Nauru je malý ostrov v Tichém oceánu, přibližně čtyři tisíce kilometrů od Austrálie. Drží hned několik prvenství. S rozlohou pouhých 21 kilometrů čtverečních je nejmenším ostrovním státem světa, jako jediný stát nemá oficiální hlavní město a jeho obyvatelé patří k nejvíce obézním na světě.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace trpí obezitou 61 procent obyvatel. To však není důvod, proč ostrovní stát ročně navštíví jen minimum turistů. Přijede jich zhruba 200.
Krásné i opomenuté. Objevte nejméně navštěvované turistické destinace světa |
V roce 2001 se Nauru stalo uprchlickým detenčním centrem pro Austrálii. Ta ostrovu platila za dočasné ubytování lidí, kteří v zemi žádali o azyl. Jak se později ukázalo, podmínky v táborech byly nesnesitelné. Uprchlíci a žadatelé o azyl je popisovali jako „vězení“.
Dnes je přibližně 70 procent území ostrova neobyvatelných. Kvůli nedostatku půdy jsou obyvatelé odkázáni na dovážené potraviny, často v konzervách a nepříliš kvalitní. To se podepisuje na jejich zdraví. Podle BMI patří obyvatelé Nauru k nejvíce obézním lidem na světě.
Nezaměstnanost dosahuje až 90 procent a školství je na pokraji zhroucení. Na první pohled krásné pacifické pláže lemují těžební stroje a pobřeží je zbarvené kovy. Někdejší tropický ráj tak dnes turisty příliš neláká.
Ostrov, který sloužil jako ptačí toaleta
Dnes působí téměř ironicky, že první známý Evropan, který se k ostrovu v roce 1776 přiblížil, ho nazval „Příjemný ostrov“. Většina z přibližně 11 tisíc obyvatel žije na východním pobřeží. Uprostřed ostrova se rozkládá obrovská plošina připomínající měsíční krajinu. Po někdejší panenské přírodě toho mnoho nezůstalo.
Příběh ostrova, který před nejméně 3 000 lety osídlili Mikronésané a Polynésané, je plný zvratů. Ještě před příchodem lidí sloužil jako obří ptačí toaleta. Zní to bizarně, ale právě ptačí trus se během tisíců let proměnil v obrovské zásoby fosfátů, které pokrývaly většinu ostrova.
Neuvěřitelný příběh ostrova Nauru. Bohatství přivedlo místní na mizinu |
Na rozsáhlé nerostné bohatství ostrova jako první upozornili Němci, kteří ho v 19. století obsadili. Do té doby zde v relativním míru žilo dvanáct domorodých kmenů. Kolonizátoři přinesli alkohol, moderní zbraně i nemoci, proti nimž místní obyvatelé neměli imunitu. Rovnováha mezi jednotlivými kmeny se rozpadla.
Další okupanti, Japonci, řešili problémy ostrova ještě radikálněji. Například během epidemie lepry naložili nemocné na lodě a ty potopili. Na konci druhé světové války žilo na ostrově už jen přibližně 600 lidí.
Plnou nezávislost získalo Nauru v roce 1968. V té době už byly vytěženy zhruba dvě třetiny zásob fosfátů. Přesto se zdálo, že ostrov čekají lepší časy. Začala jeho „zlatá“ éra.
Téměř jako arabští šejkové
Těžba fosfátů pokračovala ve velkém. V 70. letech bylo Nauru podle příjmu na obyvatele druhou nejbohatší zemí světa – hned po Saúdské Arábii. Obyvatelé tehdy měli bezplatnou zdravotní péči i vzdělání.
Pracovní doba byla flexibilní a samotná práce často spíše formální. Lidé ve velkém nakupovali auta a stavěli honosné domy. Nauru si kvůli lehkovážnému zacházení s penězi vysloužilo přezdívku „Kuvajt Pacifiku“. Fosfátová horečka pokračovala.
O čerstvé snímky z Nauru je nouze. Vláda omezuje víza, nestojí o to, aby někdo místní bídu dokumentoval.
Stát vybudoval jeden z nejluxusnějších hotelů na světě, golfová hřiště i letiště, aby mohl dovážet západní potraviny. Vláda zároveň založila fond, do něhož chtěla ukládat a investovat část získaného bohatství. Jenže špatné hospodaření a korupce způsobily, že se investice příliš nevydařily.
Vládní představitelé ve velkém cestovali na luxusní dovolené pod záminkou služebních cest. Jak postupně ubývaly zásoby fosfátů, zatímco výdaje země zůstávaly vysoké, začalo si Nauru půjčovat peníze od zahraničních věřitelů.
Nejmenší republika světa hodlá změnit název, nově chce být Naoero |
Jedna z nejbizarnějších investic směřovala do londýnské popové skupiny Unit 4+2. Kapela přestala hrát pouhých několik týdnů poté, co do ní Nauru investovalo sedm milionů dolarů. Zahraniční věřitelé následně zabavili jeho nemovitosti včetně letecké společnosti. Nauru zbankrotovalo.
Ostrov jako pračka peněz
Země se pak snažila najít jiné způsoby, jak si zajistit příjem. Místní vláda například nabízela možnost založit si na ostrově banku každému, kdo disponoval 20 tisíci dolary.
Příležitost v tom spatřila ruská mafie. Systém Nauru využila k praní přibližně 70 miliard dolarů. Ostrov se navíc podle některých tvrzení stal místem politických obchodů – údajně například za úplatek uznal nezávislost Kosova a Abcházie.
Ve stejné době poskytlo Rusko Nauru v rámci humanitární pomoci 50 milionů dolarů. Ruská vláda však jakoukoli souvislost mezi pomocí a politickými rozhodnutími ostrova odmítla.
Příběh Nauru tak působí jako varovná ukázka toho, jak rychle může přírodní bohatství změnit malý stát v jednu z nejbohatších zemí světa – a jak rychle může jeho vyčerpání přinést pravý opak. Z ostrova, který kdysi Evropané nazvali Příjemným, zůstala země, která dodnes nese hluboké jizvy po fosfátovém boomu.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
