Pobřežní ostrov Usedom na břehu Baltu, který ze severu uzavírá Štětínský záliv, v sobě na první pohled spojuje všechny klady dovolené u moře: snadnou dostupnost, kombinaci sluníčka i borovicemi poskytovaného stínu, idylku písčitých pláží, postupný vstup do nedivokého a prohřátého moře. A taky je zdrojem senzace pro ty, kteří jen neradi lenoší u vody.
Na pobřeží ostrova Usedom jsou totiž už po tisíce let vyplavovány střípky přírodního jantaru – fosilní pryskyřice. Tento nepravý nerost je mezi šperkaři velmi oblíbeným materiálem. Za jeden gram můžete na trhu dostat i 150 korun, a cena narůstá s velikostí exemplářů. Takže pár na pláži sesbíraných větších kousků vám klidně může vydělat na příští dovolenou v nějakém tropickém ráji.
Proto také v sezoně i mimo ni pláže Usedomu procházejí nadšení sběrači, kteří doufají ve štěstí. Někdy se to neobejde bez vážných zranění v podobě extrémních popálenin.
Vilka stojící na břehu moře u Zinnowitz na ostrově Usedom
Vymazat z povrchu zemského
V sérii oddělených incidentů tu mezi lety 2011 až 2013 došlo k jednadvaceti takovým případům. Podle ošetřujících lékařů pak dochází k několika takovým událostem ročně, a to s vysokou pravidelností. Jen zřídka se o nich informuje v médiích, aby se tím „zbytečně nepoškodil“ místní cestovní ruch.
Za poslední půlstoletí jde přitom počet těch lehce zraněných do několika stovek. Jak je něco takového vůbec možné? Usedom totiž leží doslova na dohled od Peenemünde. Místa, kde německá armáda za druhé světové války prováděla v přísném utajení svůj raketový výzkum.
Tedy zase tak přísné to utajení asi nebylo, protože jej v létě 1943 objevily britské průzkumné letky. Střelnice, odpalovací dráhy, fabriky a rozlehlý areál vojenské vývojové základny, kde pracovalo zhruba dvanáct tisíc lidí – nejen vojenských a civilních zaměstnanců, ale též válečných zajatců a vězňů z koncentračního tábora – byly k nepřehlédnutí.
Turistické promenádní molo Koserow navazuje na pláž, která se jmenuje Jantarová.
Londýnský válečný kabinet okamžitě rozhodl o tom, že celý komplex je třeba vybombardovat do základů. Sedmnáctého srpna 1943 tedy odstartovalo z Velké Británie směrem k Peenemünde 596 čtyřmotorových bombardérů, aby hodinu po půlnoci shodili na cílovou oblast lavinu bomb. Háček byl v tom, že kvůli špatné navigaci na cíl minuli.
Vražedná jantarová senzace
Většina bomb dopadla mimo areál základny raketového výzkumu. Přesněji, 1 400 výbušných pum o celkové hmotnosti více než 600 tun a asi 36 tisíc zápalných pum – z toho asi 32 tisíc tyčových zápalných pum o celkové hmotnosti asi 64 tun a asi 4 100 fosforových zápalných pum o celkové hmotnosti asi 56 tun – dopadlo do moře u pobřeží Usedomu, naproti dnes oblíbeným plážím
Brazilská pláž je radioaktivní jako Černobyl. Vyléčí vás, tvrdil lékař |
Jak komentují vojenští odborníci, rozbušky bomb nebyly určeny pro námořní cíle, a tak většina pum při dopadu na vodní hladinu pravděpodobně nevybuchla. Zápalné bomby tak dosáhly dna Baltského moře nepoškozené. A jak jejich tenkostěnné pláště postupně korodovaly, uvolňovaly do vody i hrudky bílého fosforu. Extrémně hořlavá látka se mísila s dalšími zápalnými složkami bomb – kaučukem a benzenem. Když to zkrátíme, z na pohled bílého fosforu se stal žlutý. Neméně hořlavý, neméně nebezpečný. Který však, ke smůle hledačů na plážích, vypadá velmi podobně jako z moře vyplavený jantar.
Kamínek, co zabolí
Na omak je voskovitý, ve slunečním světle podobně opaleskuje. Pokud jste nikdy neviděli velký kus jantaru, od hrudky žlutého fosforu vyplavené z moře jej na první pohled nerozeznáte. Rozdíl se projeví až později, poté, co fosfor vyschne. Když už je třeba uložený v tašce, batohu nebo v kapse kalhot. Dojde totiž k jeho samovolné oxidaci, samovznícení.
Za desetigramový kousek jantaru můžete bez obtíží dostat přes patnáct stovek korun.
Hoří teplotou až 1 300 °C. Je žhavější než plamen napalmu, používaného ve vietnamské válce. Je k neuhašení. Voda sice zastaví ono „hoření“, ale jakmile odteče, fosfor se vznítí znovu. Navíc při použití vody jako hasicího prostředku vzniká vysoce korozivní kyselina fosforečná.
Teprve přikrytí popáleniny vlhkou zeminou nebo setření hořícího lepkavého fosforu z kůže – samozřejmě ne holýma rukama – další pálení masa zastaví.
Ale touto užitečnou informací amatérští hledači jantaru z Usedomu obvykle vybaveni nejsou.
I když se kvalifikované odhady odborníků liší, shoda panuje v tom, že na dně moře u Usedomu se nachází ještě mnoho tun zápalných bomb, z nichž se bude fosfor a další zápalné substance uvolňovat a na pláže vyplavovat po desetiletí.
Cedule, varující před možnými riziky, se na plážích Usedomu objevily v devadesátých letech. Ale zůstaly tu jen krátce, protože výrazně snižovaly cestovní ruch. Rizika Slunečního ostrova či Berlínské vany tak přetrvávají dodnes.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
