kaváren. Přes to všechno si uchovalo kouzlo exotiky a velmi přijatelné ceny. V Otavalu není draho ani pro Čechy, slušný hotelový pokoj se dá pořídit již od tří dolarů a v levných restauracích se dobře najíte za necelý dolar. Ovoce a zeleniny je všude spousta a za směšné ceny. Kilo banánů vyjde levněji než jeden nanuk. Navíc devadesátidenní bezvízový pobyt lze v Ekvádoru za mírný poplatek prodloužit až na 180 dní, takže proč tam nezajet?
 Stánky v Kolumbusově ulici. |
 Kráterové jezero Cuicocha ve výšce kolem 3400 metrů. |
 Kráterové jezero Cuicocha ve výšce kolem 3400 metrů. |
 K vodopádu Peguche je to z Otavala příjemná procházka. |
 Středobodem celého trhu je Plaza de Ponchos. |
 Středobodem celého trhu je Plaza de Ponchos. |
 San Pablo ležící za kopcem Lechero je jedno z jezer nacházejících se v okolí Otavala. |
 Na břehu jezera San Pablo leží vesnice stejného jména. |
 Ukázka tradičního tkaní látek. |
 Každou sobotu ráno se na louce za měste odehrává trh s domácími zvířaty. V pozadí zasněžená hora Cotacachi. |
